„Ale vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid dobytý (lid zvláštní-KJB), abyste zvěstovali ctnosti toho, kterýž vás povolal ze tmy v předivné světlo své.“ (1Petr 2,9)

Varování, že Syn člověka má brzy přijít na nebeských oblacích, se stalo mnohým jen všedním příběhem. Zanechali bdění a trpělivého čekání. Sobecký, světský duch projevený v životě odhaluje myšlení srdce: „Pán můj prodlévá přijíti.“ …

V našich dnech existuje tentýž duch sobectví a přizpůsobování se způsobům světa jako v době Noemově. Mnozí, kteří vyznávají, že jsou dětmi Božími, jdou za svými světskými zájmy s horlivostí, která jejich vyznání obrací v lež. Budou štěpovat a stavět, kupovat a prodávat, jíst a pít, ženit se a vdávat, až do poslední chvíle své zkoušky. Takový je stav velikého počtu našeho lidu. …

Má duše je obtížena, když mezi námi vidím veliký nedostatek duchovnosti. Způsoby a zvyky světa, pýcha, láska k zábavám, okázalost, výstřednost v odívání a bydlení, v pozemcích - to vše olupuje pokladnici Boží a odvádí prostředky, které by měly být použity k šíření světla pravdy světu, k uspokojení sobeckého já. …

Synové světla a synové dne nemají kolem sebe hromadit stíny noci a temnoty, které obklopují činitele nepravosti. (1Tes 5,5). Naopak, mají stát věrně na místech, kde konají své povinnosti, jako světlonoši, shromažďujíce světlo od Boha, aby ho rozlévali na ty, kteří jsou v temnotách. Pán požaduje od svého lidu, aby si zachoval svou neporušenost, a nedotýkal se - což znamená nenapodoboval - způsoby bezbožných. …

Křesťané budou v tomto světě „národem svatým, lidem zvláštním“, zvěstujícím ctnosti Toho, který je povolal „ze tmy v předivné světlo své“. Toto světlo nemá slábnout, nýbrž svítit stále jasněji až do pravého dne. (Př 4,18) … Uchvacující pravda, která zaznívala v naše uši po mnohá léta: „Pán blízko, protož i vy buďte hotovi“, není dnes méně pravdivou, než když jsme toto poselství uslyšeli poprvé. (5T 9-14).