Bůh ztrestá svůj nevěrný lid - naplní se Ezechiel 9

Vloženo: 20.04.2013
Zhlédnuto: 6762x
Témata: Znamení doby konce, druhý příchod Ježíše Krista

Tisk

Historie Izraelského národa nám ukazuje na to, jak je Bůh milostivý, trpělivý, dlouhoshovívavý. Když ale Boží lid dosáhl hranice svého modloslužebnictví, nedbal na proroky,  neposlouchal Boží prosby o očištění a navrácení se k pravé bohoslužbě, Bůh poslal své soudy a svůj hněv na tento lid. Mnoho z Božího nevěrného lidu zahynulo a Izrael byl tak vystaven ponížení a nadvládě jiných národů. My jsme dnes jak říká Bible duchovním Izraelem, vezmeme si z těchto Biblických příběhů o soudech a trestech za modloslužbu ponaučení? Navrátíme se k Hospodinu s lítostí a kajícím srdcem, s půstem a prosbami o odpuštění a očistíme svůj křesťanský život i naše bohoslužby?

Ezechiel 8, 6-18 - Lidský synu, vidíš přece, co páchají, velké ohavnosti, které tu páchá dům izraelský, abych se vzdálil od své svatyně. Znovu uvidíš ještě větší ohavnosti. Nato mě přivedl ke vchodu do nádvoří a hle, ve zdi jsem viděl nějakou díru.... Pak mi řekl: Vejdi a podívej se na ty zlé ohavnosti, které tady páchají. Tu jsem vešel a hle, viděl jsem všelijaká zpodobení plazů a zvířat hodných opovržení a všelijaké bůžky domu izraelského vyryté na zdi kolem dokola. A sedmdesát mužů ze starších domu izraelského s Jazanjášem, synem Šáfanovým, stojícím uprostřed nich, stojí před nimi, každý se svou kadidelnicí v ruce a z kadidla vystupuje oblak vonného kouře. Tu mi řekl: Viděl jsi přece lidský synu, co páchají starší domu izraelského potmě, každý v pokojích svých obrazů, neboť si říkají: Hospodin nás nevidí, Hospodin opustil zemi...

Řekl mi: Viděl jsi přece lidský synu. Znovu uvidíš ještě větší ohavnosti, než jsou tyto. Pak mě přivedl na vnitřní nádvoří Hospodinova domu a hle, u vchodu do Hospodinova chrámu mezi předsíní a oltářem je asi dvacet pět mužů zády k Hospodinovu chrámu a tvářemi k východu a sklánějí se před sluncem na východě. Nato mi řekl: Viděl jsi to, lidský synu? Cožpak bylo domu judskému málo páchat ty ohavnosti, které páchali tady? Vždyť naplnili zemi násilím, znovu mě provokovali ke hněvu a hle, podávají si vinnou ratolest k nosu. Také já budu jednat v zlobě, mé oko se neslituje ani nebudu mít soucit. Budou ke mně hlasitě volat, ale nevyslyším je.

Ezechiel 9, 4-11 - Hospodin mu řekl: Projdi středem města, středem Jeruzaléma. Označíš značkou na čelech ty muže, kteří vzdychají a sténají nad všemi těmi ohavnostmi, které se uprostřed něho páchají. A oněm řekl, jak jsem slyšel: Procházejte městem za ním a pobíjejte; vaše oko ať se neslituje, nemějte soucit. Starce, mládence a pannu i malé dítě a ženy zabíjejte až do úplného vyhubení, ale k žádnému člověku, na kterém je ta značka, nepřistupujte. ZAČNETE OD MÉ SVATYNĚ. Začali tedy mezi staršími muži, kteří byli před domem. Řekl jim: Znečistěte ten dům a naplňte nádvoří pobitými, jděte. I vyšli a pobíjeli ve městě. A když je pobíjeli a já zůstal sám, padl jsem na tvář a volal jsem o pomoc.

