Falešné učení o nesmrtelnosti duše

Vloženo: 30.07.2010
Zhlédnuto: 197996x
Témata: Co je po smrti ?

Tisk

Je opravdu duše nesmrtelná, nebo je to klam? Co nám říká na tento fakt Bible?

Mnohé církve převzaly pohanské učení o smrti. Věří, že po smrti je hned další život, že duše člověka je nesmrtelná. Mnozí věří, že po smrti člověk hned vstoupí do nebe nebo do pekla, kde hoří ve věčném ohni. Opravdu si myslíte, že Bůh je tak krutý? Bůh, který nás tak miluje, že poslal svého syna Ježíše Krista, aby za nás zemřel a zachránil nás. Náš Otec nebeský nás miluje a nikdy by nedopustil takové trápení. V Bibli je srozumitelně napsáno co se děje s člověkem po jeho smrti. Po smrti člověk spí, až do druhého příchodu pána Ježíše Krista. Nic nevidí, necítí, nic ho netrápí a nebolí.

Žalm 115,17 - Mrtví už Hospodina nechválí, žádní, kdo sestoupili do říše mlčení.

Kazatel 9,5 - Živí totiž vědí, že zemřou, mrtví nevědí zhola nic a nečeká je žádná odměna, jejich památka je zapomenuta.

Představte si, že Vaše maminka zemře a vstoupí hned po smrti do nebe. Bude obklopena tou nepředstavitelnou krásou a láskou. Problém ale nastane, když bude muset pohledět na tuto zem. Bude se dívat na Vás na své milé a drahé na tomto světě, které milovala. Uvidí všechno to trápení a bolest, nakonec i vaší smrt v bolesti nemoci, které nebude moct zabránit. Myslíte si, že by byla Vaše maminka opravdu šťastná? Určitě nebyla. Můžu Vás ujistit, že Bible jasně říká, že člověk po smrti spí, odpočívá dokud nepřijde soud.

Židům 9,27 - Lidem je určeno jednou zemřít, a potom je čeká soud.

Učení o nesmrtelnosti duše, není Biblické, není tedy od Boha. Je to pohanské učení, které se do křesťanství postupně vkradlo. Je to dokonalý spiritistický svod, který Satan pro nás připravil. V Bibli se nachází slovo duše 1600, ale nikde není toto slovo spojeno se slovem nesmrtelná. Nesmrtelnost duše je pohanské učení, které bylo převzato z Babylona, Egypta, Říma. Pohané věřili, že duše žije dál.

Bůh si po smrti zapíše naší identitu, naší individualitu a člověk se v prach obrátí. Tak jak byl stvořen z prachu naší země, tak v prach se obrátí. Člověk spí a odpočívá, nic už ho netrápí.

Kazatel 12,7 - Než se prach vrátí do země, kde býval, a duch se vrátí k Bohu, jenž ho daroval.

Bible naopak podává mnoho důkazů, že duše je smrtelná

Bůh: Ezechiel 18,4,20- Vždyť mně patří všechny duše, patří mi jak duše otcova, tak i duše synova. Duše, která hřeší, ta zemře.

Elihu: Job 36,14-Jejich duše zemře v mládí, mezi chrámovými smilníky skončí jejich život.

Bileám: Numeri 23,10- Kdo spočítá Jákobův prach, kdo sečte čtvrtinu Izraele? Kéž by zemřela má duše smrtí přímých a můj konec ať je jako jeho!

Samson: Soudců 16,30-Samson řekl: Ať má duše zemře s Pelištejci. Napnul sílu a ten dům spadl na vladaře a na všechen lid, který v něm byl.

David: Žalm 7,3-Vysvoboď mě od nich! 3aby nerozsápali mou duši jako lev.

Bůh: Ezechiel 22,25(kral.)-Spiknutí proroků jejích u prostřed ní, jsou podobni lvu řvoucímu, uchvacujícímu loupež, duše žerou, bohatství a věci drahé berou,

Bůh: Ezechiel 13,19- Znesvětily jste mě před mým lidem za hrst ječmene a za kus chleba, abyste usmrtily duše, které nemají zemřít, a abyste darovaly život duším, které nemají žít,

Biblický význam pojmu „duše“

NEFEŠ - Slovo duše je ve Starém zákoně překladem hebrejského významu „nefeš“ Text Genesis 2,7 označuje člověka jako živého tvora poté, co dech života vstoupil do fyzického těla, vytvořeného z prvků země. Podobně začíná existovat nová duše, když se narodí dítě. Každá duše jako nová jednotka je jedinečná, to znamená odlišná od od ostatních podobných jednotek.

