Na základě rozboru první a druhé kapitoly jsme poznali, že znalosti bez Boha jsou bláznovstvím a nemorálností, a také to, že vnější vyznání, což Pavel nazývá „obřízku těla“, není k ničemu, jestliže tam není přítomna spravedlnost Boží skrze víru – „obřízka srdce.“

Kapitola 3:1-4: Co má tedy žid navíc? A jaký je užitek obřízky? Veliký v každém ohledu! Předně ten, že židům byla svěřena Boží slova. A co když někteří byli nevěrní? Nezruší jejich nevěrnost věrnost Boží? Naprosto ne! Ať se ukáže, že Bůh je pravdivý, ale `každý člověk lhář´, jak je psáno: „Aby ses ukázal spravedlivý ve svých slovech a zvítězil, přijdeš-li na soud.“ Abraham byl vyveden z prostředku pohanství z víry k víře. Bůh miloval jeho potomky, protože miloval jeho. Jim svěřil svou pravdu. Avšak oni nedocenili, jakou předností je být židy. Doufali jedině ve své vyznání s představou, že Bůh staví židy výše než jiné národy. On jim dal světlo, aby ho nesli jiným národům. Avšak oni byli příliš pyšní, aby to mohli učinit. I když jim svěřený úkol neplnili, Bůh je trpělivě snášel z pokolení na pokolení.

V zajetí zjevil Danielovi, že počká ještě dalších 490 let, zda jeho lid ponese světlo. Po celá staletí usiloval, aby přiměl židy k nesení evangelia pohanům, ale oni byli příliš pyšní, než aby toto dílo konali. Bůh však o pohany pečoval. „Vždyť to, co lze o Bohu poznat, …. Bůh jim to přece odhalil.“ Řím. 1:19. Nevidíme mezi sebou sklon pyšnit se světlem, které máme a cítit, že Pán si nás obzvlášť jako lidu váží? Ale On nám své světlo dal pouze proto, abychom ho nesli druhým. Pyšníme-li se světlem, a přitom ho neneseme druhým, bude nás možná Bůh dlouho snášet, ale nakonec na naše místo postaví někoho jiného, kdo Jeho dílo bude činit.
Bůh přisáhl Abrahamovi a Jeho zaslíbení se splní, i kdyby lidé nevěřili. Římanům 3:3 „A co když někteří byli nevěrní? Nezruší jejich nevěrnost věrnost Boží? Naprosto ne! Ať se ukáže, že Bůh je pravdivý, ale `každý člověk lhář´, jak je psáno: `Aby ses ukázal spravedlivý ve svých slovech a zvítězil, přijdeš-li na soud.´“ I kdyby se nenašel nikdo, s vírou Abrahamovou, Bůh může i z kamení vzbudit své děti. Před celým vesmírem je zde zkoušen sám Bůh, a satan i zlí lidé
8
jej stále obžalovávají, že je nespravedlivý a svévolný. Ale u soudu celý vesmír řekne: „Spravedlivé a pravdivé jsou tvé cesty, Králi národů.“ Zj. 15:3.
Řím. 3:9-18: „Co tedy? Máme my židé nějakou přednost? Vůbec ne! Vždyť jsme už dříve ukázali, že všichni, židé i pohané, jsou pod mocí hříchu, jak je psáno: `Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha. Všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden. Hrob otevřený je jejich hrdlo, svým jazykem mluví jen lest, hadí jed skrývají ve rtech, jejich ústa jsou samá kletba a hořkost, jejich nohy spěchají prolévat krev, zhouba a bída je na jejich cestách, nepoznali cestu pokoje a úctu před Bohem nemají.“ Všichni zhřešili. Neexistují dvě cesty spasení. Nepoznali cestu pokoje. Zde je kámen úrazu, ukazující rozdíl mezi pravým židem a pohanem. Věrné dítky budou tento pokoj – pokoj, který měl Kristus – trvale vlastnit. „Víme, že co zákon říká, říká těm, kdo jsou pod zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby celý svět byl před Bohem usvědčen z viny.“ Řím. 3:19. „Pod zákonem“ je nepřesný překlad. Znamená „v zákoně“ neboli jeho pravomoci. Tímto Zákonem se celý svět stal vinným. Nikdo z lidí nemá žádnou přednost před druhým ve světle Zákona.