Řekl jsem: Ach, Panovníku Hospodine, cožpak ty zničíš celý ostatek Izraele, že vyléváš svou zlobu na Jeruzalém? Odpověděl mi: Zvrácenost domu izraelského a judského je nadmíru velká. Země se naplnila prolitou krví a město naplnilo převracení práva, protože řekli: Hospodin zemi opustil, Hospodin nic nevidí. Ani mé oko se neslituje a nebudu mít soucit. Jejich cestu jsem uvalil na jejich hlavu. Tu hle, ten muž oděný lněným oděvem, který má na bedrech kalamář, podává zprávu: Udělal jsem všechno, cos mi přikázal.

Římanům 12,2- A nepřipodobňujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli zkoumat, co je Boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé.

Co píše o Ezechiel 9 kapitole Ellen Gould Whiteová?

Studium 9. kapitoly knihy Ezechiel. Tato slova budou doslova naplněna; zatím čas plyne a lidé spí. Odmítají pokořit své duše a být proměněni. Pán už nebude mít déle trpělivost s lidmi, kterým byly odkryty tak velké a důležité pravdy, kteří však odmítají tyto pravdy aplikovat do vlastních zkušeností. Čas je krátký. Bůh volá; poslechneš? Přijmeš jeho poselství? Necháš se proměnit, než bude pozdě? Brzy, velmi brzy bude každý případ rozhodnut pro věčnost. (E. G. White, Manuscript Releases, Vol. 1, p. 260)

Bůh vložil znamení vysvobození na všechny, „kteříž vzdychají a naříkají nade všemi ohavnostmi dějícími se u prostřed něho“. Nyní vystoupí anděl smrti, kterého v Ezechielově vidění představují muži se smrtícími zbraněmi, a dostává rozkaz: „Starce, mládence i pannu, maličké i ženy mordujte do vyhubení, ale ke všelikému muži, na němž by bylo znamení, nepřistupujte, a od svatyně mé počněte.“ Prorok poznamenává: „Takž začali od mužů těch starších, kteříž byli před chrámem.“ (Ez 9,1-6) Dílo zkázy začne u lidí, kteří se vydávali za duchovní strážce národa. Falešní strážci padnou jako první. Tady už nelze projevovat lítost nebo soucit. Muži, ženy a děti, všichni zahynou. (Velký spor věků, kap 41)

„Když nebezpečí a malomyslnost církve jsou největší, malá skupina, jež stojí ve světle, bude lkát a plakat nad ohavnostmi, jež se ději na zemi. A především jejich modlitby za církev se budou vznášet k nebi, protože její členové žijí po způsobu světa. … Lkají a rmoutí své duše, protože v církvi nacházejí pýchu, lakomství, sebelásku a téměř každý druh podvodu. … Všichni, kdo se nermoutí ani nad svým vlastním duchovním úpadkem, ani netruchlí nad hříchy druhých, neobdrží Boží pečeť. … Boží pečeť bude vtisknuta na čelo jen těm, kdo pláčou a naříkají nad ohavnostmi, jež se dějí na zemi.“ 5T 209-212

Jak je na tom Boží lid dnes?

Ježíš Kristus ukázal svému lidu důležité poselství. Je potřeba přijmout Jeho milost a nechat se očistit od svých hříchů jeho drahou krví. Nechat tak sejmout ze sebe otrocké jho hříchů, přijmout Ducha svatého do svého srdce a žít tak, jak žil On. On se o to postará, když mu to dovolíme. Když překonáme svojí pýchu, své Já a vložíme se pokorně do rukou našeho Spasitele. Přijal duchovní Izrael svého Pána Ježíše Krista do svých srdcí, nebo se stále více otáčí k východu a vnáší do svých bohoslužeb stále více pohanských prvků, kompromisů a ústupků?

