Duch svatý naplnil srdce učedníků radostí a chválami. To, co přijde, už neočekávali se strachem, protože jejich důvěra narostla. Jejich Spasitel jim odpustil hříchy. Jejich pocit viny byl pryč. Život každého z nich se mocí Ducha svatého proměnil. Jejich nejlepší Přítel se nacházel po pravici Otce v nebi, aby tam zastával jejich potřeby. Teď měli něco, o čem mohli zpívat! Prožívané dny byly plné chval Krista, který je spasil. Lukáš zaznamenává jejich radostné projevy díkůvzdání slovy: „Denně zůstávali svorně v chrámu a ve svých domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a upřímným srdcem. Chválili Boha a byli všem lidem příjemní. Pán pak k nim denně přidával další zachráněné.“ (Sk 2,46-47) Všechny naplňovala posvátná úcta a děla se zázračná znamení. Srdce apoštolů přetékala radostí a vděčností.
Svědectví chromého muže, který byl uzdraven mocí Pána Ježíše u chrámových dveří, je svědectvím o chválách vycházejících z vděčného srdce. Jakmile do kloubů a končetin chromého muže vstoupila síla (Boží slovo říká, že: vyskočil na nohy), poskakoval a chválil Boha. Všichni ho tam viděli, jak chodí a chválí Boha a poznali, že je to ten, který sedával a žebral u Krásné brány. Ohromeni tím, co se stalo, byli úžasem bez sebe. (Sk 3,8-10) Bůh tak dokonale změnil život tohoto muže, že jediná logická odpověď byla chválit Boha a děkovat mu. Svědectví uzdraveného prýštilo z jeho srdce naplněného vděčností. Nemohl odmítnout, nebo skrýt svoje ocenění Toho, kdo pro něho učinil tak mnoho.
Proměnění v horní místnosti
Učedníci prožili proměnu v horní místnosti a také jejich srdce byla naplněna vděčností. Tak jako onen chromý muž i učedníci sami na sobě pocítili moc živého Krista. Uvědomili si rozměr a význam oběti Pána Ježíše na kříži. Nyní rozuměli mnohem hlouběji významu jeho veliké oběti. EGW popisuje jejich zkušenost takto:
„Duch sestoupil na čekající a modlící se učedníky v hojnosti a získal si každé srdce. Věčný Bůh se zjevil v moci, kterou daroval své církvi. Zdálo se, jakoby byla tato síla po celá staletí zadržována a jakoby se nyní nebe zaradovalo, že v podobě darů Ducha může na církev vylít bohatství Boží milosti. Pod vlivem Ducha se slova lítosti a vyznání mísila s chvalozpěvy za odpuštění hříchů. Ozývala se slova díků a proroctví. Celé nebe se sklánělo, aby spatřilo moudrost jedinečné a nepochopitelné Lásky a vzdalo jí čest. Užaslí apoštolové volali: „Tak to je láska!“ Pevně se chopili daru, který jim byl udělen. A co následovalo? Meč Ducha vybavený novou nebeskou silou zasazoval údery nevěře. Tisíce prožili své obrácení v jednom dni.“ (AA 38)
Učedníci nebyli nikdy unavení vyprávěním o lásce Kristově. Navěky zůstali vděční za jeho oběť. I v nejtěžších údobích svého života si vybavovali a připomínali velikost daru spasení. To je důvod, proč byli schopni zpívat i v utrpení, radovat se, když byli pronásledováni a chválit Boha, i když byli věznění. Jen si vzpomeňte na reakci žalářníka ve Filipis, když slyšel, jak se Pavel a Sílas o půlnoci „modlili a zpívali chvály Bohu a vězňové jim naslouchali.“ (Sk 16,25) Svázaní řetězy, uvěznění v ponurém zatuchlém vězení se radovali a připomínali si Boží dobrotu. Něco podobného vězení dosud nezažilo. Vězňové se nebouřili, nic nenamítali, ale naslouchali. Osloven vírou apoštolů byl i žalářník. A když zemětřesení otevřelo vězení a žalářník se domníval, že vězňové utekli, než by měl být hnán k odpovědnosti za jejich útěk, rozhodl se sáhnout si na život. Avšak šokován tím, že nejen Pavel a Sílas, ale všichni vězňové jsou na místě, přemožen dobrotou těchto dvou svědků Kristových se rozhodl i on odevzdat svůj život Kristu. Je něco mocného v životě člověka, který oplývá radostí, vděčností a chválou Bohu. Radost je ovocem Ducha. Projevy vděčnosti a chvály vycházejí ze srdce naplněného radostí.
