„Spasitele očekáváme Pána Jezukrista, kterýž promění tělo naše ponížené, aby bylo podobné k tělu slávy jeho, podlé mocnosti té, kterouž mocen jest i všecky věci podmaniti sobě.“ (Fil 3,20.21)

Kristus vystoupil do nebe v lidské podobě. Učedlníci hleděli na oblak, který Jej vzal. Tentýž Ježíš, který s nimi chodil a mluvil a modlil se, který s nimi lámal chléb, který byl s nimi v jejich člunech na jezeře, a který právě v onom dni s nimi namáhavě vystupoval na vrch hory Olivetské – tentýž Ježíš nyní odešel, aby sdílel trůn svého Otce. A andělé je ujistili, že tento Ježíš, kterého viděli vejít do nebe, přijde opět tak, jak tam vystoupil. (DA 832)

Sláva Kristova lidství se nezjevila, když byl na zemi. … Totéž lidství se nyní zjevuje, jak sestupuje Kristus z nebe, oděno ve slávu, vítězné, vyvýšené. (IHP 358)

Kristus přijde ve své vlastní slávě, ve slávě svého Otce a ve slávě svatých andělů. Stokrát tisíc tisíců a desetkrát sto tisíců andělů, nádherných, jásajících synů Božích, majících nepřekonatelný půvab a slávu, bude Jej provázet na Jeho cestě. Místo koruny z trní ponese korunu slávy – korunu uvnitř koruny. Místo toho starého šarlatového pláště bude oděn v roucho z nejbělejší bílé, „ješto tak bílého žádný bělič na zemi učiniti nemůže.“ (Mar 9,3) A na rouchu a na bedrách svých bude mít napsané jméno: „KRÁL KRÁLŮ A PÁN PÁNŮ.“ (Zj 19,16) (HC 367)

V celém nebi nebude žádného anděla, zatímco očekávající svatí Jej budou vyhlížet a upřeně hledět do nebe, jako hleděli muži Galilejští, když Ježíš vystupoval z hory Olivetské. Pak jen ti, kteří jsou svatí, ti, kteří cele následovali ten tichý Vzor, jakmile Jej spatří, zvolají se strhující radostí: „Aj, Bůh náš tento jest, očekávaliť jsme na něj, a vysvobodil nás.“ A budou proměněni „hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu“ – zatroubení, které probudí spící svaté a povolá je z jejich prachových lůžek, oděné slavnou nesmrtelností a volající: „Vítězství! Vítězství nad smrtí a hrobem!“ (EW 110)