„Vy však, bratři, nejste ve tmě, aby vás ten den přepadl jako zloděj.“ (1Tes 5,4; Ns)

Viděla jsem, že Ježíš neopustí svatyni svatých, dokud nebude rozhodnut každý případ buď ke spáse neb k zahynutí, a že hněv Boží nemůže přijít, dokud Ježíš nedokoná své dílo ve svatyni svatých, neodloží své kněžské roucho a neoděje se v roucho pomsty. Potom Ježíš odejde ze svého místa mezi Otcem a člověkem a Bůh nebude déle mlčet, nýbrž vylije svůj hněv na ty, kteří zavrhli Jeho pravdu. Viděla jsem, že hněv národů, hněv Boží a čas, v němž mrtví budou souzeni, jsou různé, odlišné události, které následují jedna za druhou, také že Michael (Michal - Kral. př.) nepovstal a že čas soužení, jakého nebylo, ještě nenastal. Národy jsou nyní rozzlobeny, avšak když náš Velekněz dokoná své dílo ve svatyni svatých, povstane, oblékne roucho pomsty a potom bude vylito sedm posledních ran.

Viděla jsem, že čtyři andělé budou držet čtyři větry, dokud ve svatyni svatých nebude dokončeno Ježíšovo dílo, a potom přijde sedm posledních ran. Tyto rány rozzuřily bezbožné proti spravedlivým. Byli přesvědčeni, že jsme na ně přivedli tyto soudy Boží, a že kdyby mohli od nás vyčistit zem, rány by ustaly. Vyšlo nařízení, aby svatí byli vyhlazeni, kteří proto dnem i nocí volali o vysvobození. To byl čas Jákobova soužení. Tehdy všichni svatí volali v úzkosti ducha a byli hlasem Božím vysvobozeni. (EW 36,37)

Před svým ukřižováním vysvětlil Spasitel svým učedníkům, že bude zabit a znovu vstane z hrobu. … Učedníci však očekávali pozemské vysvobození z římského jha a nemohli snést pomyšlení, že by Ten, v něhož skládali všechny své naděje, měl podstoupit potupnou smrt. … I nám je v proroctvích odhalena budoucnost právě tak jasně, jak jasně byla odhalena učedníkům ve slovech Kristových. Události spojené se závěrem zkušební lhůty a dílem přípravy na čas soužení jsou jasně předloženy. Avšak zástupy již nemají většího ponětí o těchto důležitých pravdách, než kdyby nebyly nikdy zjeveny. (GC 594)