„Protož bděte; nebo nevíte, kdy Pán domu přijde, u večer-li, čili o půlnoci, čili když kohouti zpívají, čili ráno. Aby snad přijda v nenadále, nenalezl vás, a vy spíte.“ (Mar 13,35.36)

Byla mi ukázána skupina lidí. … Jejich oči byly upřeny k nebesům, a na jejich rtech byla slova jejich Mistra: „A cožť vám pravím, všechněmť pravím: Bděte.“ … Pán oznamuje zpoždění, předtím než se nakonec rozbřeskne jitro. Ale nechce, aby podlehli únavě, anebo povolili ve své opravdové bdělosti jen proto, že ráno nepřichází tak brzy, jak ho očekávali. …

Viděla jsem, že je nemožné mít záliby a zájmy zcela upnuty ke světskému pečování, rozmnožovat pozemské vlastnictví a současně být ve stavu bdělosti a očekávání, jak to přikázal náš Spasitel. Anděl pravil: „Mohou si zajistit jen jeden svět. Aby získali nebeský poklad, musí se vzdát pozemského. Nemohou mít oba světy.“ …

Viděla jsem, jak míjelo jedno noční bdění za druhým. Měl by snad tohle být důvod k nedostatku ostražitosti? Ó, ne! Právě naopak! Je to důvod pro ještě větší a stále vzrůstající bdělost, protože nyní je mnohem méně času než za prvního bdění. … A jestliže jsme tehdy čekali s neustávající bdělostí, jak bychom měli zdvojnásobit ostražitost při bdění druhém. Druhá noční stráž pominula a přivedla nás k třetímu nočnímu bdění a nyní je neomluvitelné, abychom polevili v naší bdělosti. Třetí noční bdění vyžaduje trojnásobné úsilí. Stát se nyní netrpělivými by znamenalo ztratit veškeré naše opravdové, vytrvalé dosavadní bdění. Dlouhá, temná noc je obtížná; ale ráno se opožďuje z milosrdenství, protože kdyby Pán přišel, mnozí by byli nalezeni nepřipraveni. Důvodem pro tak dlouhé zpoždění je, že Bůh nechce, aby jeho lid zahynul. … Rozdíl mezi těmi, kdo milují svět, a těmi, kdo milují Krista, je tak jasný, že je nemožné se mýlit. Zatímco lidé tohoto světa se ze všech sil a úsilí snaží zabezpečit pozemský poklad, lid Boží se nepřipodobňuje tomuto světu, ale ukazuje svým opravdovým, bdělým a čekajícím stavem, že jsou proměněni; ukazují, že jejich domov není na tomto světě, ale že hledají lepší vlast, a to tu nebeskou. (2T 192-194).