„Všickni staneme před (soudnou - KJB) stolicí Kristovou. Psáno jest zajisté: Živť jsem já, praví Pán, žeť přede mnou bude klekati každé koleno, a každý jazyk vyznávati bude Boha.“ (Řím 14,10.11)

Jako ve vytržení vzhlíží bezbožní na korunovaci Syna Božího. V Jeho rukou vidí desky božského Zákona, ustanovení, jimiž pohrdali a jež přestupovali. Jsou svědky vzplanutí údivu, nadšení a vroucí lásky ze strany spasených, a když vlna plesání dolehne až k zástupům, které jsou vně města, všichni jedním hlasem volají: „Velicí a předivní jsou skutkové tvoji, Pane Bože všemohoucí, spravedlivé a pravé jsou cesty tvé, ó Králi svatých.“ (Zj 15, 3) A padajíce na tvář, uctívají Knížete života.

Satan vypadá jako ochromený, když patří na slávu a majestát Kristův. Ten, jenž byl kdysi cherubem ochráncem, se rozpomíná, odkud padl. Skvoucí serafín „v jitře vycházející“ – jak se změnil, jak hluboko klesl! Z rady, kde byl kdysi ctěn, je provždy vyloučen. Vidí někoho jiného stát v blízkosti Otce, halícího se v Jeho slávu. Viděl, jak na hlavu Kristovu vložil anděl vznešené postavy a majestátného vzezření korunu, a ví, že ono vysoké postavení tohoto anděla mohl zastávat on.

Z paměti si vybavuje domov své nevinnosti a čistoty. … Když satan pohlíží na své království, plod svého úsilí, vidí jen úpadek a zkázu. …

Nyní přišla doba, kdy má být vzpoura s konečnou platností poražena a historie a povaha satanova odhalena. Ve své poslední velké snaze sesadit Krista z trůnu, zahubit Jeho lid a zmocnit se města Božího, je arcipodvodník zcela odhalen. Ti, kdo se k němu připojili, si nyní uvědomují naprostý nezdar jeho díla. … Stává se předmětem všeobecného zošklivení.

Satan poznává, že jeho svévolná vzpoura ho učinila nezpůsobilým pro nebesa. Vycvičil své síly v boji proti Bohu; čistota, pokoj a nebeský soulad by pro něj byly nejvyšší trýzní. Jeho žaloby proti milosrdenství a spravedlnosti Boží jsou nyní umlčeny. Pohana, kterou se snažil uvrhnout na toho, jehož jméno jest Jehovah, dopadá cele na něj samotného. A nyní se satan sklání a uznává spravedlnost svého odsouzení. (GC 668-670)