„Jakož mne poslal Otec, tak i já posílám vás.“ (Jan 20,21)

O apoštolech je psáno: „A oni vyšedše, kázali všudy, a Pán jim pomáhal, a slov jejich potvrzoval činěním divů.“ (Mar 16,20) Jako Kristus vyslal své učedníky, tak i dnes vysílá členy své církve. Táž moc, která provázela učedníky, je připravena i pro ně. Učiní-li Boha svou silou, bude Bůh působit s nimi a nebudou pracovat nadarmo. Nechť si přitom uvědomí, že dílu, jehož jsou účastni, vtiskl svou pečeť Pán. Bůh řekl Jeremiášovi: „Neříkej, dítě jsem, nýbrž k čemuž tě koli pošli, jdi, a vše, cožť přikáži, mluv. Neboj se jich, neboť jsem s tebou, abych tě vysvobozoval.“ Potom Hospodin vztáhl svou ruku a dotekl se úst služebníka svého, řka: „Aj, vložil jsem slova svá v ústa tvá.“ (Jer 1,7-9). A nás vybízí, abychom vyšli a mluvili slova, která nám dává, pociťujíce na svých rtech Jeho svatý dotek.

Kristus dává církvi svatý úkol. Každý její člen by měl být průduchem, jímž by Bůh mohl sdělovat světu poklady své milosti, nevystižitelná (nestihlá - Kral. př.) bohatství Kristova. Nic si Spasitel nepřeje více, než mít nástroje, které představí světu Jeho Ducha a Jeho povahu. A není nic, čeho by svět tak potřeboval, jako projevení Spasitelovy lásky skrze lidi. Celé nebe čeká na muže a ženy, skrze něž by Bůh mohl zjevit moc křesťanství.

Církev je Božím nástrojem k hlásání pravdy, zmocněna Bohem k tomu, aby konala zvláštní dílo. A bude-li Bohu věrná, poslušná všem Jeho přikázáním, bude v ní přebývat znamenitost božské milosti. A bude-li věrná své podřízenosti, bude-li ctít Hospodina Boha Izraele, není moci, která by se mohla postavit proti ní.

Horlivost pro Boha a pro Jeho dílo podněcovala učedníky, aby svědčili o evangeliu s velkou mocí. Neměla by táž horlivost roznítit v našich srdcích odhodlání vyprávět příběh o vykupující lásce, o Kristu, a to o tom ukřižovaném? Je výsadou každého křesťana, aby příchod Spasitele nejen očekával, nýbrž jej také urychloval. (AA 599, 600).