Co naše slova a myšlenky, jsou zaměřeny na našeho Stvořitele, nebo probíráme běžné věci, a o Kristu si nemáme tolik co říci? Je Ježíš Kristus pánem našeho srdce? Poměřujeme všechno Jeho svatým životem? Vzdycháme a sténáme ještě nad ohavnostmi, které se dějí? Bůh řekl lidu, jak má zachovávat svatý sobotní den a pokud se budeme Božích slov držet, dal i nádherná zaslíbení u Izaiáše. Bereme to ještě dnes vážně?

Zjevení Jana 3,14-19 Andělu sboru v Laodiceji napiš: ‚Toto praví Amen, svědek věrný a pravý, původ Božího stvoření: Znám tvé skutky; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený nebo horký! Takto však, že jsi vlažný, a nejsi studený ani horký, vyvrhnu tě ze svých úst. Neboť říkáš: Jsem bohatý, zbohatl jsem, nic nepotřebuji. A nevíš, že jsi ubohý, politováníhodný a chudý, slepý a nahý. Radím ti, abys ode mne koupil zlato v ohni pročištěné, a tak zbohatl, bílé šaty, aby ses oblékl a neukázala se hanba tvé nahoty, a mast k pomazání svých očí, abys viděl. Já usvědčuji a kárám ty, které miluji; buď tedy horlivý a učiň pokání.

VÝZVA E.G.WHITEOVÉ PRO BOŽÍ LID!

Jsem zarmoucena, přemýšlím-li o našem postavení jako lidu. Pán nám nezavřel nebe, nýbrž naše ustavičná neposlušnost nás odloučila od Boha. Pýcha, žádostivost a milování světa žily v našem srdci bez bázně, že budeme zavrženi a odsouzeni. Vážné a troufalé hříchy byly mezi námi, a přece se má všeobecně za to, že církev vzkvétá, žije v pokoji a duchovním blahu.

Církev se odvrátila od následování Krista, svého Vůdce a neochvějně se vrací do Egypta. Jen málokdo si uvědomuje vlastní nedostatek duchovní moci a děsí se toho. Pochybnosti, ba i nevěra ve svědectví Ducha Božího všude nakvašují naše sbory. Bylo to satanovo přání. Kazatelé, kteří zvěstují sebe místo Krista si to také přejí. Svědectví se nečtou a nejsou oceněna. Bůh k vám mluvil. Světlo zářilo z Jeho Slova i ze Svědectví a obojí bylo zlehčeno a zanedbáno. Výsledek je zřejmý v nedostatku čistoty, odevzdanosti a hluboké víry mezi námi.

Každý nechť se ptá ve svém srdci:

"Jak jsme se dostali do tohoto stavu duchovní slabosti a nesouladu? Nepřivolali jsme sami na sebe Boží hněv, protože naše činy neodpovídají naší víře? Nehledali jsme raději přátelství a pochvalu světa než přítomnost Krista a důkladné poznání jeho vůle?" Přezkoumejte svá srdce, posuďte své vlastní jednání. Zvažte, jaké přátelství volíte. Spolčujete se s moudrými, anebo se ochotně přátelíte se světskými společníky, lidmi, kteří se nebojí Boha a neposlouchají evangelium?

Máte ze své rekreace mravní a duchovní sílu? Povede vás k čistšímu smýšlení a činům? Nečistota je dnes velmi rozšířena i mezi vyznávajícími následovníky Krista. Vášeň není ukázněna; nízké žádosti sílí, zatímco mravní síly stále slábnou. Mnozí se dychtivě zúčastňují světských znemravňujících zábav, které Boží Slovo zakazuje. Tím se odlučují od Boha a sami se řadí mezi milovníky světských rozkoší. Hříchy, které zničily předpotopní obyvatele a jejich města, existují dnes nejen mezi bezvěrci, nejen mezi všeobecnými vyznavači křesťanství, nýbrž i mezi takovými, kteří vyznávají, že očekávají příchod Syna člověka. Kdyby vám Bůh představil tyto hříchy jak je vidí On, zastyděli by jste se a zděsili se jich.

