ZnameniCasu.cz (Na úvodní stránku) ZnameniCasu.cz

07. Studie 6

Biblické studium epištoly k Římanům Ospravedlnění z víry - E. J. Waggoner


Rejstřík - na začátek na začátek

07. Studie 6

Ve čtvrté kapitole knihy Římanům je víra v pevné podobě. Vyprávění o životě Abrahama i Sáry ve spojení s narozením Izáka poskytuje praktický příklad ospravedlnění z víry.
Abraham nebyl ospravedlněn skrze skutky. Věřil Bohu a to mu bylo počteno za spravedlnost. Obdržel znamení obřízky. Proč? Aby ho to přimělo k víře? Ne, ale proto, že věřil. Znamení spravedlnosti obdržel, protože věřil. Zaslíbení Abrahamovi a jeho semeni bylo, že se měl stát dědicem světa. Toto zaslíbené dědictví mělo být dáno „do věčného vlastnictví“ Gen. 17:8. Tím se stalo smlouvou spravedlnosti, stvrzenou pečetí spravedlnosti. Mělo se stát spravedlivým dědictvím, které nemohou získat jiní než spravedliví. (2. Petr 3:13).

Jak nám Bůh může dát spravedlnost, jsme-li tak hříšní? Nemůžeme porozumět jak, a ani se na to nemusíme ptát. Je to velikým zázrakem Božím, který z nespravedlivých činí spravedlivé. Je to tentýž zázrak, kterým stvořil svět. Jestliže někdo hovoří o neexistující věci jakoby existovala, pak lže. Jestliže však Bůh ze jména povolá to, co neexistuje, jakoby to existovalo, potom skutečnost tohoto povolání způsobí, že tato věc začne existovat. Bůh nejen činí naše srdce spravedlivými, přestože tam žádná spravedlnost není, ale On činí více, činí naše srdce spravedlivými, přestože v nich není nic jiného než nespravedlnost.

Člověk, který nevěří, že Bůh může povolat spravedlnost do srdce člověka, je právě tak nevěřící, jako ten, kdo vyznává teorii evoluce a zapírá tím Mojžíšův záznam o stvoření. Moc Boží je bezmezná. I kdyby se chtěla obrovská hora postavit proti moci Boží, nemusel by Bůh použít žádné zbraně a přesto by ji rozmetal na prach.
„Vy, bratří, jste dětmi zaslíbení jako Izák.“ Gal. 4:28. Stáváme se syny Božími stejným způsobem, jakým byl zrozen Izák – vírou, kterou věřil Abraham i Sára. Zaslíbení patří tomu, kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému. Řím. 4:5. V ochotě Abrahama obětovat svého syna Izáka, bylo zahrnuto mnoho. Skrze žádného jiného syna nemohlo přijít zaslíbení dědictví. Kristus nemohl přijít na svět jinak, než skrze Izáka. Jakou byste měli naději ve Spasitele, kdybyste Izáka odstranili? žádnou. Abraham, jak se mu to jevilo, se v Izákovi šel zbavit svého vlastního spasení.
Jak podivuhodná víra zde zjevená! Abraham věřil, že Bůh může Izáka znovu vzkřísit a přesto Ten, skrze jehož moc mohl být Izák vzkříšen, nepřišel a nemohl přijít jinak než skrze Izáka. Nicméně Bůh zaslíbil a Abraham uvěřil, ačkoli byl povolán učinit věc, která musí z lidského hlediska zmařit všechny naděje na splnění zaslíbení.
Zaslíbení samotné bylo nepohnutelné a toto nepohnutelné zaslíbení bylo potvrzeno nepohnutelnou přísahou. A tak Bůh je zavázán splnit svá zaslíbení všem, kdo si na ně dělají nárok. Samotný trůn a existence Boží jsou toho zárukou, a kdyby to Bůh nesplnil, bylo by to totéž, jako by popřel sám sebe.

Znovu a znovu přichází Bůh a říká: „Shromážděte mi mé věrné, ty, kdo při oběti přijali mou smlouvu!“ ž.50:5. Tou obětí je zde Kristus. Skrze Něho přicházíme. On je jistotou smlouvy.
Zaslíbení Abrahamovo záviselo na jedné věci: na tom, že bude mít syna. Uplynulo pětadvacet let od chvíle, kdy zaslíbení bylo dáno, než se splnilo. Abraham nepochyboval o zaslíbení Božím, ale Sára ano. Abram Sárajiny rady uposlechl. Gen. 16:2. Rozhodla se, že pomůže Pánu naplnit Jeho plán. Ale Hagar byla otrokyně a její dítě nemohlo být ničím jiným, než otrokem zrozeným podle těla.

Símě zaslíbené Abrahamovi se mělo stát svobodným člověkem, ne služebníkem či otrokem, a tudíž tím, co provedla Sáraj, nebylo nic dosaženo. Přišel čas, kdy si Sáraj uvědomila, že to jediné, co měla učinit, byla víra, že Bůh je schopen své zaslíbení splnit i bez její pomoci. A potom, skrze víru obdržela moc k početí símě. Narození Izákovo bylo zázrakem. Z hlediska lidského bylo holou nemožností, aby se Abraham a Sára stali rodiči dítěte. Sára počala mocí Boží.
Abraham a Sára neučinili nic, aby dosáhli zaslíbení, kromě víry. A přesto dítě zaslíbení bylo jejich vlastním dítětem. Tak tomu je i s křesťanem. K tomu, abychom obdrželi spravedlnost Kristovu, nemusíme učinit nic, kromě víry v zaslíbení. Je nesprávné vynakládat úsilí za účelem dosažení spravedlnosti Kristovy. Nám je řečeno, abychom věřili zaslíbení. Bůh zaslíbil, že nás učiní spravedlivými a jediný způsob, jak tuto spravedlnost obdržet, je věřit, že Bůh je schopen ji člověku připsat. Když lidé souhlasí s tím, že uvěří Bohu, poddají se Mu, v síle Jeho zaslíbení je opatřit jim spravedlnost, aniž by museli něco vykonat. Jak jsou lidé učiněni spravedlivými, či účastníky Boží přirozenosti? Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti. 2. Petr1:4. Síla je v zaslíbení Božím. Jak můžeme učinit, aby zaslíbení byla účinná pro nás? Tím, že jim uvěříme. Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. 1. J.1:9. Vyznej své hříchy, věř, že Bůh je odpouští tak, jak zaslíbil. Zaslíbení je tvé, tvé hříchy jsou odpuštěny.

Zaslíbení Boží se dají přirovnat k dlužním úpisům. Kdo takové úpisy může obdržet? Kdokoliv. Toto bohatství požehnání se nikdy nemůže vyčerpat, protože On působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit. Ef. 3:20. Lidé přinášejí dlužní úpis a v bance za něj obdrží zlato. Křesťané berou zaslíbení Boží, přicházejí s ním k Němu a proměňují je za požehnání.

Rejstřík - na začátek na začátek

ZnameniCasu.cz - 07. Studie 6 - Biblické studium epištoly k Římanům Ospravedlnění z víry - E. J. Waggoner