ZnameniCasu.cz (Na úvodní stránku) ZnameniCasu.cz

20. Smíření navždy

Kniha - Ježíš a jeho svatyně


Rejstřík - na začátek na začátek

20. Smíření navždy

Cílem zaplacení výkupného je smíření. Bez smíření by složení výkupného nemělo smyslu. O Tom, který za nás zaplatil tak nevýslovnou cenu svým vlastním životem,je napsáno: „Z práce duše své uzří užitek, jímž nasycen bude.“ (Iz. 53:11).

Sedmnáctá kapitola evangelia Janova obsahuje Kristovu modlitbu, vyslovenou těsně před událostmi v zahradě Getsemane. Mistr se setkal se svými učedníky v horní místnosti, umyl jim nohy a předal jim symboly své oběti. Když s nimi seděl u stolu, hovořil o svém odchodu k Otci a opětném příchodu na zem, aby spolu s Ním mohli žít navěky. Potom přešli ulicemi Jeruzaléma a při světle mědíce v tento velikonoční večer sestoupili dolů do údolí Cedron.

Předtím, než-li vešli do zahrady, kde měl být zahájen poslední velký boj s mocnostmi temnoty, se Ježíš zastavil a shromáždil kolem sebe malou skupinku vyvolených. Potom otevřel své srdce a nitro ve vroucí modlitbě. Její kulminační bod je obsažen ve dvacátém čtvrtém verši: „Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, ať hledí na mou slávu.“ (Jan 17:24).

Ježíš neprosil toliko za jednoho, nýbrž za všechny své učedníky. Jeho oči pronikaly temným závojem budoucnosti a četly životní historii každého syna a dcery Adamovy. Cítil tíhu a zármutek každé duše zkoušené bouřemi a nesnázemi. Jeho horlivá modlitba zahrnovala spolu s žijícími učedníky všechny Jeho následovníky až do konce světa. „Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří.“ (Jan 17:20).

Ano, „tato Kristova modlitba zahrnovala také i nás“ (4T 529-530).

Mezi všemi vykoupenými nejsou dva naprosto stejní lidé. Bůh potřebuje každého jedince, kterým jsi i ty a nemůže připustit, abys zahynul. Proto vlastně přišel na svět. On mne spasil. Proto zemřel na kříži. On mne potřebuje, dokonce, i kdybych byl jen sám na tomto světě.

On přišel pro mne, protože mne miluje, chce, abych byl Jeho přítelem. Jeho přáním není jen to, abych Jej následoval, jako ovce jde za svým pastýřem nebo dítě za svým otcem, ale chce také, abych s Ním zasedl ve shromáždění svatých. Působí Mu radost, když přemýšlím o Něm a Jeho působení. Raduje se z toho, co působí radost i mě. Velmi se raduje, že s Ním vše konzultuji, že vidí mou rozzářenou tvář, že mi krok za krokem objasňuje své úžasné dílo, které vykonal pro mne. On mne chce vzít s sebou do jiného – lepšího světa. Nic jiného Mu nemůže způsobit takovou radost, jako mé pozitivní reakce a odpovědi. On je nekonečně věčným Bohem, Jeho tužby jsou nepochopitelné: On touží po mně. A potvrzuje, že stálo za to zaplatit tak obrovskou cenu, aby mne zachránil.

Na Floridě bylo uneseno děvče, za níž bylo požadováno vysoké výkupné. Aby ji milující otec získal zpět, zaplatil půl milionu dolarů. Pro něj měla daleko větší cenu. Ale dejme tomu, že o několik týdnů později navštívili ji její přátelé a některý z nich řekl: „Marie, tvůj otec si tě opravdu velmi vysoko cení!“ Nebylo by smutné a nesprávné, kdyby odpověděla: „Nevím, nejsem toho jista, někdy o tom pochybuji.“

Neslyšel jsi někdy výpovědi některých křesťanů, kteří takovýmto způsobem hovoří o Ježíši? Možná, že i ty jsi měl někdy takovéto pokušení? Ježíš chce, abys byl Jeho přítelem. On tě tak velmi miluje, že bez zaváhání zaplatil za tebe tak nesmírné výkupné. To Jej stálo vše. Dal za tebe svůj život, protože tě potřebuje, jsi pro něj nenahraditelný. Jsi schopen Mu dát to, po čem tolik touží? Naslouchej ještě jednou Jeho modlitbě: „Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, ať hledí na mou slávu.“ (Jan 17:24).

Proč však chce, abych s Ním byl i já? Ten, kdo miluje, raduje se z přítomnosti milovaných osob. Byl jsi někdy velmi vzdálen od někoho, koho jsi velmi miloval? Pociťoval-li jsi zármutek při loučení, jistě budeš souhlasit, že je-li někdo koho velmi miluješ daleko, nejvíce radosti by ti způsobilo, kdyby byl při tobě. Přemýšlel jsi někdy o tom, že Ježíš právě tímto způsobem myslí na tebe?

Když Ježíš skončil svou modlitbu, šel do tmy Getsemane, aby v ní zahájil krutý boj, až krvavý pot stékal z Jeho tváře. O půlnoci Jej tlupa lotrů přivedla do soudní síně. Sedmkrát byl přiveden před kněží a představené lidu, dvakrát byl bičován. Pak byl zavlečen na pahorek Golgoty a zavěšen na kříži mezi nebem a zemí. Tam, v temnotě, týral satan Jeho šlechetnou duši hrozným pokušením, že jestliže se rozhodne zemřít za mne, nikdy nebude žít. Když Jej začala obklopovat větší temnota a zmizel i zbytek naděje, Jeho láska stále vzrůstala. Rozhodl se zemřít za mne – dokonce znamenalo-li by to pro Něj věčnou smrt.

