Představ si, že tvůj blízký přítel měl strávit několik let někde daleko za hranicemi státu. Poprosil tě proto, abys v této době pečoval o jeho celý majetek a dokonce abys investoval do toho, co se ukáže jako nezbytné. Nelze pochybovat o tom, že by ses nad tím hluboce zamyslel, protože pod tvou kontrolu by se dostal obrovský majetek. Tvůj přítel ti tím prokázal velkou důvěru a ty bys jej nechtěl zklamat.

A nyní připusťme, že potom, kdy jsi na sebe vzal celou zodpovědnost za vedení jeho majetku a obchodních záležitostí, zjistil jsi, že celý tento obrovský majetek má ve skutečnosti desateronásobnou hodnotu než sis dříve myslel. Jsem si jist, že tím nevzroste jen tvoje radost nad velkou důvěrou tvého přítele, nýbrž také i pocit odpovědnosti.

Král vesmíru se obrací na tebe a prosí tě, abys pečoval o vzácnou budovu jež pro Něj má nesmírnou cenu. „Tělo vaše jest chrámem Ducha svatého ve vás.“ (1. Kor. 6:19).Čím více budeš přemýšlet nad cenou, jakou tvůj Přítel zaplatil za tvé vykoupení, tím větší radost budeš mít z velké pocty, jaké se ti dostalo jako opatrovníku svatyně a chrámu tvého těla. Takovýto postoj Boží důvěry musí podnítit tvou péči o zachování zdraví chrámu tvého těla na úroveň svatosti.

Nebeská svatyně a chrám (svatyně) našeho těla nají mnohé společné znaky:

1. Obě byly vytvořeny a sformovány Stvořitelem k zvláštnímu účelu – aby byly místem určeným k Jeho přebývání. Epištola k židům popisuje nebeskou svatyni jako „Pravý stánek, který zřídil sám Hospodin, a nikoli člověk.“ (žid. 8:2). A co se týče svatyně našeho těla, David praví: „Ruce tvé učinily a sformovaly mne“ (ž. 119:73). „Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsme utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky. (ž. 139:14).

Ten, který bydlí na výsostech a ve svatých příbytcích, touží také bydlet bezprostředně v nás. „Zdaliž nevíte, že chrám Boží jste a Duch boží ve vás přebývá?“ (1. Kor. 3:16).

2. V obou příbytcích se nachází Zákon, napsaný Božím prstem. „Ve svatyni svatých nebeského svatostánku je božský zákon bezpečně uchován – Zákon, který vynesl sám Bůh za hřmění hromů na Sinaji, a který sám zapsal svým prstem do kamenných desek.“ (GC 433). „Přírodní zákony jsou rovněž zákona Božími, jsou stejně božské, jako příkazy Dekalogu. Zákony, jež řídí náš fyzický organizmus, Bůh vepsal do každého nervu, svalu či orgánu našeho těla.“ (Ed. 196).

I naše ústa mohou být příkladem zákonů vepsaných v naše tělo. Jaký zákon je ku příkladu vepsán ve tvém zubu? Zákon kousání a žvýkání. Každý ze zubů je určen buď ke kousání nebo žvýkání potravy. Tuto činnost ještě doplňují chuťové receptory, které nás učí, že Božím přáním bylo. Abychom měli radost a rozkoš z chuti pokrmu při jeho konzumaci. Slinné žlázy se svými trávicími enzymy dodatečně doplňují zákon žvýkání. Poznání toho, že Bůh vepsal své zákony dokonce v každičký jednotlivý nerv, sval či jiný orgán našeho těla, by nás mělo podnítit ke zkoumání jejich funkce. Jakmile odkryjeme zákony Stvořitele, jsme povinni uvést náš život do plného souladu a harmonie s Jeho úžasným plánem činnosti. Jsme přece zcela jasně opatrovníky svatyně, chrámu našeho těla.

3. Obě svatyně (chrámy) obsahují zápisy hříchu. Z horní svatyně Bůh řekl: „Hle, je to přede mnou vše zapsáno: …nepravost vaše a nepravosti vašich otců.“ (Iz. 65:6-7). Andělé zapisují nejen naše dobré skutky, myšlenky a slova, ale také každé nesprávné slovo, hříšný čin, nečistou myšlenku či nečistý motiv. Tak tedy lidé jsou souzeni na základě toho, „jakž napsáno je v knihách, totiž podle skutků svých.“ (Zj. 20:12).

