„A protož vyjdětež z prostředku jejich, a oddělte se, praví Pán; a nečistého se nedotýkejte, a já přijmu vás. A budu vám za Otce, a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán všemohoucí.“ (2Kor 6,17-18)

Mnozí dnes mají na svých tvářích závoj. Těmito závoji jsou sympatie se zvyky a způsoby světa, které jim zakrývají slávu Hospodinovu. Bůh chce, abychom měli své oči upřené na něj, abychom mohli pustit ze zřetele věci tohoto světa.

Jakmile je pravda uvedena do praktického života, musí úroveň stoupat stále výš a výše, aby odpovídala požadavkům Bible. To nutně povede k odporu k módě, zvykům, obyčejům a myšlení a jednání tohoto světa. Tyto světské vlivy dorážejí na následovníky Ježíše Krista jako mořské vlny, aby byli odtrženi od pravých zásad Kristovy tichosti a milosrdenství; my však musíme stát skálopevně na zásadách. To bude vyžadovat mravní odvahu, a ti, jejichž duše nejsou připoutané k věčné Skále, budou smeteni světským proudem. Pevnými můžeme zůstat jedině tehdy, když je náš život skryt s Kristem v Bohu. Jestliže čelíme světu, mravní nezávislost je zcela na místě. Poddáním se cele vůli Boží budeme postaveni do výhodného postavení a uvidíme nezbytnost rozhodného se oddělení od zvyků a obyčejů tohoto světa. Svou korouhev nemáme zvednout jen o málo výše nad korouhev světa, nýbrž tento rozdíl musíme učinit výrazným. …

Není snadné získat neocenitelný poklad věčného života. Nikdo tak nemůže učinit a přitom plout s proudem světa. Musí vyjít ze světa, oddělit se a nedotýkat se nečistého. Nikdo nemůže žít jako světák, aniž by byl stržen proudem světa. Nikdo neudělá žádný pokrok bez vytrvalého úsilí. Ten, kdo chce zvítězit, se musí pevně držet Krista. Nesmí se ohlížet zpět, nýbrž musí upírat svůj zrak stále vzhůru, a tak získávat jednu milost za druhou. Osobní bdělost je plnou jistotou. … Konec všech věcí je blízko. Nyní je třeba vyzbrojených a vystrojených lidí do boje Hospodinova. (6T 146-148).