Potom Jeho tělo uložili Jeho přátelé do vytesaného hrobu. A časně ráno prvního dne po sobotě, sestoupil z nebe mocný anděl a odsunul kámen u vchodu do hrobky. „Synu Boží!“ zvolal, „Vyjdi, Tvůj Otec Tě volá!“ Ježíš ihned uposlechl této výzvy, avšak cestou k trůnu svého Otce se ještě na okamžik pozdržel, aby potěšil zarmoucenou a plačící Marii. Jakmile poznala z hrobu vstalého Pána, vrhla se k Jeho nohám. Ježíš ji však pravil: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.“ (Jan 20:17).

S nesmírnou radostí běžela, aby se podělila s tak dobrou novinou a Pán se odebral na cestu do nebeské svatyně k trůnu svého Otce. Andělé tam již na Něj čekali, aby Jej přivítali, ale Pán se u nich nezastavil. Nemohl přijmout jejich velebení stejně jako nedovolil Marii, aby Jej zdržela. Spěchal se setkat se svým milovaným Otcem, od kterého byl svou smrtí tři dny oddělen. Než-li však k tomu došlo, prosil: „Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, ať hledí na mou slávu.“ (Jan 17:24). Otče můj, zemřel jsem. Zaplatil jsem cenu vykoupení za člověk. Vystačí to? Než-li přijdu k Tobě, chci mít jistotu, že mohu s sebou přivést všechny mé přátele. Ježíš tehdy myslel na mne i na tebe.

Otec se Synem plně souhlasil a na Jeho modlitbu odpověděl. Kristus může do svého domu přivést tebe i mne. Ještě tentýž večer se náš Pán vrátil na tento svět a setkal se se svými učedníky. A po čtyřicet společně strávených dnech je zavedl na horu Olivetskou, požehnal je a pověřil hlásáním evangelia.

A znovu byl na cestě do nebe. Tentokrát se představitelé celého vesmíru společně shromáždili k oficiálnímu zahájení Ježíšovy služby jako Velekněze a Krále v nebeské svatyni. Doprovázející andělé, obrácení k městu Božímu, slavnostně volali: „Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše se zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy. Kdo to je Král slávy? Hospodin, mocný bohatýr, Hospodin, bohatýr v boji. Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše je zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy. Kdo to je Král slávy? Hospodin zástupů, on je Král slávy!“ (ž. 24:7-10). A opět Jej chtěli andělé velebit a oslavovat, Pán se však nedal zadržet. Jeho nesmírnou touhou bylo setkat se se svým Otcem. A tam, před představiteli a zástupci všech nepadlých světů, se Kristus znovu táže: „Mohu, Otče, přivést s sebou své přátele z padlé planety země? Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, ať hledí na mou slávu.“

Ježíš nepřijal trůn vesmíru, dokud Jej Otec osobně neujistil, že tam může přivést každého z nás, abychom společně s ním seděli na trůnu. Ježíš si přeje, abych tam byl s Ním. I Otec si to přeje. Celý vesmír po tom touží. Proto Ježíš zahájil svou prostřednickou službu v nebeské svatyni. Přemýšlel jsi někdy za koho náš Pán tolik prosí? Chtěl bys naslouchat jako prosbu předkládá svému Otci? Ellen G. Whiteová praví, že modlitba uvedena v 17. kapitole evangelia Janova „je poučkou týkající se prostřednické služby, jakou Ježíš, náš Velekněz koná za oponou, zobrazující Jeho služby v nebeské svatyni.“ (5BC 1145). A co je obsahem této prosby? „Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, ať hledí na mou slávu.“ (Jan 17:24).

A nyní pohleďme do budoucnosti: Nadešla doba soužení, započaly rány, byl vydán dekret smrti a svatí, očekávající ekzekuci, v úpěnlivé modlitbě „jako kdysi Jákob zápasí všichni s Bohem. Na jejich tvářích se zračí vnitřní boj. Všichni jsou bledí, avšak neustávají se usilovně modlit.“ (GC 430). O půlnoci z otevřeného prostoru Orionu se rozléhá hlas Boha. A lid Boží hledí jako kdysi Štěpán vytrvale k nebi a vidí slávu Boží a Syna člověka sedícího na trůnu Božím. Na Jeho božském těle poznávají známky Jeho pokoření a z Jeho úst slyší prosbu, kterou předkládá svému Otci a svatým andělům: „Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, ať hledí na mou slávu.“ (Jan 17:24). (GC 636).

To bylo obsahem Ježíšovy modlitby, než-li šel do Getsemane. To mu dovolilo přežít nejtemnější hodinu oběti Golgoty. To bylo náplní jeho myšlení ráno v den Jeho zmrtvýchvstání a při nanebevstoupení. To bylo Jeho modlitbou během prostřednické služby. A je to Jeho poslední prosbou před druhým příchodem na naši zemi. Ježíš touží abychom byli společně s Ním. Budeme-li o to usilovat, jistě nás k sobě vezme. Myslíš si, že nesmírná cena Jeho vykoupení přinese smíření? Ano! A bude to smíření navždy!

Rejstřík - na začátek na začátek

ZnameniCasu.cz - 20. Smíření navždy - Kniha - Ježíš a jeho svatyně