Obzvláštní pravda, která musí být v posledních dnech vyvyšována je pravda o Sobotě. V tomto bodě není nikdy dost víry a kázání o tomto předmětu není nikdy dost silné. Právě zde byla učiněna v Božím Zákoně velká trhlina. Zastavili jste se někdy, abyste si popřemýšleli, proč satan soustředil všechny své síly právě na toto čtvrté přikázání? Kořen toho najdeme v epištole Pavlově k židům 1:10. Bůh Otec hovoří k Synu: „Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi, i nebesa jsou dílem tvých rukou.“

Jinde zase čteme: Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou. ž. 19:2. A my víme, že nebesa prostě manifestují moc, která je v Kristu. Jan říká: Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. Jan 1:1-3. Všechno, co je učiněno, je učiněno skrze Krista.

V žalmu 111:2-4 čteme: Činy Hospodinovy jsou velké, vyhledávané všemi, kdo zálibu v nich našli. Velebné a důstojné je jeho dílo, jeho spravedlnost trvá navždy. On zajistil památku svým divům. Hospodin je milostivý, plný slitování. Co je Jeho dílem? Jeho dílem jsou nebesa a On také položil základy země. Přál bych si, abyste si všimli těchto tří slov – spravedlnost, milostivý a milosrdný. Tato tři slova jsou spojena v jedné myšlence o stvoření světa. Brzy uvidíme proč.
Co je památkou Boží? Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy. Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo. Gen. 2:1-3. Co je tedy tou památkou: Sedmý den, který jest Sabat, neboli Sobota. Tento den je korunou celého týdne, památkou dokončeného stvoření – stvoření, ve kterém byla manifestována moc Boží. Protože co on řekl, to se stalo, jak přikázal, tak vše stojí. ž. 33:9. Pokud jen zachováte slovo Boží a moc Jeho slova před svými zraky a myslí, pak nemůžete nevidět, proč tomu tak je, že David dává dohromady milost, milosrdenství a spravedlnost, a to vše spojuje s dílem Jeho rukou.

Je to slovo Boží, čím byla stvořena země i nebe. Sobota je památkou, jež je nám dána k tomu, abychom si mohli připomínat moc Božího slova a uvažovat nad ní. V knize proroka Ezechiele 20:20 Bůh říká, že Sobota má být „znamením mezi mnou a vámi, abyste věděli, že já jsem Hospodin, váš Bůh.“ Všimněte si, že Sobota má být znamení, abychom mohli vědět, že Bůh nebes je naším Bohem.

Obraťte si nyní stránku do knihy Jeremiáše 10:10-12. Avšak Hospodin je Bůh pravý. On je Bůh živý a Král věčný. Před jeho rozlícením se chvěje země, pronárody neobstojí před jeho hrozným hněvem. Řekněte jim toto: „Bohové, kteří neudělali nebe ani zemi, zmizí ze země i zpod nebes.“ On svou silou učinil zemi, svou moudrostí upevnil svět, svým rozumem napjal nebesa. A v žalmu 96:5 čteme: Všechna božstva národů jsou bůžci, ale Hospodin učinil nebe.
Z toho tedy vidíme, že vše, co lidskou mysl přivádí k poznání skutečnosti (nebo mu to tuto skutečnost připomíná), že Bůh, kterému sloužíme, je Stvořitel, zároveň také dokazuje, že všichni ostatní bohové jsou bohy falešnými. Protože rozlišovací vlastností je zde stvořitelná moc. Je to jedinečná výsada Boha nebes. On jediný může stvořit a vše ostatní, co předstírá, že je hodno uctívání, je pouhou přetvářkou, protože nedokáže stvořit.

Proč Bůh chce, abychom si Jej připomínali jako Boha? Jakou zvláštní věc chce, abychom měli na mysli, když o Něm přemýšlíme jako o Bohu? Odpověď nalezneme v epištole k židům 11:6. Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají. My musíme věřit, že Bůh existuje. A z toho vědomí Jeho existence nemůže být odděleno vědomí odměny a pomoci od Boha, o kterém věříme, že existuje. Nepovažujeme-li Boha za Toho, jenž odplácí, odměňuje a v potížích pomáhá, neznáme Jej jako Boha. Jestliže nevíme, že On je přesně takový, jaký říká že je, pak Ho neznáme.

Protože Sobota je památkou Božího zázračného díla stvoření, a je nám dána, abychom věděli, že On je Bohem, je nám dána proto, abychom znali Boha jako odměňujícího, protože On není nikým jiným, než Odměnitelem těch, kteří Jej pilně hledají. To je nezvratně doloženo u Ezechiele 20:12. Dal jsem jim také své soboty, aby byly znamením mezi mnou a jimi, aby věděli, že já Hospodin je posvěcuji. A tak důvodem, proč Sobota byla lidem dána, bylo, aby věděli, že jejich Bůh je Bohem, který posvěcuje. A skutečnost posvěcení musíme v tomto vztahu přijímat jako nejpodstatnější.
Mohlo by se namítnout, že Sobota byla dána před pádem do hříchu, tedy v době, kdy člověk byl ještě posvěcený a tedy ještě nepotřeboval Krista jako Vykupitele z hříchu. Adam byl Bohem umístěn do zahrady Eden. žil životem neposkvrněné čistoty, ale tuto čistotu si mohl zachovat pouze vírou ve svého Boha. Byla to moc Boží, která jej držela v čistotě. Adam nežil sám sobě, skrze sebe samého. Ano, jednou to učinil a padl. Potřeboval tedy Boží moc, aby ho ochránila před pádem právě tak, jak tomu bylo i později po pádu, kdy již potřeboval vysvobození z hříchů, které spáchal. Potřeboval ochranu před pácháním dalších hříchů.