Zde na zemi každé přestupování fyzických zákonů zanechává v organizmu své nesmazatelné stopy. Nikotinový jed rýsuje svou černou historii v plicích. Díky ní se krok po kroku rozvíjí zhoubný nádor. Alkohol nenávratně ničí statisíce mozkových buněk, jež se již nikdy nezregenerují. Nedostatek fyzické aktivity, přepracování, přejídání, nedostatek spánku, neklid v duši, stressy a pocit viny – to vše zanechává své nesmazatelné stopy, stejně, jako světlo na fotografické bláně.

4. Obě dvě svatyně vyžadují očištění. Když Písmo svaté hovoří o nebeské svatyni, praví: „Až po dvou tisících a třech stech večerech a jitrech bude svatyně očištěná.“ (Dan. 8:14).

V době, kdy Kristus náš Velekněz očišťuje nebeskou svatyni, my máme v souladu s Ním spolupracovat ve svatyni našeho těla, zde na zemi. „Když máme taková zaslíbení, moji nejmilejší, očisťme se od každé poskvrny těla i ducha a přiveďme k cíli své posvěcení v bázni Boží.“ (2. Kor. 7:1). Bůh vyžaduje, abychom byli čisti vevnitř i zevně. Musíme přezkoumat každý náš zvyk, který nás znečišťuje a musíme jej zcela odstranit z našeho života v hodině očišťování svatyně.

5. Jedině Kristova krev může očistit obě svatyně. Autor epištoly k židům hovoří zcela jasně, že přesto, že pozemská svatyně byla očištěna krví zvířat, je nutné, aby věci nebeské byly očištěny lepší krví – krví Ježíšovou (viz. žid. 9:22-26).

Naše mysl i tělo vyžadují totéž. Všichni máme určité zlé návyky, které sami nejsme schopni změnit. Dodatečně nám ještě překážejí následky našich dávných hříchů. Co můžeme učinit? Musíme přijít ke Kristu a prosit Ho o odpuštění všech našich hříchů z minulosti a o to, aby znovu vepsal svůj zákon do našich srdcí, abychom v Jeho moci mohli žít tak, jak On žil na této zemi. „Krev Ježíše Krista, Syna Božího očišťuje nás od všelikého hříchu.“ (1. Jan 1:7). Jiná možnost neexistuje.

6. Ve velkých pravdách jež se týkají svatyně, nalézáme podstatu naší víry. „Z toho, co bylo řečeno, plyne: máme velekněze, který usedl po pravici Božího trůnu v nebesích jako služebník pravé svatyně a stánku, který zřídil sám Hospodin, a nikoli člověk.“ (žid. 8:1-2).

„Správné pochopení služby v nebeské svatyni jest podstatou naší víry.“ (Ev 150). Ježíš vyprávěl historii o jistém člověku, který vystavěl svůj dům bez základů. Tento dům byl zbořen při prvním závanu vichru. Bůh však požaduje, abychom byli lidmi moudrými, kteří „kopají do hloubky, aby položili základy na skále.“ (Luk. 6:48). Silné vichřice nadcházející krize nepohnou jedině s těmi, kteří porozumí, přijmou a zúčastní se služby Ježíšovy v nebeské velesvatyni.

Je stejně důležité, abychom pochopili dění ve svatyni našeho těla? Ano, samozřejmě! „Známost fyziologie a hygieny musí být podstatou všeho výchovného úsilí.“ (Ed 195). Fyziologie nám hovoří, jak pracuje náš organizmus. Hygiena objasňuje, jak se o něj starat a pečovat. To je to základní. Tak jako pravé pochopení nebeské svatyně tvoří doktrinální podstatu naší víry, tak známost fyziologie a hygieny stanoví podstatu naší výchovy být strážci a opatrovníky chrámu našeho těla.

7. Pravdy týkající se těchto dvou svatyní plynou k nám z téhož zdroje. Mojžíš, když byl na hoře Sinaj, viděl nebeskou svatyni a obdržel pověření, aby vystavěl pozemskou svatyni podle vzoru, jaký mu byl ukázán (viz. 2. Moj. 25:40). Na skalistém ostrově Patmosu viděl Jan ve vidění rovněž Boží svatyni (viz. Zj. 11:19, 14:15.17, 15:5, 16:17).

