Mysl těch, kteří studují slovo Boží, by měla pohánět jediná myšlenka, a sice, že tímto studiem mohou být taženi blíže k Bohu. Bůh nikomu nestraní. Dá svého svatého Ducha komukoliv a všem, kdo o Něho žádají. Je ochoten vyjasnit biblické pravdy tomu i onomu člověku. Do vašeho srdce může vejít pokoj a světlo z těch slov, která jsou k vám hovořena. Avšak neznáte-li sami slovo, pak ten pokoj i světlo při vás nezůstanou. Duch svatý hovořil slova Bible a pouze s Jeho pomocí mu můžeme porozumět. Každý, kdo se poddá Duchu svatému, může osobně porozumět Bibli.

Je pouze jedna skutečná pomoc k Bibli, a tou je Duch svatý. Učiníte-li si názor o Kristu a Jeho díle ze spisů jiných lidí, pak si učiníte cosi z druhé ruky. Získávejte své světlo přímo z Bible. Učte přímo z Bible. Bude-li vaše mysl osvícena Duchem svatým, pak, ačkoli slovo se bude zdát jednoduché, objeví se zároveň výšky a hloubky, které nás naplní úžasem. Celou věčnost strávíme studiem plánu spasení, a čím déle ho budeme studovat, tím více látky ke studiu budeme nacházet.
Minulého večera jsme naše studium uzavřeli pátým veršem páté kapitoly. Dnes začneme u šestého.

Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. Řím.5:6. Všimněte si slova „bezmocní.“ V historii světa byl přesně určený čas, ve kterém byl Kristus obětován na kříži Golgoty. Ale nebyla to jediná chvíle, kdy Kristus byl prospěšný bezbožným. Kdo jsou bezbožní? Jsou to ti, kteří jsou označeni za bezmocné. Lidská rodina je bezmocná od pádu a je bezmocná i dnes. Když lidé nacházejí sami sebe jako bezmocné, má být vyvýšen Kristus a On praví, že potáhne všechny k sobě. A tak my můžeme patřit na Ježíše jako na ukřižovaného a vstalého Spasitele i dnes právě tak dobře jako
učedníci.

Někdy si myslíme, že se ohlížíme za Kristem, zatímco patriarchové Mu hleděli vstříc. Je to tak? My na Krista patříme vzhůru, a tak to činili i oni. My se na Krista díváme jako na milujícího Vykupitele ze své strany, jak to činili i oni. Mojžíš řekl dětem izraelským: „Kdo nám vystoupí na nebe, vezme jej pro nás a ohlásí nám jej, abychom ho plnili?“ Deut. 30:12. …“Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci“ je to slovo víry, které zvěstujeme.“ Řím.10:8. Slovo, kterým je Kristus Vykupitel, bylo jim blízko a On je blízko také nám.

Všichni pili z oné duchovní skály, která šla před nimi a tou skálou byl Kristus. Izraelité nemuseli hledět do budoucna ke Kristu. Byl jim blízko. Byl Beránkem zabitým od počátku světa. On je a vždycky byl spasitelem přítomným všem, kdo Ho za Spasitele chtěli mít. Byl přítomným spasitelem i Ábelovi, neboť Ábel věřil, a proto přinesl Bohu lepší oběť než Kain. žid. 11:4. Vírou v koho? V Syna Božího, protože nebyl nikdo jiný, v koho by víru mohl mít. Stejně tomu bylo při Enochovi, který s Kristem kráčel skrze víru. Nepatřil kamsi do dálky v budoucnosti v naději na pomoc vykupitelovu. Jemu byl Spasitel přítomen a oni spolu kráčeli.

A tak v každém věku světa vždy, když se lidé cítili bezmocní, byl jim Kristus přítomným Spasitelem. Všimněte si, jak jednoduchá jsou slova: Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. Řím.5:6. Ábel byl bezmocný a Kristus pro něho zemřel. I Enoch byl byl bezmocný a Kristus zemřel i pro něho. Abraham se Sárou byli bezmocní a Kristus pro ně zemřel. Jeho smrt byla skutečností všem těmto lidem. Jak pozoruhodně mocný byl Kristus Abrahamovi! Ten Kristus, ten Mesiáš, který ještě nepřišel, a který měl přijít skrze Abrahama, ten Mesiáš byl natolik mocný, že víra v Něho přinesla syna Abrahamovi a Sáře, aby skrze tohoto syna mohl přijít. V každém období historie země byl Kristus přítomným Spasitelem těm, kteří byli bezmocní.

Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život. Řím.5:7. Slovo spravedlivý zde označuje člověka, který je naprosto čestný a upřímný, ale nemající nic zvláštního, co by jej činilo nějak mimořádně milování hodným. Za takového byl sotva kdo chtěl zemřít. Ale za dobrého, takového, kdo je milý a shovívavý, takového, který dá vše, co má, aby nasytil chudé a oblékl nahé, za člověka této kategorie by se snad někdo odvážil i zemřít. To je nejvyšší vrchol, kterého může dosáhnout lidská láska. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Jan 15:13. Ale všimněte si lásky Boží. Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Řím.5:8. My příliš často měříme Boha a Jeho lásku námi samotnými a naší láskou. Bůh skrze Davida říká: „Domníval ses, že jsem jako ty?“ ž. 50:21. Neobrozené srdce zachází s druhým tak, jak jest zacházeno s ním a soudí Boha podle sebe, ale Boží láska je naprosto jiná, než ta lidská. Miluje i nepřátele.

Jak nádherná a nesrovnatelná je láska Boží a do jak nezměrné výše sahá láska prokázaná ve smrti Jeho drahého Syna! Čím si svět tu dobrotu z Boží ruky zasloužil? Jde ruku v ruce s nepřáteli Boha a nezaslouží si nic jiného, než trest. Někteří říkají, že nemohou Krista přijmout, protože toho nejsou hodni. Lidé, kteří vyznávají, že jsou křesťany, se po léta odlučují od bohatství Boží milosti jen proto, že říkají „nejsem toho hoden.“ A je to pravda. Hodni skutečně nejsou. Hoden není totiž nikdo. Avšak prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Řím. 5:8. Proč tedy zemřel? Aby nás učinil hodnými, abychom byli dokonalí v Něm. Potíží těch, kteří říkají, že nejsou hodni je, že ani z poloviny necítí svou nehodnost. Kdyby se cítili slabými a bezmocnými, pak by jim síla Kristova byla k užitku. Veškeré tajemství ospravedlnění skrze víru i života pokoje v Kristu záleží v důvěře v Bibli. Je jednou věcí říci věříme v Bibli a něco jiného vzít každé slovo z Bible, jako by bylo vyřčeno samotnými ústy Božími osobně ke každému z nás.

V 1. Tim. 1:15 říká Pavel: „Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky.“ A přesně proto On skutečně přišel – aby spasil hříšníky. Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo. Lukáš 19:10. Ó, kéž by si lidé uvědomili, že jsou bezmocní. Dosáhnou-li tohoto poznání, pak dosáhnou také síly Kristovy. A to je ta síla, která je něčeho hodna. Je hodna všeho.

Je velkou věcí věřit, že Kristus zemřel za bezbožné. Někdy se cítíme téměř zmalomyslnění a nebesa vyhlížejí jako měď nad našimi hlavami a vše, co učiníme nebo řekneme, se zdá, jakoby se vracelo na naši hlavu a jakoby nemělo žádnou cenu. Zdá se, jakoby naše modlitby nevystoupily ani o centimetr nad naši hlavu. Co v takové chvíli učiníte? Musíte děkovat Bohu. „Děkovat Mu za co? Nemám žádné požehnání, vůbec necítím, že jsem Jeho dítkem, proč bych Mu tedy měl děkovat?“ Děkuj Mu, že Kristus zemřel za bezbožné. Jestli to pro tebe mnoho neznamená poprvé, opakuj svá slova znovu a znovu. Pak obdržíš světlo. Pak ucítíš, že jedním z bezbožných jsi ty sám. A pak zaslíbení, že Kristus zemřel pro tebe, je tvým zaslíbením. Klečíš před Ním na kolenou, protože jsi hříšný, takže můžeš obdržet požehnání z Jeho smrti. Jaký užitek má Kristova smrt? Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu. Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život. Řím. 5:9-10. Skutky a slova mnohých jsou taková, jako by Kristus byl neodvratně mrtev. Ano, skutečně zemřel. Ale znovu vstal a žije navěky. Kristus se již nenachází v Josefově novém hrobu. Máme vzkříšeného Spasitele. Co způsobila Kristova smrt nám? Usmiřuje nás s Bohem. Je to právě Kristova smrt, která nás přivádí k Bohu. Zemřel, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás mohl přivést k Bohu. Všimněte si: je to smrt Kristova, která nás přivádí k Bohu. Co nás u Něho však udržuje? Je to život Kristův. Jsme spaseni Jeho životem. Nechť ve vaší mysli zůstanou tato slova: Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život. Řím. 5:10.

