„Ale Pána Boha posvěcujte v srdcích svých. Hotovi pak buďte vždycky k vydání počtu všelikému, kdož by od vás požádal zprávy z naděje té, kteráž jest v vás, a to s tichostí a s bázní.“ (1Petr 3,15)

Bylo mně ukázáno, že mnozí, kteří vyznávají, že mají poznání přítomné pravdy, nevědí, čemu věří. Nerozumí důkazům své víry. Nemají správné porozumění díla pro přítomnou dobu. Až přijde čas zkoušky, shledají někteří z těch, kteří nyní kážou jiným, při zkoumání svých názorů, které zastávají, že je mnoho věcí, na které nemohou dát uspokojivé odůvodnění. Dokud nejsou takto vyzkoušeni, nevědí o své veliké neznalosti. V církvi jsou mnozí, kteří pokládají za samozřejmé, že rozumí tomu, čemu věří; ale dokud nevyvstanou sporné otázky, nevědí o své slabosti. A až budou odděleni od těch, kdož jsou stejného vyznání a budou přinuceni stát sami a bez cizí pomoci, aby vysvětlili svou víru, budou překvapeni, když uvidí jak zmatené jsou jejich představy o tom, co přijali jako pravdu. …

Bůh probudí svůj lid; jestliže jiné prostředky selžou, přijdou mezi ně kacířstva (bludná učení), která je protříbí a oddělí tak plevu od pšenice. Pán vyzývá všechny, kteří věří Jeho Slovu, aby se probudili ze spánku. Přišlo vzácné světlo vhodné pro tuto dobu. … Věřící se nesmí spokojit s domněnkami a neurčitými představami o tom, co tvoří pravdu. Jejich víra musí být pevně založena na Slově Božím, aby až přijde čas zkoušky a oni budou přivedeni před soudy, aby vydali důvod pro svou víru, byli schopni vydat důvod z naděje, která je v nich, a to s tichostí a bázní. (5T 707-708).

Služebníci Kristovi si nemají sestavovat žádné předem připravené proslovy, které by pronesli, když budou vystaveni zkoušce pro svou víru. Připravovat se mají den za dnem shromažďováním převzácných pravd Slova Božího do svých srdcí, sytíce se učením Kristovým a posilujíce svou víru modlitbami. A tehdy, až budou vystaveni zkoušce, Duch svatý jim přivede na mysl právě ty pravdy, které zasáhnou srdce těch, kteří přijdou, aby slyšeli. Bůh osvítí jejich znalosti získané pilným zkoumáním Písma právě tehdy, kdy to bude nutné. (CSW 40.41).