Radost Pána Ježíše
Svědectví života naplněného radostí se téměř nedá odolat. Lidé plní skepticismu si dříve všimnou projevů života naplněného radostí, než aby naslouchali kázání. Základní otázku, kterou si musí každý vyznávající křesťan položit, je tato: Zjevují moje postoje radost Kristovu lidem, kteří jsou kolem mne? Ti, kdo mne znají, vidí v mém životě radost, vděčnost a chválu Bohu? První křesťané radost Kristovu přímo vyzařovali.
Když apoštol Pavel psal z vězení dopis do Filipis, povzbuzoval sbor k radosti. Napsal: „Radujte se v Pánu vždycky; znovu říkám: Radujte se!“ (Fil 4,4) Efezské povzbuzoval k tomu, aby si vzájemně vyjadřovali svoji radost. Píše: „Promlouvejte k sobě navzájem v žalmech, chvalozpěvech a duchovních písních; svým srdcem zpívejte a hrajte Pánu. Vždycky za všecko děkujte Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.“ (Ef 5,19-20) Apoštol napomíná Koloské, aby byli vytrvalí v modlitbách a byli „bdělí a vděční!“ (Kol 4,2) První křesťané nezměnili svět pouze tím, co učili, ale také tím, jak žili. Jejich dobrá slova jen podtrhla, zvýraznila jejich život.
Jejich vděčnost nevycházela z toho, že jim v životě vždycky všechno vycházelo dobře. Nechválili Boha jen tehdy, když byli zdraví a dařilo se jim. Chválili Boha vždycky. I v dobách, kdy jim bylo nejhůře, měli něco, za co se slušelo Boha chválit. Vzpomínám si na anglického kazatele 19. Století, Matthew Henry. Jednoho dne ho okradli. Ten večer si do svého diáře napsal modlitbu: „Dnes jsem byl okraden a díky Bože za to, že mne nikdo nikdy předtím neokradl. Děkuji Ti, že mi vzali peněženku, ale nevzali mi život. Také Ti děkuji za to, že i když mi vzali všechno, nevzali mi moc. A naposledy, díky za to, že jsem byl okraden a že jsem nekradl já.“
Není to úžasné svědectví! Když si stěžujeme na okolnosti života, vlastně Bohu vyčítáme, že je nespravedlivý. Důvěra v Boha během životních těžkostí zjevuje, jak moc na Boha spoléháme a jak věříme, že Ten, kdo spravuje celý vesmír, aktivně a skutečně vede i náš život. Mnoho věcí, které se nám dějí, jsou nefér, nespravedlivé a zlé. Ale i v těch nejbolestivějších zkušenostech se můžeme radovat ve Spasiteli, pro kterého máme nesmírnou cenu, který nás nikdy neopustí a který umí všechno obrátit k dobrému! Bůh vyleje svého Ducha v pozdním dešti na ty, kteří objevili tajemství důvěry v Boha i v těch největších zkouškách. Jestliže se naučíme chválit Boha v dobách temných zkoušek, zažijeme i zkušenost občerstvení v ten nový den vylití plnosti duchovní síly.
Když jsme okouzlení jeho milostí, žasneme nad jeho láskou a přemoženi jeho dobrotou nikdy nezažijeme zkušenost, která by zničila naši radost a pokoj od Boha. Možná prožijeme bolest, ale hluboko vevnitř máme zásobu radosti a vděčnosti, která vyplouvá na povrch. Bůh ví i o tvé bolesti srdce a dokáže tvé nitro naplnit záplavou radosti. Co pro nás Bůh udělal, co pro nás koná a co pro nás učiní – to jsou důvody, které udržují naši radost a vděčnost živou i v životních bouřích a otřesech.
V horní místnosti učedníci otevřeli svá srdce jeho radosti. Jejich srdce se naplnila vděčností a chválou.
S modlitbou odpověz na následující otázky.
1. Okrádá tě něco o radost, kterou ti chce Ježíš dát?
2. Věnuj chvíli přemýšlení o tom, co jsi v Kristu získal. Co považuješ za dar největší?
3. Vidí lidé kolem tebe vycházet z tebe Kristovu radost?
4. Je radost, vděčnost a chvála pocitem nebo rozhodnutím?
5. Jak se můžeš rozhodnout být vděčný, když vděčnost necítíš?
Z pohledu Ducha proroctví
Pozorně si přečti následující oddíl z knihy Poselství pro kazatele (TM 509-512)
Okolnosti se mohou zdát příznivé pro bohaté vylití deště milosti, ale sám Bůh musí přikázat, aby se déšť dostavil. Proto bychom neměli být váhaví a laxní v modlitbách. Nespoléhejme se na obvyklé působení Boží Prozřetelnosti. Musíme Boha prosit, aby nám otevřel pramen vody života. Každý sám musíme obdržet tuto živou vodu. Prosme opravdově, se zkroušeným srdcem, aby nyní, v době pozdního deště, mohly být na nás vylity proudy milosti. V každém navštíveném shromáždění by měly naše modlitby stoupat k nebesům, aby právě teď Bůh udělil teplo a vláhu naším duším. Prosíme-li Boha o Ducha svatého, probudí v nás tichost a pokoru a vědomí závislosti na Bohu, což je důležité pro přijetí pozdního deště. Když prosíme o požehnání ve víře, dostaneme to, co Bůh slíbil.