Nefeš není část osoby, je to osoba, proto se na mnoha místech toto slovo překládá jako „osoba“ ( Gen 14,21, Numeri 5,6, Deut 10,22, srovnej se Žalm 3,3) nebo se překládá jako „sám“ (Lev 11,43, 1Královská 19,4, Izaiáš 46,2 kral. Atd)

Na druhé straně výrazy jako „má duše, tvá duše, jeho duše...“  jsou obecně řečeno idiomy pro osobní zájmena „já, ty, on...“ (viz.Gen 12,13, Lev 11,43-44, 19,8, Joz23,14, Žalm 3,3, Jer37,9, atd.)

Slovo „nefeš“ se vyskytuje ve Starém zákoně 755krát. Často se překládá jako „život“ (Gen 9,4-5, 1Sam19,5, Job2,4-6, Žalm31,14 atd.) nefeš se často vztahuje na touhy, záliby, vášeň nebo chuť. (Přísloví 23,2, Kazatel 6,7) Používá se v souvislosti s láskou (Gen 34,3, Pís1,7 atd) a někdy představuje i rozhodnutí člověka., například v Deut 23,25, kde se překládá jako „libost“ a podobně i v Žalmu 105,22 kral. A Jer,34,16.

Nefeš umírá - V Numeri 31,19 je „nefeš“ zabita a v Soudců16,30 (míněno „já“) umírá. V Numeri 5,2 znamená mrtvý a v Soudců 9,6 znamená mrtvý člověk se vztahuje „nefeš na mrtvolu (viz také Lev 19,28, Nu 9,7,10)

PSYCHÉ - Řecké slovo „Psyché“ se v Novém zákoně vyskytuje v podobném smyslu jako nefeš ve Starém zákoně. Používá se pro život zvířat i lidí (Zjev 16,3) V některých překladech se místo „duše“ překládá „život“ nebo „životy“ (viz. Matouš2,20, 6,5, 16,25 atd.) Na některých místech má význam „lidé“ (Skutky7,14, 27,37, Řím13,1, 1Pet3,20 atd.), jinde je rovnocenná osobnímu zájmenu (viz Mat12,18, 2K12,15 atd.) Někdy se vztahuje na city (Mar.14,34, Luk.2,35, Ef6,6) nebo na mysl (Skut14,2kral., Fil 1,27)

Psyché může být zničena - Psyché není nesmrtelná, ale podléhá smrti (Zjevení 16,3) a může být zničena (Mat.10,28). V Bibli se někdy nefeš a psyché vztahují na celou osobu, jindy na určitou oblast člověka, jako jsou záliby, city, chutě, pocity. Avšak takové použití vůbec nenaznačuje, že by byl člověk učiněn ze dvou oddělených a odlišných částí. Tělo a duše existují společně, tvoří spolu neoddělitelnou jednotu. Duše nemá žádné vědomí existence mimo tělo. Neexistuje žádný Biblický text, který by naznačoval, že duše přežívá bez těla jako vědomé bytí.

Biblický význam slova „Duch“

RUACH - Zatímco hebrejské slovo „nefeš“, které se překládá jako „duše“, označuje individualitu, nebo osobnost,  starozákonní slovo „Ruach“, překládané jako „Duch“, se vztahuje na jiskru života, plnou energie, která je pro život jednotlivce nezbytná. Představuje Boží sílu nebo princip života, který lidem dává život.

„Ruach“ se ve Starém zákoně vyskytuje 377krát a nejčastěji se překládá jako „duch, vítr, nebo dech“ (Gen8,1 atd) Používá se také k označení obnovení života (Soud 15,19), odvahy (Joz2,11), nálady nebo hněvu (Soud8,3, Izaiáš 54,6), mravního charakteru (Ezech 11,19), nebo sídla citů (1Sam1,15)

Ruach se vrací k Bohu - Ve významu „dech“ je ruach lidí totožný s ruach zvířat (Kaz3,19). Ruach člověka opouští tělo při smrti (Žalm146,4) a vrací se k Bohu (Kaz 12,7 srov.Job34,14) Ruach se často vztahuje na „Ducha Božího“, jako v Izaiáši 63,10. Ve Starém zákoně ve vztahu k člověku ruach nikdy neoznačuje inteligentní bytí schopné vědomé existence mimo hmotné tělo.

PNEUMA - Novozákonním ekvivalentem hebrejského slova „ruach“ je „pneuma“ - „duch“- od pneo, což znamená vát nebo dýchat. Stejně jako slovo ruach ani pneuma neoznačuje nějaké vědomé  bytí člověka schopného existovat mimo lidské tělo. Používání tohoto termínu v Novém zákoně ve vztahu k člověku vůbec nenaznačuje takové pojetí. V textech jako Řím 8,15, 1Kor 4,21kral, 2Tim1,7, 1Jan 4,6 pneuma označuje náladu, postoj nebo citové rozložení. Toto slovo se také používá k označení různých projevů lidské povahy, jako v Gal 6,1, Řím 12,11 atd.