Co způsobilo tento strašný stav?

Mnozí přijali teorii pravdy a nebyli skutečně obráceni. Vím o čem mluvím. Několik málo věřících pociťuje pravý zármutek nad hříchem. Jsou hluboce a důkladně přesvědčeni o zkaženosti, neobrácené přirozenosti. Kamenné srdce nebylo zaměněno na srdce masité. Málokdo je ochoten padnout na Skálu a rozbít se.

Nezáleží kde jste nebo jaký byl váš život, můžete být zachráněni pouze způsobem, který stanovil Bůh. Musíte činit pokání, musíte bezmocně padnout na Skálu, Ježíše Krista. Musíte si uvědomit, že potřebujete Lékaře a ten jediný lék na hřích - krev Ježíše Krista. Tento lék lze získat pouze pokáním před Bohem a vírou v našeho Pána, Ježíše Krista. Toto dílo čeká ještě na mnohé, kteří vyznávají, že jsou křesťané ba dokonce, že jsou Kristovi služebníci. Jako kdysi farizeové, mnozí z vás si neuvědomují potřebu Spasitele. Jste soběstační, sebevědomí. Kristus řekl: "Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšné ku pokání." Kristova krev pomůže jedině těm, kteří si uvědomují, že potřebují její očistnou moc.

Jaká nedostižná láska a soucit je v tom, že ačkoli jsme neměli žádný nárok na Boží milost, Kristus ochotně vzal na sebe úkol našeho vykoupení! Avšak náš veliký Lékař požaduje od každé duše neochvějnou odevzdanost. Nikdy nemůžeme rozhodovat sami za sebe. Kristus musí naprosto ovládnout naši vůli i jednání.

Mnozí si neuvědomují svůj stav a své nebezpečí. V povaze a způsobu Kristovy práce mnohé odporuje všem světským zásadám i pýše lidského srdce. Ježíš od nás požaduje, abychom se Mu cele svěřili a důvěřovali Jeho lásce a moudrosti.

Můžeme si jako Nikodém namlouvat, že naše mravní povaha je bezúhonná a že se nemusíme kořit před Bohem jako obyčejní hříšníci. My se však musíme spokojit s tou "cestou do života", po níž jdou k Němu i největší z hříšníků. Musíme se vzdát vlastní spravedlnosti a prosit, aby nám byla připočtena Kristova spravedlnost. Svou sílu musíme přijímat jedině od Krista. Vlastní já musí zemřít. Musíme uznat, že vše co máme, pochází z přenesmírného bohatství Boží milosti. Řečí našeho srdce nechť je: "Ne nám Hospodine, ne nám, nýbrž jménu svému vzdej čest pro své milosrdenství a pro pravdu svou."

Pravá víra má za následek lásku a po lásce následuje poslušnost. Všechny síly a touhy obráceného člověka přicházejí pod kontrolu Krista. Jeho Duch je obnovující mocí, proměňující k božskému obrazu všechny, kteří Ho chtěli přijmout. Se zármutkem musím říci, že tuto zkušenost chápe však jen málokdo  z vyznavačů pravdy. Mnozí jdou svou vlastní cestou a povolují svým hříšným touhám, vyznávajíce přitom, že jsou Kristovými učedníky. Nikdy nepodřídili svá srdce Bohu. Zanedbali si opatřit olej milosti do svých nádob a lamp, tak jako bláznivé panny. Moji bratři, říkám vám, že veliké množství vyznavačů pravdy ba i jejich zvěstovatelů, jsou zotročeni hříchem. Nízké vášně poskvrňují mysl a porušují duši. Někteří žijí v nejodpornější nepravosti, vypůjčili si jen nebeské roucho, aby mohli účinněji sloužit satanu.

"Každý, kdo se narodil z Boha, nečiní hřích."