Řím. 3:20: „Vždyť ze skutků zákona nebude před ním nikdo ospravedlněn, neboť ze zákona pochází poznání hříchu.“ Někteří lidé se obávají, aby nepoložili důraz na takovéto texty, jakoby to mělo zdiskreditovat Zákon. Ale o zachování cti svého Zákona se postará sám Bůh, který tento text napsal. Je věčnou vlastností Zákona, že nemůže ospravedlnit přestupníka. Zákon od člověka požaduje dokonalou spravedlnost vyjádřenou životem Kristovým. Nikdo z lidí nežil jako Kristus – všichni jsou vinni. Dokonalost a majestát Zákona vede hříšníky ke zvolání: „Co máme dělat?“
Někdy se naskýtá myšlenka, že kdyby Kristus vymazal záznam minulosti, člověk by na tom byl dobře. To byl problém židů. Řím.10:2-3: „Vždyť jim mohu dosvědčit, že jsou plni horlivosti pro Boha, jenže bez pravého poznání. Nevědí, že spravedlnost je od Boha, a chtějí uplatnit svou vlastní, proto se spravedlnosti Boží nepodřídili.“ Není na světě člověka, který by sám od sebe mohl učinit jediný skutek tak čistý a tak nesobecký, jak to činil Kristus. „A cokoli není z víry, je hřích.“ Řím. 14:23. Kázání, které není kázáno vírou, je hříchem a musí být vyznáno. Námi všemi bylo vykonáno mnoho misijního díla, kterého musíme litovat.

Nebylo na světě lepšího člověka než byl Pavel. Byl-li kdy na světě člověk kromě Krista, který činil dobré skutky, byl to právě on. A přesto počítá vše, co měl, za ztrátu, aby mohl získat Krista. (Fil. 3:4-8). žalmista říká, že Bůh nezadrží žádnou dobrou věc těm, kteří kráčí upřímně. Jestli Pavel předtím, než našel Krista, měl něco ve své přirozenosti dobrého, mohl si tuto věc ponechat. Ale on vše počítá za ztrátu.

„Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky.“ Řím. 3:21. Zákon bude u soudu svědčit ve prospěch spravedlnosti, kterou hříšník obdrží bez zákona, a tak bude svědčit o její dokonalosti. Namísto však, abychom získali spravedlnost sami ze sebe, kde ji samozřejmě nenajdeme, přicházíme k jejímu Zdroji.
„Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří.“ Řím. 3:22. Všichni lidé jsou si rovni. Budeme vděčni, že Bůh je ochoten spasit nás tak, jak to činí s jinými. Plán spasení je plánem dávání a braní. Dávání ze strany Boží, braní pak ze strany člověka. Pýcha srdce cítí odpor vůči této závislosti na Bohu. Ale my nejsme sami svoji. Jsme žebráci, jsme mizerní, bídní a nazí. Jediné, co můžeme učinit, je koupit si bílé roucho. To je nabízeno bez peněz a zdarma.
Prorok se radoval v pánu, protože Bůh jej oblékl v bílé roucho spasení a přikryl jej oděvem spravedlnosti. My si nemáme na sebe brát roucho vlastní. Věřme Bohu, že to učiní. Když nás Bůh přiodívá, není to pouhé vnější oblečení.

Je to roucho pronikající celého člověka, takže se celý stává spravedlností.
Někdy slyšíme, jak lidé mluví, jako bychom museli oblékat slušivé a representační oblečení dříve, než žádáme o bílé roucho. Ale jedinou věcí, která doporučí ubožáka lásce Boží, je jeho bezmocnost.
Řím. 3:23: „Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy.“ Všichni lidé jsou na stejné úrovni a nabídka milosti se děje komukoliv, kdo přijde a bere vody života zdarma. „Jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši.“ Řím. 3:24.