„Jako se skrze neposlušnost jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také skrze poslušnost jednoho stanou mnozí spravedlivými.“ (Řím 5,19; Ns)

Protože do hříchu padlý člověk nemohl přemoci satana ve své lidské síle, sestoupil Kristus z nebeských královských dvorů, aby mu spojením své lidské a božské síly pomohl. Kristus věděl, že Adam by v zahradě Eden se svými ušlechtilými přednostmi býval mohl odolat satanovým pokušením a přemoci jej. Kristus také věděl, že pro člověka po jeho pádu do hříchu, vyhnaného ze zahrady Eden a odloučeného od světla a lásky Boží, je nemožné odolat satanovým pokušením ve své vlastní síle. Kristus, aby přinesl člověku naději a zachránil jej od úplné zkázy, se ponížil, aby přijal lidskou přirozenost, aby svou božskou mocí spojenou s lidskou mohl podat pomocnou ruku člověku tam, kde se nachází. Získává pro padlé Adamovy syny a dcery tu sílu, kterou sami nemohou získat, aby v Jeho jménu mohli zvítězit nad satanovými pokušeními. …

Adam s Evou byli do zahrady Eden postaveni za těch nejpříznivějších podmínek. … Nespočívala na nich kletba hříchu. … Jejich učitelem byl sám Původce jejich bytí. Upadli však pod moc a pokušení lstivého nepřítele. Po čtyři tisíce let satan bojoval proti vládě Boží a z tohoto odhodlaného konání získal sílu a zkušenost. Lidé padlí do hříchu neměli tytéž výhody, jako měl Adam v Edenu. Po čtyři tisíce let se oddělovali od Boha. Moudrost k porozumění satanovým pokušením a síla k jejich odolání se stále zmenšovala, až se zdálo, že satan bude na zemi vítězně vládnout. Chuť a vášeň, láska ke světu a opovážlivé hříchy se staly velikými větvemi zla, z nichž vyrůstal všeliký druh … zkaženosti. (1SM 279,280)

Náš život se může zdát zmatkem. Když se však sami odevzdáme moudrému Mistru Tvůrci, On bude utvářet takový život a takovou povahu, která bude k Jeho vlastní slávě. A tato povaha, která odráží slávu - povahu - Kristovu, bude přijata do Božího ráje. (DA 331)

Každý, kdo je vírou poslušen přikázáním Božím, dosáhne stavu svatosti, ve kterém se nacházel Adam před svým přestoupením. (ST 23.7.1902)