Uvědomuje si, že je vykoupen Kristovou krví a vázán nejslavnějšími sliby oslavovat Boha svým tělem i duchem, což je obojí Boží. Přemohl lásku k hříchu i k vlastnímu já. Denně se táže: "Čím se odplatím Hospodinu za všecka dobrodiní jeho mně prokázaná?" "Pane, co chceš, abych činil?" Pravý křesťan nikdy nebude naříkat, že mu Kristovo jho zraňuje šíji. Službu Ježíši pokládá za opravdovou svobodu. Boží Zákon je pro něj rozkoší. Místo, aby se snažil snížit Boží přikázání a chtěl je přizpůsobit svým nedostatkům, neustále se snaží dosáhnout úroveň dokonalosti.

Takovou zkušenost musíme získat, chceme-li být připraveni na den Hospodinův. Nyní, když ještě trvá doba milosti a je ještě slyšet hlas milosti, je čas, abychom odvrhli své hříchy. Zatímco mravní temnota přikrývá zemi jako pohřební příkrov, světlo Božích praporečníků musí zářit jasněji a ukázat rozdíl mezi nebeským světlem a satanskou temnotou....

Život křesťana je boj. Apoštol Pavel praví o tom, jak zápasí s knížatstvy a mocnostmi, bojujíc ten dobrý boj víry. Dále říká: "Ještě jste se až do krve nezprotivili, proti hříchu bojujíce." Ó, nikoli. Hřích se dnes pěstuje a omlouvá. Ostrý meč Ducha, Boží Slovo, neproniká do duše. Změnilo se náboženství? Ochablo satanovo nepřátelství vůči Bohu? Náboženský život měl kdysi plno překážek a vyžadoval sebezapření. Dnes je to všechno velice snadné. Proč je tomu tak? Vyznávající Boží lid udělal kompromis s mocnostmi temnosti.

Musí nastat oživení přímého svědectví. Cesta k nebi není dnes o nic snazší než v době našeho Spasitele. Všechny své hříchy musíme odstranit. Každá oblíbená choutka, která překáží našemu náboženskému životu musí být přemožena. Pravé oko nebo pravá ruka musí být obětována, zavádí-li nás k potupě. Jsme ochotni vzdát se i vlastní moudrosti a přijmout nebeské království jako malé dítě? Jsme ochotní rozloučit se samospravedlností? Jsme ochotní vzdát se svých oblíbených světských společníků? Jsme ochotní obětovat souhlas lidí? Věčný život má nekonečnou cenu. Vynaložíme úsilí a přineseme oběť přiměřenou hodnotě cíle, který máme dosáhnout?

Smrtelný spánek světa ochromuje vaše myšlení. Hřích se vám již nejeví odporný, poněvadž jste satanem oslepeni. Boží soudy budou brzy vylity na zemi. "Zachovej život svůj", Gn 19,17 zní výstraha anděla Božího. Ale jiné hlasy praví: "Nerozčilujte se, není žádného důvodu ke zvláštní obavě." Ti, kteří na Sionu zpohodlněli, volají "pokoj a jistota", kdežto nebe hlásá, že rychlé zničení, jež zachvátí přestupníky, stojí přede dveřmi.  Celou výzvu najdete v knize Svědectví pro církev svazek pátý

Sofoniáš 1,12 - I stane se v onen čas, že prohledám Jeruzalém s lampami a navštívím s trestem muže usazené na svém kalu, kteří si v srdci říkají: Hospodin neudělá nic dobrého ani zlého.

Sofoniáš 2,3 - Hledejte Hospodina, všichni pokorní země, kteří vykonáváte jeho nařízení, hledejte spravedlnost, hledejte pokoru; snad se ukryjete v den Hospodinova hněvu.

Sofoniáš 3,11-13 - V onen den se nebudeš stydět za žádné své činy, kterými ses proti mně bouřil, protože tehdy odstraním ze tvého středu tvé pyšně rozjařené a nebudeš se již déle povyšovat na mé svaté hoře. Ponechám ve tvém středu lid nuzný a chudý a budou mít útočiště v Hospodinově jménu. Ostatek Izraele neučiní zvrácenost, nepromluví lživě, v jejich ústech se nenajde podvodný jazyk. Budou se pást a uléhat, a nikdo je nevyděsí.

