Co napsali protestanté o adventistech?

Vloženo: 20.02.2011
Zhlédnuto: 159710x
Témata: Pravé desatero

Tisk

Co jsme dlužni adventistům? - Evangelický týdeník – Kostnické jiskry 19. září 2007 – č. 25/2007 – ročník 92.

Adventismus sám sebe definuje jako pokračování reformačního hnutí, o které v Evropě usilovali Hus, Luther, Kalvín, po nich pak Wesley, Finney a další. Každý z nich posunul Kristovu církev o krůček dál v tom potřebném návratu k biblickému křesťanství, jež bylo v průběhu staletí zdeformováno k nepoznání, ale každý z nich objevil pro nás jiný důraz na zasypané biblické pravdy, nikomu nebylo dáno odkrýt ji celou.

Adventismus pak zdůraznil blízkost Kristova návratu (adventu), téma tzv. před-adventního soudu, úctu k Hospodinovu dni odpočinku a zodpovědný vztah ke zdraví.

I když původní očekávání Kristova návratu v roce 1844, vypočítaného na základě chybné interpretace časových údajů v Danielově proroctví, se nakonec nenaplnilo, bylo by jistě nesprávné tuto stránku křesťanské víry, toto vytrvalé očekávání podceňovat, tím méně zavrhovat. Nebudeme se jistě pokoušet o nové a nové výpočty, ale pouhý pasivní postoj k eschatologii by snadno mohl vést k přehlédnutí výmluvných znaků „posledních časů“, které se domáhají naší pozornosti.

Návrat Židů do Izraele a současné dění na Blízkém východě k nim nepochybně patří. Žít si bezstarostně tak, jako by Kristův příchod byl stále ještě v nedohlednu, si věrní Kristovi učedníci nemohli dovolit vůbec nikdy, natož dnes.

Návrat od konstantinovské neděle k biblické sobotě, kterou po celé dějiny zachovávalo židovství včetně Ježíše a jeho učedníků, a vlastně i prvokřesťanská církev až do Konstantinova ediktu z roku 321, se adventistům v širší křesťanské církvi prosadit nepodařilo, z důvodů asi hlavně praktických a technických. Konstantin, původně vyznavač „boha slunce“, nařídil světit „sluneční den“ spíše natruc Židům než na památku Ježíšova vzkříšení – sám v té době Kristovým následovníkem nebyl a pokřtít se dal až na smrtelné posteli.

Teologické důvody pro neděli namísto soboty byly vykonstruovány teprve dodatečně – v Bibli, jediném autoritativním zdroji reformačního křesťanského učení, žádnou  oporu nemají. Toto poctivé přiznání jsme my, nedělní křesťané, dlužni jak sobotě, tak naším bratřím adventistům.

Můžeme jim být přinejmenším vděčni, že alespoň v občanském životě se také díky jejich úsilí prosadila „nepracovní sobota“ nejdříve v USA a postupně i v Evropě, od roku 1966 též u nás. Díky pětidennímu pracovnímu týdnu se tak už alespoň Židé i adventisté nemusejí kvůli svému sabatu dostávat do konfliktu se zákonem či zaměstnavatelem, jak se před tím běžně stávalo.

Za povšimnutí by však stála i souvislost teologie soboty a teologie stvoření, eschatologické odpočinutí v Kristu a konečného vykoupení, jak to naznačovalo znamení konaná samotným Ježíšem právě v sobotu.

Odpovědné zacházení se zdravím jako se statkem svěřeným od Boha (vždyť tělo je chrám ducha!) také není v křesťanské církvi zdaleka samozřejmostí. Není-li správné činit si ze zdraví modlu, je neméně povážlivé o své zdraví vůbec nedbat, či je dokonce vědomě poškozovat kouřením, alkoholem, drogami, soustavným přejídáním a vůbec špatnou životosprávou. Dnes na to už všeobecně poukazují lékaři věřící i nevěřící, ještě v minulém století to však byli hlavně adventisté.

Z povolání, které přijali, vyplývá také jejich významný podíl na budování a rozvoji vzdělávacích a zdravotnických zařízení nejen ve Spojených státech, ale spolu s misií zejména v rozvojových zemích. Také u nás usilují o nový přístup hlavně k dětem a mládeži.

Zdá se tedy, že nastolená témata a důrazy čekají stále na aktuální promyšlení. V každém případě by bylo záhodno co nejdříve otevřít na obou stranách teologický dialog a v něm postupně překonávat dřívější postoje, rozdělující křesťany na pravověrné a „sektáře“ či na pravověrné a odpadlíky. Každý takový počin by byl zajisté ke cti a chvále Boží.

Více o stálé platnosti Božího zákona naleznete na webu desetprikazani.cz .