Nepřetržité spojení Ducha svatého s církví je představeno prorokem Zachariášem ještě jiným obrazem. Dává nám úžasné naučení a povzbuzení. Prorok říká:
„Potom mne ten anděl mluvící se mnou znovu probudil, jako se probouzí ten, kdo spí. Co vidíš? zeptal se mne. „Vidím svícen“, odpověděl jsem, „celý ze zlata. Na vrcholu má mísu se sedmi kahany a k těm sedmi kahanům na vrcholu svícnů vede po sedmi hubicích. A u něj stojí dvě olivy, jedna vpravo od mísy a druhá vlevo.“ Tehdy jsem se zeptal anděla mluvícího se mnou: „Co to znamená, pane?“ „Ty nevíš, co to znamená?“ Řekl mi anděl mluvící se mnou. „Ne pane.“ Odpověděl jsem. Řekl mi: „To je slovo Hospodinovo k Zerubábelovi: „Ne silou, ani mocí, ale Duchem mým! praví Hospodin zástupů. (Zach 4,1-6)
(str. 510) Zeptal jsem se znovu: „Co znamenají ty dvě olivy, ze kterých dvěma zlatými trubicemi proudí zlatý olej?“ „Ty nevíš, co to znamená?“ řekl mi. „Ne pane,“ odpověděl jsem. Tehdy mi řekl: „To jsou ti dva pomazaní olejem, kteří slouží Pánu vší země.“
Od dvou olivových stromů proudil olej zlatými trubicemi do nádoby svícnu a pak do zlatých lamp, které osvěcovaly svatyni. Tak od svatých, kteří stojí v Boží přítomnosti, Duch svatý je udělován lidským nástrojům, kteří jsou zasvěcení Boží službě. Poslání těch dvou pomazaných je zprostředkovat světlo a sílu Božímu lidu. Přijímají požehnání a posílají je dál. Dvě olivy vyprazdňují samy sebe do zlatých trubic, tak nebeští poslové usilují zprostředkovat Božímu lidu všechno, co od Boha dostanou. Celý nebeský poklad očekává na naše požadavky a přijímání. A když požehnání přijmeme, je na nás, abychom se o něj dělili. Tak jsou svaté lampy syceny a církev se stává světlem světa.
To je práce, kterou, podle vůle Boží, má být připraven vykonávat každý křesťan v této době. Dnes je doba, kdy čtyři andělé drží čtyři větry, aby nevály tak dlouho, dokud nebudou Boží služebníci zapečetění na jejích čelech. Dnes není čas sledovat vlastní potěšení. Lampy duší musí být očištěny. Musí být naplněny olejem milosti. Musí být učiněna taková opatření, aby zabránila duchovnímu úpadku, aby nás velký den Hospodinův nepřekvapil jako zloděj v noci. Každý Boží svědek má nyní rozumně pracovat podle pokynů stanovených Bohem. (str. 511) Denně bychom měli získávat hlubší a živější zkušenost v práci na zdokonalování křesťanského charakteru. Denně bychom měli přijímat svatý olej, abychom jej mohli předávat jiným. Každý se může stát nositelem světla pro svět – když bude chtít. Máme se pohroužit a ztratit se v Ježíši. Máme přijímat slovo od Pána, jeho rady a instrukce a rádi je předávat dál. K tomu je zapotřebí mnoha modliteb. Boží slovo přikazuje: „Bez přestání se modlete.“ To znamená – stále udržovat mysl ve spojení s Bohem, s pramenem veškeré síly a efektivity.
Možná už dlouho jdeme po úzké cestě, ale není jisté, jestli po ní půjdeme až do konce. Jestliže jsme chodili s Bohem, ve společenství Božího Ducha, pak jen proto, že jsme k němu denně ve víře vzhlíželi. Tak ze dvou oliv k nám proudil zlatý olej ve zlatých trubicích. Ale ti, kdo nepěstují ducha a návyk modlit se, nemohou očekávat, že získají zlatý olej dobroty, trpělivosti, vytrvalosti, pokory a lásky.
