„Neboť jím svědectví vydávám, že horlivost Boží mají, ale ne podle poznání.“ (Řím 10,2; KJB)

Existuje hlučná horlivost, bez cíle nebo účelu, která není podle poznání, která je slepá ve svých účincích a zhoubná ve svých důsledcích. Toto není křesťanská horlivost. Křesťanská horlivost je ovládána zásadami a není křečovitá. Je opravdová, hluboká a silná, podmaňující si celou duši a probouzející mravní citlivost.

Spása duší a zájmy Božího království jsou záležitostmi nejvyšší důležitosti. Co jiného si zaslouží větší vážnosti než spása duší a sláva Boží? Jsou zde činitelé, které nemohou být brány na lehkou váhu. Jsou stejně závažné jako věčnost. V sázce jsou věčné osudy. Muži a ženy se rozhodují pro dobro nebo zlo. Křesťanská horlivost se nebude vyčerpávat v mluvení, ale bude mít soucit a bude jednat rázně a s účinností. Přesto křesťanská horlivost nebude jednat proto, aby byla vidět. Pokora bude charakterizovat každé úsilí a bude vidět v každém díle. Křesťanská horlivost povede k upřímným modlitbám a pokoře, a k věrnosti v domácích povinnostech. V rodinném kruhu bude vidět vlídnost a láska, dobrota a soucit, které jsou vždy ovocem křesťanské horlivosti. …

Ach, jak málo křesťanů si uvědomuje cenu duší! Jak málo je těch, kteří jsou ochotni se obětovat, aby druhé přivedli k poznání Krista! Je mnoho řečí, mnoho slov o lásce k hynoucím duším; jsou to však jen laciné řeči. To, čeho je zapotřebí, je opravdová křesťanská horlivost - horlivost, která se projeví v činech. Všichni musí nyní pracovat ve vlastním zájmu, a když budou mít Ježíše ve svých srdcích, vyznají Ho i jiným. Duše, která se drží Krista, nemůže být zdržována od vyznávání Krista, stejně jako nemohou být zastaveny vody Niagarských vodopádů. (2T 232-233).

Věčný život by měl upoutávat tu nejhlubší pozornost každého křesťana. Být spolupracovníkem Kristovým a nebeských andělů ve velikém plánu spasení! Jaké jiné dílo může snést srovnání s tímto! Od každé spasené duše přichází k Bohu užitek ze slávy, která se odráží na spaseném a také na tom, jenž byl nástrojem při jeho spasení. (2T 232).