„Skryté věci patří Hospodinu Bohu našemu, ale ty věci, které jsou zjevené, patří navěky nám a našim dětem, abychom mohli činit všechna slova zákona tohoto.“ (5Moj 29,29; KJB)

Lidské poznání materiálních i duchovních věcí je částečné a nedokonalé. Proto mnozí lidé nejsou schopni sladit své vědecké názory s tvrzeními Písma. Mnozí přijímají pouhé teorie a dohady za vědecká fakta a domnívají se, že Boží slovo má být zkoušeno učením „falešně nazvaného poznání“ (1Tim 6,20; Ns). Stvořitel a jeho dílo jsou nad jejich chápání, a protože si je neumějí vysvětlit přírodními zákony, považují biblickou historii za nespolehlivou. Ti, kdož pochybují o spolehlivosti záznamů Starého a Nového zákona, jdou často ještě o krok dále a pochybují o existenci Boha a nekonečnou moc připisují přírodě. Opustivše se svou kotvu, jsou ponecháni, aby se rozbili na skalách nevěry.

Tak bloudí mnozí od víry a jsou sváděni ďáblem. … Lidská moudrost se pokoušela a pokouší vypátrat a objasnit tajemství, která nebudou odhalena po neskonalé věky. Kdyby však lidé zkoumali a porozuměli tomu, co Bůh oznámil o sobě a o svých úmyslech, nabyli by takové představy o slávě, majestátu a moci Toho, jehož jméno je Jehovah, že by si uvědomili svou vlastní nicotnost a byli by spokojeni s tím, co jim bylo zjeveno. …

Je mistrovským dílem satanových klamů ponoukat mysl lidí, aby se stále zabývala zkoumáním a dohady o tom, co Bůh neoznámil a co ani nemá v úmyslu, aby tomu lidé porozuměli. Kvůli tomu ztratil Lucifer své místo v nebi. Stal se nespokojeným proto, že mu nebyla svěřena všechna tajemství Božích úmyslů a naprosto nedbal toho, co mu Bůh zjevil o jeho vlastním díle ve vznešeném postavení, jehož se mu dostalo. Tím, že vyvolával tutéž nespokojenost u andělů, kteří byli pod jeho vedením, způsobil jejich pád. Nyní usiluje naplnit mysl lidí stejným duchem a také je svést k tomu, aby nedbali jasných přikázání Božích. (GC 522,523).