Pneuma se vrací k Bohu - Stejně jako ruach, tak i „pneuma“ člověk při smrti odevzdává Pánu (Luk 23,46, Sk7,59). Ruach i Pneuma se vztahuje na Ducha Božího.

Jednota „těla, duše a ducha“

Jaký je vztah mezi tělem, duší a duchem? Jak ovlivňuje tento vztah jednotu člověka?

a) Podvojné spojení - Ačkoli Bible na člověka pohlíží jako na celek, nestanovuje přesně vztah mezi tělem, duší a duchem. Někdy se v textu zaměňují termíny duše a duch. Povšimněme si paralelismu v Mariině radosti po zvěstování: „Duše má velebí Pána a můj Duch jásá v Bohu, mém Spasiteli“ (Luk1,46-47)

Na jednom místě charakterizuje Ježíš člověka jako tělo a duši (Mat 10,28), Pavel pak na jiném místě mluví o člověku jako o těle a duchu. (1Kor7,34) V prvním případě se „duše“ vztahuje na vyšší schopnost člověka, pravděpodobně na mysl, prostřednictvím které je člověk ve styku s Bohem. V druhém případě se na tuto schopnost vztahuje výraz „duch“. V obou případech tělo zahrnuje fyzickou, ale i citovou stránku člověka.

b) Trojité spojení - Existuje jedna výjimka ze všeobecné charakteristiky člověka, jako bytosti, ve které se spojují dvě části. Pavel, který hovořil o podvojné jednotě těla a ducha, také mluvil o trojí jednotě člověka.  Říká:  A sám Bůh pokoje kéž vás celé posvětí a celého vašeho ducha i duši i tělo kéž zachová bez poskvrny až k příchodu našeho Pána Ježíše Krista. 1Tes 5,23  Toto místo vyjadřuje Pavlovu touhu, aby z procesu posvěcení nebyla vynechána žádná z těchto lidských stránek.

V tomto případě můžeme chápat „ducha“ jako vyšší princip inteligence a myšlení, který byl člověku dán a prostřednictvím kterého může Bůh promlouvat svým Duchem. (viz Řím 8,16). Obnovením mysli skrze působení Ducha svatého se člověk stává podobný Kristu (viz Řím 12,1-2)

„Duši“ ..na rozdíl od „Ducha“, si můžeme představit jako tu část lidské přirozenosti, která se projevuje v instinktech, citech a touhách. I tato část přirozenosti člověka může být posvěcena. Když se pod působením Ducha svatého mysl shoduje s Boží myslí a posvěcený rozum ovládne nižší přirozenost, pak se instinkty, které by jinak odporovaly Bohu, podřizují jeho vůli. Tělo, které ovládá nízká nebo naopak ušlechtilá přirozenost, označuje fyzickou stavbu – maso, krev a kosti.

Není náhoda, že Pavel zařadil nejprve ducha, potom duši a nakonec tělo. Je-li duch posvěcen, je i mysl pod Boží kontrolou. Posvěcená mysl bude mít zase posvěcující vliv na duši, totiž na touhy, city, emoce. Člověk ve kterém se uskutečňuje toto posvěcení, nebude zneužívat své tělo a docílí tak dobrého tělesného zdraví. Tak se tělo stává posvěceným nástrojem, kterým může křesťan sloužit svému Pánu a Spasiteli. Pavlova výzva k posvěcení zřetelně vychází z principu jednoty lidské přirozenosti a ukazuje, že účinná příprava na Kristův druhý příchod vyžaduje přípravu celé bytosti – ducha, duše i těla.

c) Nedělitelné a vzájemné spojení - Je zřejmé, že každý člověk je nerozdělitelně spojen. Tělo, duše a duch jsou úzce propojeny a ukazují na silný vzájemný vztah mezi duchovními, duševními a tělesnými schopnostmi člověka. Nedostatky v jedné oblasti ovlivňují další dvě. Nemocný, nečistý nebo zmatený duch bude mít také škodlivý vliv na citové a fyzické zdraví člověka. Platí ale také, že slabý nemocný nebo trpící organismus naruší i citové a duchovní zdraví jedince. Vzájemný vliv, jaký na sebe tyto prvky mají, ukazuje, že každý člověk je před Bohem zodpovědný, aby je zachoval v co nejlepším stavu. Takový postoj je důležitou součástí v procesu obnovy k obrazu Stvořitele.

Biblický význam... je čerpán z knížky „Adventisté sedmého dne věří...“ (strana 112-115)