Proč byl život Kristův obětován? Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Jan 3:16. Kristus se tedy vzdal svého života, abychom my mohli žít. Kde je ten život? A co je tím životem? Kde jej můžeme získat? U Jana 1:4 čteme: V něm byl život a život byl světlo lidí. On sám má život a dává jej každému, kdo jej chce přijmout. Tedy Kristus má život a On je tím jediným, kdo jej má a chce nám ho dá. Ale co je tím životem? A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíš Krista. Jan 17:3. Má člověk, který zná Krista, věčný život? Přesně tohle Boží slovo říká.

A znovu praví u Jana 3:36: „Kdo věří v Syna, má život věčný.“ Toto jsou slova Pána Ježíše Krista. Jak poznáme, že tento život máme? Je to důležitá otázka. „My víme, že jsme přešli ze smrti do života, protože milujeme své bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. Kdokoliv nenávidí svého bratra, je vrah - a víte, že žádný vrah nemá podíl na věčném životě.“ 1. Janův 3:14-15. Někdo řekne: „My víme, že obdržíme vbrzku život věčný.“ Ano, to je pravda, ale my máme ještě něco více. Můžeme jej mít již nyní. Není to pouhá teorie. Je to Slovo Boží. Dovolte, abych to ilustroval. Řekněme, že jsou dva muži. Jsou to bratři. Navenek jsou si zcela podobni. Avšak jeden je křesťanem a druhý nikoliv. Ten, který je křesťanem, má život, který ten druhý bratr nemá, ačkoli na jeho zevnějšku není nic, co by to naznačovalo. On unikl ze smrti, tedy stavu, ve kterém se druhý bratr nachází, do života. Má něco, co ten druhý nemá, a sice věčný život. Slova „žádný vrah nemá podíl na věčném životě,“ 1. Jan 3:15, by neměla žádný smysl, pokud by nikdo jiný tento život neměl.
1. Jan 5:10: Kdo věří v Syna Božího, má to svědectví v sobě. Kdo nevěří Bohu, dělá z něho lháře, protože nevěří svědectví, které Bůh vydal o svém Synu.

Bůh nemůže lhát. A tak, když řekneme, že slova Boží nejsou míněna tak, jak jsou napsána, činíme lháře sami ze sebe. Podle Písma činíme Boha lhářem, nevěříme-li tomu, co Bůh dosvědčil o svém Synu. Jak tedy musíme věřit, abychom se osvobodili z obvinění, že činíme Boha lhářem a nevěříme Jeho svědectví? Následující verš nám to vysvětluje. A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. 1. Jan 5:11.

Někteří lidé se obávají, že ospravedlnění skrze víru a věčný život odvedou lidi od přikázání. Avšak kromě těch, kteří jsou ospravedlněni skrze víru, tedy těch, kdo mají Kristův život, nikdo nemůže dodržovat přikázání. Bůh totiž říká, že jsme ospravedlněni vírou a pokud my říkáme, že tomu tak není, činíme Boha lhářem – jsme proti Němu falešnými svědky a překrucujeme přikázání. V právě citovaném verši se nám říká, že máme věřit, abychom byli čisti od obvinění, že činíme Boha lhářem. Máme věřit, že nám Bůh dal věčný život v Kristu. Pokud máme Syna Božího, máme také věčný život. Svou vírou ve Slovo Boží přinášíme Krista do svých srdcí. Je mrtvým Spasitelem? Ne. On žije a nemůže být oddělen od svého života. A pak, když máme Krista ve svých srdcích, máme tudíž i život. Přináší ho s sebou do našich srdcí, když do nich vstupuje sám. Jak vděčni bychom za to měli Bohu být!

