„Aj, přicházímť jako zloděj. Blahoslavený, kdož bdí a ostříhá roucha svého, aby nah nechodil, aby neviděli hanby jeho.“ (Zj 16,15)

Zlý služebník říká ve svém srdci: „Prodlívá pán můj přijíti.“ Neříká, že Kristus nepřijde. Neposmívá se myšlence na druhý příchod Kristův. Ve svém srdci a svými činy a slovy však prohlašuje, že Pán s příchodem prodlívá. Tím vytlačuje z mysli druhých přesvědčení, že Pán přijde brzy. Jeho vliv vede lidi k opovážlivému, lehkomyslnému otálení. … Připojuje se ke světu. … Taková přizpůsobivost je strašná. Se světem se ocitá v osídlech. …

„Pakli bdíti nebudeš, přijduť na tě jako zloděj, a nezvíš, v kterou hodinu na tě přijdu.“ (Zj 3,3). Kristův příchod překvapí falešné učitele. Ti prohlašují: „Pokoj a bezpečnost.“ Jako kněží a rabíni před pádem Jeruzaléma se snaží, aby církev dosáhla pozemské velikosti a slávy. Znamení časů si vykládají jako předzvěst toho, ze tento stav už začíná. Co však říká inspirované Slovo? „Tedy rychle přijde na ně zahynutí.“ (1Tes 5,3). Na všechny, kteří přebývají na tváři vší země, na všechny, kdož si z tohoto světa učinili svůj domov, přijde den Boží jako osídlo. …

Svět, tonoucí v hýření a v bezbožných radovánkách, spí, ukolébán v pozemské jistotě. Lidé odkládají příchod Páně do daleké budoucnosti. Vysmívají se varovným hlasům. Samolibě prohlašují: „A všecko tak trvá od počátku.“ „A bude rovně zítřejší jako dnešní den, nýbrž větší a mnohem hojnější.“ (2Petr 3,4; Iz 56,12). Bavme se tedy ještě více! Kristus však praví: „Aj, přicházímť jako zloděj.“ (Zj 16,15). Právě tehdy, kdy se svět s posměchem ptá: „Kdež jest to zaslibování o příchodu jeho?“ (2Petr 3,4), se naplňují znamení. Když volají: „Pokoj a bezpečnost,“ přichází náhlá zkáza. Když se posměvač a ten, který odmítá pravdu, stávají opovážlivými, když různé výdělečné podniky už běží tak, že přestávají dbát zásad, když vědec dychtivě hledá poznání všude, jen ne ve své Bibli, přichází Kristus jako zloděj. (DA 635)