Stejné chyby se dopouštíme ve vztahu na dobu po ukončení zkoušky (milosti). Myslíme si, že když pak nebude žádného přímluvce, budeme muset stát ve své vlastní síle. Skutečně přijde doba, kdy nebudeme mít žádného přímluvce, ale ti, kteří v té době obstojí, nebudou stát ve své síle, ale v moci Kristově, která nás v té době zachová v bezhříšném stavu. A protože se u nás nebude nalézat žádného hříchu, nebudeme potřebovat Prostředníka, ale v každé vteřině té doby budeme potřebovat Spasitele. On vám bude oporou až do konce, abyste v onen den našeho Pána Ježíše Krista nebyli obviněni. 1. Kor. 1:8.

Pokud by Adam nikdy nepadl, byla by zde Sobota stále jako památka na Boží moc, která ho chrání před odpadnutím z toho postavení a místa, na které jej Bůh určil. A to je přesně to, k čemu Sobota slouží i dnes. Je důkazem, že Bůh je naším posvěcením, a že nám uděluje svou spravedlnost tímtéž slovem, kterým učinil nebe i zemi. Sobota je tedy dána za tím účelem, abychom mohli uvažovat a rozjímat nad mocí Boží a pamatovat na to, že tatáž moc, která stvořila zemi, je mocí, která nás zdržuje od hříchu ke spasení, které bude zjeveno v čase posledním.
V epištole ke Koloským 1:11-19 čteme: A z moci jeho božské slávy nabudete síly k trpělivosti a radostné vytrvalosti. A budete děkovat Otci, který vás připravil k účasti na dědictví svatých ve světle. On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů. On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný, jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá, on jest hlavou těla - totiž církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých - takže je to on, jenž má prvenství ve všem. Plnost sama se rozhodla v něm přebývat.

Apoštol představuje Krista jako Toho, skrze něhož se děje naše vykoupení. Proč? Protože Jím byly stvořeny všechny věci. Tato skutečnost dává odpověď na námitku, jež je často předkládána ve vztahu k Sobotě, že vykoupení je něčím více, než stvoření, protože vykoupení je stvoření – není a nemůže být ničím jiným. Je to stejná moc a stejné dílo. Slovem Božím byla učiněna nebesa a slovem Božím je v nás potvrzena spravedlnost. Akt stvoření vesmíru se stal tím, že Bůh promluvil své slovo. Tím, že svým slovem vkládá svou spravedlnost do převráceného srdce, činí Bůh rovněž akt stvoření. Kristus je nám představen jako Stvořitel, abychom mohli poznat Jeho vykupitelskou moc. Způsob, jak je nám Kristus představen, je slovem Jeho moci. Sobota je dnem, který připomíná dílo Boží. V tomto dni máme více než v kterémkoli jiném dni rozjímat nad dílem rukou Božích. A když v tomto dni přemítáme o předivném díle Jeho rukou a zázračné moci, kterou nám ukazuje ve svém vesmíru, rozjímejme také o Jeho moci zbavit nás hříchu, protože se zde jedná o naprosto stejnou moc. Proto mají děti již od svého nejútlejšího dětství být vedeni k tomu, aby se dívaly na stvoření jako na Boží moc. Pakliže se tak děje, jsou v jejich myslích upevněny zásady tak pevné, že je nemůže žádná nevěrecká sofistika změnit.

V jedenácté kapitole epištoly k židům vyzdvihuje moc víry, která působí spravedlnost. Všimněte si, že úvodní zpráva je, že ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného. žid. 11:3. A tak pokud bude mysl mladých upřena k moci Boží při stvoření vesmíru, vírou to pochopí a jejich mysl pojme také to, že Ten, který učinil vše, co vidí kolem sebe, je také Oplatitelem všech, kteří Jej pilně hledají. Jak snadné je nyní pochopit, proč satan soustřeďuje všechny své síly proti tomuto čtvrtému přikázání. Je to proto, že ono nade všecka ostatní přikázání vyjevuje moc Pána Ježíše Krista. Satan je antikrist, on na tomto světě nečiní nic, co by nebylo namířeno proti Kristu. To je důvod, proč zastřel čtvrté přikázání – aby mohl odvrátit mysl lidí od našeho Boha v Kristu jako Stvořitele. Protože do té míry, do jaké lidé ztratí pohled na stvořitelskou moc, jež spočívá v Pánu Ježíši, do takové míry ztratí i pohled na Jeho vykupitelskou moc. Kažte Sobotu více a více, a přesto když to tak činíte, nekažte nic jiného, než Krista a to toho ukřižovaného jako Spasitele od hříchu.

Jestliže v den odpočinku (sobotu) upustíš od svých pochůzek, od prosazování svých pochůzek, od prosazování svých zálib v můj svatý den, nazveš-li den odpočinku (sobotu) rozkošným, svatý den Hospodinův přeslavným, budeš-li jej slavit tak, že se vzdáš svých cest, že přestaneš hovět svým zálibám a nepovedeš plané řeči. Iz. 58:13. Tedy dokonalé zachovávání Soboty tak, jak si to přeje Bůh, znamená mít rozkoš v Hospodinu. To však nemůžeme mít, pokud neznáme Krista a nečiníme Jej svou radostí a svým štěstím.