Když Ježíš přišel do Betanie, řekl Martě: „Já jsem vzkříšení i život.“ Jan 11:25. Četli jsme již o přechodu ze smrti do života. Jak se to děje? Pouze vzkříšením. V Kristu máme vzkříšení do nového života. Všimněte si: Pavel se modlí, aby mohl poznat Jeho a moc vzkříšení. Co je mocí vzkříšení? V epištole Ef. 2:4-7 čteme: Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši, aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši.

Všimněte si, že On to činí a spolu s ním nás vzkřísil a posadil na nebesích v Kristu Ježíši. Byli jsme mrtví, nyní jsme živí a jsme vzkříšeni k tomu, abychom se posadili v nebesích s Kristem Ježíšem. Musíme a můžeme mít Kristův život dnes, protože až přijde, změní naše porušená těla stejnou mocí, jíž mění naše srdce. Naše srdce musí být změněno již teď. Nemůže se to stát jinak, než životem Kristovým vstupujícím do srdce a přebývajícím v něm. Ale jakmile už jednou Kristus do srdce vstoupil, můžeme žít životem Kristovým. A pak, až přijde, zjeví se sláva. Byl Kristem, když byl na této zemi, ačkoliv neměl po ruce suitu andělů a viditelnou slávu. Byl Kristem i tehdy, když byl mužem bolesti. Sláva se zjevila, když vstoupil do nebe. Tak tomu je i s námi. Kristus musí sídlit v našich srdcích již nyní, a když přijde a změní tato porušená těla, zjeví se sláva.

Kristus za nás obětoval svůj život. (Jan 10:10-11). Dal vše, čím byl. Co to bylo? Jeho život. Dal jej za naše hříchy. (Gal. 1:3-4). Budeme spaseni Jeho životem. Je to Kristův život pracující v nás, který nás vysvobodí od hříchu tohoto světa. Je to jako obchodní transakce. On dal svůj život za naše hříchy. Komu tedy dal svůj život? Těm, kteří měli hříchy na výměnu. Máte nějaké hříchy? Pokud ano, můžete je vyměnit za Kristův život.
V židům 5:2 se učíme, že dílem velekněze mělo být milosrdenství. Proto lidé, kteří nesli jméno kněz v době, kdy Spasitel přebýval na této zemi, ve skutečnosti kněžími nebyli. Neměli totiž milosrdenství. Byli to převrácenci a hrabiví lidé. Jeden z nich přešel raději na druhou stranu cesty, jen aby obešel ležícího muže, kterého zranili a oloupili lupiči. Kristus měl slitování. Proto musil být ve všem jako jeho bratří, aby se stal veleknězem milosrdným a věrným v Boží službě a mohl tak smířit hříchy lidu. žid. 2:17.

Co se stalo milostí Kristovou? Je nám v ní dána síla. Jaký užitek má milosrdenství Kristovo pro nás? On zná tu sílu, kterou my potřebujeme. On ví, co potřebujeme, kdy to potřebujeme a jak to potřebujeme. A tak dílo Kristovo jako kněze má jeden účel – osvobodit nás od hříchu. Co je mocí Kristova kněžství? Je učiněn knězem ne podle zákona přikázaní tělesného, ale podle moci života neporušitelného. žid. 7:16. To je ta moc, skrze kterou mne i tebe Kristus osvobozuje od hříchu dnes, v tuto hodinu i kteroukoli jinou chvíli, kdy v Něm žijeme.

Kristus byl nesmrtelným již předtím, kdy vstoupil na tuto zemi. Byl Bohem. Jaká je základní vlastnost božství? život. Byl-li Kristus nesmrtelný, a tudíž měl život, jak mohl zemřít? Nevím. Je to tajemství. Ale jsem šťasten, že Ten, který za nás zemřel, měl život, jež byl nedotknutelný, a že dokázal odolávat útokům nepřítele. A pak jsem šťasten, že mohl svůj život položit a znovu jej zase vzít. Čím se to stalo, že Mu nikdo Jeho život nemohl vzít? Protože je bezhříšný. A kdyby býval na zemi kromě Krista žil ještě jiný člověk bez hříchu, také by nemusel zemřít. Avšak jediný, kdo kráčel po povrchu zemském bez hříchu, byl Ježíš Kristus z Nazaretu. Kristovi nikdo nemohl vzít život. Bezbožní neměli moc Ho usmrtit. On svůj život položil sám. Kdyby se býval rozhodl to neučinit, nikdo by Mu nemohl vzít Jeho život.

