„Pomni na den sobotní, abys jej světil. … dne sedmého odpočinutí jest Hospodina Boha tvého. Nebudeš dělati žádného díla.“ (2Moj 20,8-10)

Bůh říká ve svém Slově, že sedmý den je znamením mezi Ním a Jeho vyvoleným lidem - znamením jejich věrnosti. …

Sedmý den je Božím vyvoleným dnem. Bůh nesvěřil ani knězi ani vládci, aby změnili toto ustanovení. Toto ustanovení je příliš důležité, než aby bylo ponecháno lidskému úsudku. Bůh věděl, že lidé budou mít na zřeteli jen své vlastní pohodlí, a že si vyvolí den, který nejvíc ze všeho odpovídá jejich sklonům, den, který nenese božské schválení. Proto řekl jasně, že sedmý den je Sobota Hospodinova.

Každý člověk v Božím světě je pod zákony Jeho vlády. Bůh umístil Sobotu do lůna Desatera a učinil ji měřítkem poslušnosti. Skrze ni se můžeme dozvědět o Jeho moci, zjevené v Jeho činech a Jeho Slově. …

Lidé sami se nemohli postavit rozhodněji proti Božímu dílu a Jeho Zákonu, než když vyvýšili den, který je bez jediného důkazu svého posvěcení, a vyznávají, že Boha v tento den uctívají. Ti, kdož porušují Zákon zavedením falešného sabatu namísto svaté Soboty Boží, a kdož vynucují zachovávaní tohoto falešného dne odpočinku, se sami vyvyšují nad Boha a ctí faleš nad pravdu.

Posvěcení se dovolávají vyznávající křesťané, kteří kvůli falešnému sabatu neberou na vědomí Boží svatý den odpočinku. Bůh však říká, že posvěcení, které přichází od Něj, je udělováno jen těm, kteří Jej ctí poslušností Jeho přikázáním. To posvěcení, na které si činí nárok ti, kdož setrvávají v přestoupení, je falešným posvěcením. Takto je náboženský svět oklamán nepřítelem Boha i člověka. …

Lidé zplodili mnoho výmyslů. Vzali obyčejný den, který Bůh neposvětil, a oděli jej svatými výsadami. Prohlásili jej za svatý den, ale to mu nedodá sebemenší stopy svatosti. Zneucťují Boha přijímáním lidských ustanovení a tím, že světu představují jako křesťanský sabat den, pro jehož původ nelze uvést „Tak praví Hospodin.“ (ST 31.3.1898)