Když v roku 1844 byla Boží nebeská svatyně otevřena, jakým způsobem se o tom mohli lidé přesvědčit? Skrze vidění! Ráno 23. října 1844 v městě Port Gibbon, ve státě New York, se Híram Edson náhle zastavil uprostřed kukuřičného pole. Tam jej zaskočilo Boží vidění, jež jej přinutilo k dalšímu hlubokému studiu Bible. Toto vidění otevřelo našim pionýrům oči pro velkou pravdu o nebeské svatyni. O několik týdnů později Ellen Harmonová spatřila ve vizi Ježíše nalézajícího se v prvním oddělení svatyně a vcházejícího do místa nejsvětějšího, do svatyně svatých, kde započal svou poslední službu. Pravdy týkající se nebeské svatyně k nám došly prostřednictvím zjevení.

Co můžeme říci k tématu pravd, jež se týkají zemské svatyně, lidského těla? Jakým způsobem známost zdravotní reformy se dostala k lidem? Ellem G. Whiteová píše: „Bylo to v domě bratra A. Hilliarda v Otsego, Michigan, 6. června roku 1863, kdy mi bylo toto velké téma zdravotní reformy zjeveno ve vidění.“ (CD 481). Kromě toho, že vědecká bádání nám odkrývají tajemství našeho těla i způsoby jeho funkční činnosti, nesmíme zapomenout, že pravdy jež se týkají zdravotní reformy jsme obdrželi skrze božská zjevení.

8. Jaký je cíl toho všeho? Proč nám Bůh zjevil funkci i pravdy o nebeské svatyni? Proč tak důrazně obrací naši pozornost, k péči o svatyni našeho těla? On nás chce připravit na svůj příchod.

Bůh dbá o všestranný rozvoj těch lidí, kteří mají triumfálně projít velkou dobou soužení. Z nich již nikdo nepadne.

„Lid Boží by měl jasně a právně pochopit podstatu svatyně a vyšetřujícího soudu. Všem je zapotřebí osobního poznání, jaké dílo koná náš velký Velekněz, jinak jim bude nemožno zachovat víru, která je v této době tak podstatná a zaujmout takové místo, jež mají plnit podle vůle Boží.“ (GC 487).

Abychom prošli vítězně nadcházející dobou soužení, musíme důkladně rozumět podstatě Ježíšovy velekněžské služby ve svatyni svatých.

„Povolováním chuti a hříšným vášním nepřestupují lidé jen zákon přírody, ale i mravní zákon Boží. Proto Bůh dovolil, aby nám zazářilo světlo zdravotní reformy, abychom poznali svůj hřích přestoupení zákonů, které jsou v nás. Všechna naše radost či utrpení závisí na poslušnosti nebo přestupování přírodních zákonů. Objasňovat tyto zákony přírody a vyzývat k jejich poslušnosti je dílo, které provází poselství třetího anděla, a které připravuje lid na setkání s Pánem. Tak jako Adam padl pro svou chuť a ztratil krásný ráj, mohou Adamovi potomci přemoci v Kristu chuť a střídmostí ve všem opět ráj získat. Nevědomost dnes neomlouvá přestoupení zákona. Světlo svítí jasně a nikdo nemusí být v nevědomosti. Vždyť Bůh sám je učitelem člověka. Všichni mají před Bohem svatou zodpovědnost, aby dbali na zdravou nauku, a aby učinili opravdovou zkušenost, kterou jim o zdravotní reformě dává. Přeje si, aby otázka zdravotní reformy byla přetřásána před veřejným míněním, aby lidé o ni uvažovali. Je totiž vyloučeno, aby mužové a ženy byli schopni mít společenství s nebeskými anděly v království slávy se svými hříšnými, zhoubnými a zlými zvyklostmi. Vždyť ani nerozeznávají posvátnou pravdu, která je má posvětit, zušlechtit a povznést.“ (3T 161-162).

Bez známosti služby našeho velkého Velekněze neměli bychom možnosti cvičit víru, kterou budeme v tomto čase tak velmi potřebovat. Je nemožné, abychom rozvinuli charakter, jaký od nás Bůh v této závěrečné hodině vyžaduje, zatemňujeme-li stále svou mysl a ničíme své tělo. Bůh chce bydlet s námi a připravit nás k přebývání společně s Ním.