„Jací pak vy býti máte v svatých obcováních a v pobožnostech, očekávajíce a chvátajíce ku příští dne Božího, v němžto nebesa, hoříce, rozpustí se, a živlové pálivostí ohně rozplynou se? Nového pak nebe a nové země podlé zaslíbení jeho čekáme, v kterýchž spravedlnost přebývá.“ (2Petr 3,11-13)

Nohy bezbožných nikdy neznesvětí obnovenou zemi. Od Boha z nebe sestoupí oheň a spálí je – zažhne kořen i ratolesti. Satan je kořen a jeho dítky jsou ratolesti. (EW 52)

Tentýž oheň od Boha, který strávil bezbožné, očistil celou zemi. Rozpukané, rozeklané hory roztavené pálivostí ohně, také atmosféra i veškeré „strniště“ byly stráveny. Potom se před námi odhalilo naše dědictví, slavné a překrásné a my jsme se ujali dědictví celé obnovené země. (EW 54)

„Viděl jsem nebe nové a zemi novou. Nebo první nebe a první země byla pominula, a moře již nebylo.“ (Zj 21,1) Oheň, který stravuje bezbožné, očišťuje zemi. Každá stopa prokletí je odstraněna. Žádné věčně planoucí peklo nebude vykoupeným připomínat strašné následky hříchu. (GC 674)

Moře rozděluje přátele. Je přehradou mezi námi a těmi, které máme rádi. Naše společenství je širokým, nezměrným oceánem narušeno. Na nové zemi již moře nebude, nepopluje tam „žádná loď s vesly“. (dle Iz 33,21 - KJB) V minulosti byli mnozí, kteří milovali Boha a sloužili mu, svázáni řetězy k veslům galejních lodí, přinuceni sloužit záměrům krutých, nelítostných lidí. Pán shlížel na jejich utrpení s účastí a soucitem. Díky Bohu, že na obnovené zemi nebude žádných divokých vod, žádného pohlcujícího oceánu, žádných nepokojných, bouřlivých vln. (7BC 988)

Nechť nám vše, co je v našem pozemském domově překrásné, připomíná ten křišťálový potok a zelená pole, ta vlnící se stromoví a živé studnice, to zářivé město a bíle oděné zpěváky našeho nebeského domova – onen svět krásy, který žádný umělec není schopen vykreslit, žádný smrtelný jazyk popsat. „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo a na lidské srdce nevstoupilo, to Bůh připravil těm, kdo ho milují.“ (1Kor 2,9 - Ns) (RH 11.7.1882)