Bůh Ho vzkřísil, vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci. Sk. 2:24. Nebylo možné, aby smrt vládla nad Kristem. Ve svém životě měl moc smrt přemoci. Položil svůj život a přijal smrt, aby mohl demonstrovat svou moc nad smrtí. Vzdoroval smrti, vstoupil přímo do jejího panství – hrobu – aby ukázal, že má moc jí odolat. Kristus položil svůj život, a když přišel čas, vzal si ho zpět. Jak je možné, že smrt Jej nemohla držet ve svém panství? Protože byl bezhříšný. Hřích vynaložil veškerou svoji moc k zmaření Syna Božího, ale nezdařilo se to ani v nejmenším. Nenalezla se ani jediná poskvrna na Jeho charakteru. Jeho život byl bezhříšný, a proto nad Ním hrob neměl moci. Je to tentýž život, který vlastníme my, věříme-li v Syna Božího. V samotné této myšlence je vítězství. Můžeme jej mít vírou v Syna Božího. Dejte hříchy svému Pánu a na jejich místo přijde bezhříšný život. On za ně dal život, proč tedy nepřijmout cenu, která je již zaplacena? Vy hříchy nebudete chtít a život se vám stane vzácným. To naplní vaše srdce radostí a štěstím. Jsme usmířeni Jeho krví, buďme tedy také spaseni Jeho životem. Život Kristův je božskou mocí. Ve chvíli pokušení je vítězství již předem vybojováno. Přebývá-li Kristus v nás, jsme ospravedlněni vírou a Jeho život v nás přebývá. V tom životě však Kristus dosahoval vítězství nad hříchem, takže vítězství je naše ještě dříve, než nastoupí pokušení. Přijde-li satan se svými pokušeními, nemá nad námi moci, protože my máme život Kristův, a ten vždy odvrací nepřítele. Ó jak slavné to vědomí, že v Kristu je život a my jej smíme mít!
Spravedlivý z víry bude živ, protože Kristus žije v něm. Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. Gal. 2:19-20. Ano, jsme ukřižováni s Kristem. Je však Kristus mrtev? Nikoliv, On vstal z hrobu a my jsme vstali s Ním. My jsme však v těle. To je pravda, avšak božský život může v našem být právě tak dobře jako mohl být v těle Ježíše Krista.
My tyto věci nemůžeme pochopit. Jsou tajemstvím evangelia. Tajemstvím Krista zjeveného v těle. Cokoli je nebesy učiněno pro člověka, je tajemstvím. Byla jedna ubohá žena, která trpěla krvotokem. V těsném zástupu lidí se dotkla roucha Mistrova. Ježíš řekl: „Někdo se mne dotkl. Já jsem poznal, že ze mne vyšla síla.“ Luk. 8:46. Ta žena měl skutečnou nemoc, ale když se dotkla Jeho roucha, byla skutečně uzdravena. Co ji uzdravilo? Byla to skutečná moc vycházející z Ježíše, která do ní vešla a uzdravila ji.

Tyto zázraky byly napsány pro nás. Proč? …abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu. Jan 20:31. Tentýž život a tatáž moc, jaké vyšly z Krista a uzdravily nemocnou ženu, uzdravily také její duši. Ježíš je ochoten i připraven totéž činit i dnes. Tyto věci byly zaznamenány proto, abychom mohli poznat tutéž božskou moc a tentýž božský život, který může přijmout každá věřící duše i dnes. Můžeme přijmout tentýž život a tím obstát v pokušeních nepřítele.

Je jen jediný život, který může odolávat hříchu, a tím je život bezhříšný. A jediným bezhříšným životem zde žil pouze Syn Boží. Kolik z nás již usilovalo o bezhříšný život? A přece je to ztracené úsilí. Ale můžeme mít život Kristův, a ten je bezhříšný. Budiž díky vzdány Bohu za tento nevypravitelný dar.