Každý by se měl oddělit od světa, který je plný nepravostí. Nemáme chodit s Bohem jen chvíli a pak z jeho přítomnosti odejít a chodit po svém. Musíme být pevní, vytrvalí a stálí ve víře i skutcích. Máme chválit Boha, ukazovat jeho slávu v jeho spravedlivém charakteru. Nikdo z nás nezíská vítězství bez vytrvalého a neúnavného úsilí, které odpovídá hodnotě cíle, který chceme dosáhnout – a tím cílem je věčný život!
Dnes od nás Bůh očekává, že budeme těm, kteří prosí - zprostředkovateli Ducha svatého. Pros o jeho požehnání. Je čas, abychom byli intenzivnější ve své oddanosti. Na nás je zasvětit se těžké, ale radostné a slavné práci – totiž zjevení Krista těm, kdo jsou v temnotě. Máme šířit zvláštní poselství (doslova: „speciální pravdy“) pro tuto dobu. (str. 512) Pro tuto práci je nezbytné vylití Ducha svatého. Měli bychom o něj prosit. Pán očekává, že ho prosit budeme. Zatím to ale nečiníme celým srdcem.
Aplikace.
Zjevení ovoce Ducha
Když prosíme o naplnění Duchem svatým a otevíráme své srdce pro přijetí nebeského hosta, pak se dramaticky změní náš život. Přijetí daru Ducha svatého má důsledek v ovoci Ducha. Pokud ovoce Ducha svatého není vidět v našem každodenním životě v jednání s druhými, není proč se domnívat, že jsme Duchem svatým naplnění. Když je Duch svatý vylit, změní způsob, jak myslíme, žijeme a chováme se k ostatním. Nyní se tedy zabývejme tím, jak Duch svatý pracuje, aby proměnil náš charakter a vyprodukoval v našem životě svoje ovoce.
1. Seznam ovoce Ducha svatého je uveden v Gal 5,22-23. Přečti si je a ke každému ovoci napiš jednou větou, co to znamená a jak mu rozumíš.
Láska
Radost
Pokoj
Trpělivost
Laskavost
Dobrota
Věrnost
Tichost
Sebeovládání
2. Které trojí ovoce je ve tvém životě vidět?
-
-
-
3. Které trojí ovoce bys chtěl ve svém životě vykazovat lépe?
4. Jaké tři zvláštní postoje v nás Duch svatý vyvolává, když prosíme o pozdní déšť? (TM 509)
-
-
-
5. Boží slovo nás povzbuzuje k neustálým modlitbám, což chápeme jako soustavné spojení
s Bohem, pramenem veškeré síly a efektivity. (TM 511) Jaký je výsledek nedbalého
samolibého postoje, pokud jde o hledání Boha na modlitbě?
„Ti, kdo nepěstují ducha a zvyk modlitby …“ ……….
Duch svatý, třetí osoba Božství, je život proměňující prostředek. On jediný nám může darovat duchovní sílu, která změní náš život. Hluboce zakořeněné návyky mohou být změněny pouze Duchem svatým. Hříchy hluboce vtištěné do našeho charakteru mohou být přemoženy pouze mocí Ducha svatého. Soběstředné sklony a postoje může opět změnit pouze Duch svatý.
Dovolit Duchu svatému, aby mocně představil Ježíšovu lásku a milost v životech svých následovníků – to je náš prvořadý úkol. Pán Ježíš to pověděl takto: „Hledejte nejdříve království Boží a jeho spravedlnost, a to ostatní vám bude přidáno.“ (Mt 6,33) Hledejme tedy Boží království a jeho spravedlnost, modleme se a prosme a Duch svatý vykoná v našich srdcích změnu.
„Nyní je potřeba se naléhavě modlit.“ (TM 511)
„Oživení lze očekávat pouze jako odpověď na modlitbu.“ (1 SM 121)
Chceš otevřít Bohu své srdce a prosit dnes o vylití Ducha svatého? Chceš ho prosit, aby ve tvém životě projevil své ovoce? Jsi ochoten Bohu podřídit vše, co dosud není v souladu s Jeho vůlí? Můžeš se modlit tuto modlitbu?
Milý Pane, přiznávám s pokorou, že můj život vždy nevykazuje ovoce Tvého Ducha. Vždycky nejsem ani tichý, ani trpělivý, ani laskavý. Občas je vidět, jak se neumím ovládat. Je mi líto, že vykazuji všechny tyto nedostatky. Vyznávám Ti moje špatné jednání jako svůj hřích. Věřím, že Ty skrze svého Ducha, můžeš ve mně způsobit změnu, aby i v mém životě bylo znát Tvoje ovoce.
V Pánu Ježíši, amen.
Copyright © 2010-2020 - Tisk - Seznam jazyků - Mapa webu - Kontakt - -