„Čekáme-li na světlo, aj, tma, pakli na blesk, v mrákotách chodíme.“ (Iz 59,9)
Je mnoho takových, kteří čtou v Písmu a nemohou porozumět jeho správnému významu. Na celém světě vzhlížejí muži a ženy toužebně k nebesům. Modlitby, slzy a přání letí vzhůru od duší toužících po světle, milosti, po Duchu svatém. Mnozí stojí již na prahu nebeského království a čekají jen, aby do něho byli uvedeni. (AA 109).
Všude jsou srdce volající po něčem, co nemají. Touží po moci, která jim dá vítězství nad hříchem, po moci, která je osvobodí z otroctví zla, po moci, která jim dá zdraví, život a pokoj. Mnozí, kteří jednou poznali moc Božího Slova, se octli tam, kde Bůh není znám a touží po božské přítomnosti.
Svět potřebuje dnes to, co potřeboval před devatenácti sty lety - zjevení Krista. Je zapotřebí velikého díla nápravy, díla obnovy tělesné, duševní a duchovní, a té může být dosaženo jen skrze milost Kristovu.
Jedině Kristův způsob přinese pravý úspěch v získávání lidí. Spasitel se stýkal s lidmi jako ten, který chce jen jejich dobro. Projevoval jim svůj soucit, sloužil jim v jejich potřebách a získával si jejich důvěru. Pak je vybízel: „Následuj mne“.
Je nutné přiblížit se k lidem osobním úsilím. … Máme plakat s plačícími a radovat se s radujícími. Je-li toto dílo provázeno mocí přesvědčování, mocí modlitby, mocí lásky Boží, nezůstane a ani nemůže zůstat bez ovoce. (MH 143, 144).
Nebeská stvoření očekávají spolupráci s lidskými nástroji, aby mohla zjevit tomuto světu, čím se lidské bytosti mohou stát a co může být vykonáno skrze jednotu s Bohem pro spásu duší, které se ženou do záhuby. Není žádného omezení v prospěšnosti pro toho, jenž odkládaje své vlastní „já“, uvolňuje místo pro působení Ducha svatého na své srdce a žije životem plně zasvěceným Bohu. (MH 159).
Copyright © 2010-2020 - Tisk - Seznam jazyků - Mapa webu - Kontakt - -