„Když půjdeš přes vody, s tebou budu, pakli přes řeky, nepřikvačí tě; půjdeš-li přes oheň, nespálíš se, aniž plamen chytí se tebe.“ (Iz 43,2).

Bůh má na této zemi církev, jež je Jeho vyvoleným lidem, který ostříhá Jeho přikázání. Nevede osamocené odnože, jednu zde, jinou zase onde, ale vede lid.

Není zapotřebí pochybovat, strachovat se, že se dílo nezdaří. Bůh je v čele díla a uvede vše do pořádku. Bude-li situace vyžadovat nápravu ve vedení díla, Bůh se o to postará a bude působit tak, aby bylo uvedeno do pořádku všechno nesprávné. Věřme, že Bůh hodlá dovést vzácnou loď, která veze lid Boží, bezpečně do přístavu.

Když jsem se před mnoha lety plavila z Portlandu (ve státě Maine) do Bostonu, zastihla nás bouře a veliké vlny s námi házely sem a tam. Lustry padaly a kufry se převalovaly ze strany na stranu jako míče. Cestující byli vyděšeni a mnozí křičeli, očekávajíce příchod smrti.

Po chvíli přišel na palubu lodivod . Když se postavil ke kormidlu, kapitán stál blízko něj a vyjádřil své obavy o směru, kterým se loď ubírala. „Chcete se postavit ke kormidlu?“ otázal se lodivod. Kapitán nebyl ochoten tak učinit, neboť věděl, že se mu nedostává zkušeností. Postupně však někteří cestující zneklidněli a vyjádřili své obavy, že je kormidelník roztříští o skály. „Chcete se postavit ke kormidlu?“ zeptal se lodivod. Oni však věděli, že by si s kormidlem neporadili.

Když si myslíte, že dílo je v nebezpečí, modlete se: „Pane, stůj u kormidla. Proveď nás skrze zmatek. Doveď nás bezpečně do přístavu.” Cožpak nemáme důvod věřit, že nás Pán vítězně provede? …

Nemůžete svým omezeným myšlením pochopit každé působení Boží prozřetelnosti. Nechť Bůh pečuje o své vlastní dílo. (FLB 282)