Vroucí modlitba Danielova za Boží lid

Daniel 9,3-19 - Tehdy jsem obrátil svou tvář k Panovníku Bohu, abych jej hledal modlitbou a úpěnlivými prosbami, v postu, žíněném rouchu a popelu. A tak jsem se modlil k Hospodinu, svému Bohu, vyznával jsem a říkal: Ach, Panovníku, Bože veliký a hrozivý, zachovávající smlouvu a milosrdenství těm, kdo tě milují a zachovávají tvé příkazy, zhřešili jsme, páchali jsme zlo, jednali jsme ničemně, vzbouřili jsme se, odvrátili se od tvých příkazů a nařízení a neposlouchali jsme tvé služebníky proroky, kteří ve tvém jménu mluvili k našim králům, velitelům, našim otcům i ke všemu lidu země.

Tobě, Panovníku, náleží spravedlnost, ale nám zbývá tohoto dne jenom hanba - Judejcům a obyvatelům Jeruzaléma i celého Izraele, blízkým i vzdáleným ve všech zemích, kam jsi je zahnal za jejich věrolomnost, kterou se tobě zpronevěřili. Hospodine, nám náleží jenom hanba - našim králům, našim velitelům i našim otcům -neboť jsme zhřešili proti tobě. Panovníkovi, našemu Bohu, zůstávají slitování a odpuštění. To proto, že jsme se proti němu vzbouřili a neposlouchali jsme Hospodina, svého Boha, abychom žili podle jeho zákonů, které nám předkládal prostřednictvím svých služebníků proroků, ale všichni v Izraeli přestoupili tvůj zákon, odvrátili se a neposlouchali tě.

Proto se na nás sesypala prokletí a zlořečení, jak je psáno v zákoně Mojžíše, otroka Božího, neboť jsme vůči němu zhřešili. On naplnil svá slova, jenž promluvil proti nám a proti našim správcům, kteří nás spravovali, že na nás uvede velké zlo; co se nestalo pod celým nebem, to se stalo v Jeruzalémě. Takové, jaké je zapsáno v zákoně Mojžíšově, veškeré takové zlo přišlo na nás. A my jsme se nesnažili udobřit Hospodina, svého Boha, abychom se odvrátili od svých zvráceností a abychom porozuměli tvé pravdě. Proto Hospodin bděl nad tím zlem a uvedl je na nás, neboť Hospodin, náš Bůh, je spravedlivý ve všech svých činech, jež učinil; vždyť my jsme ho neposlouchali.

A teď, Panovníku, Bože náš, jenž jsi vyvedl svůj lid z egyptské země mocnou rukou a učinil sis jméno až do tohoto dne - zhřešili jsme, ničemně jsme jednali. Panovníku, pro všechny tvé spravedlivé činy, kéž se tvůj hněv i tvé rozlícení odvrátí od tvého města Jeruzaléma, tvé svaté hory; vždyť to kvůli našim hříchům a zvrácenostem našich otců Jeruzalém i tvůj lid je v potupě ode všech okolo nás. Teď ale vyslyš, Bože náš, modlitbu svého otroka i jeho úpěnlivé prosby a rozjasni svou tvář nad svou zpustošenou svatyní, pro Panovníka. Nakloň, Bože můj, své ucho a slyš! Otevři své oči a viz, jak jsme zpustošeni - my i město, které se nazývá tvým jménem. Vždyť své úpěnlivé prosby před tebe přednášíme ne pro své spravedlivé činy, nýbrž pro tvé mnohé slitování. Ach, Panovníku, slyš! Ach, Panovníku, odpusť! Ach, Panovníku, pozorně naslouchej a jednej, neotálej! Kvůli sobě samému, Bože můj, vždyť tvým jménem se nazývá tvé město i tvůj lid.