„To jsou ti, kteříž přišli z velikého ssoužení, a umyli roucha svá, a zbílili je ve krvi Beránkově.“ (Zj 7,14)

Ve vidění Jan viděl zástup lidí oděný v bílá roucha. … Viděl je v Božím chrámu. Takto skončí všichni, kteří se pevně chopí zásluh Kristových a umyjí svá roucha v Jeho krvi. Bylo učiněno vše pro to, abychom mohli usednout spolu s Kristem na Jeho trůnu, podmínkou však je, že budeme v souladu s Božím Zákonem. …

Nemůžeme si dovolit ztratit nebesa. Naše obcování musí být v nebesích. Tam není ani smrti, ani bolesti. Proč se tak zdráháme o těchto věcech hovořit? Proč se obíráme pozemskými věcmi? Apoštol nás se vší vážností nabádá, aby naše obcování bylo v nebesích. „Ale naše obcování jest v nebesích, odkudž i spasitele očekáváme Pána Jezukrista.“ (Fil 3,20) … Kristus se brzy vrátí, aby shromáždil ty, kteří budou připraveni a vzal je na toto slavné místo. „Tak i Kristus jednou jest obětován, k shlazení mnohých lidí hříchů; podruhé bez hříchu ukáže se těm, kteříž ho čekají k spasení.“ (Žid 9,28)

Přemýšlíme rádi o této události, anebo ji chceme odkládat? … Čím více budeme hovořit o Ježíši, tím více budeme odrážet Jeho božskou podobu. Zřením býváme proměňováni. Je nám zapotřebí, abychom vnesli Krista do své náboženské zkušenosti. Když se společně shromáždíte, mluvte o Kristu a Jeho spasení. … Čím více budeme mluvit o Ježíši, tím lépe budeme vidět Jeho půvab, který nemá sobě rovna. (IHP 370)

Ti, jež nenacházejí v tomto životě potěšení v přemýšlení a rozmluvách o Bohu, nebudou mít radost ze života, který má přijít, kde Bůh bude stále přítomen, přebývaje uprostřed svého lidu. Ale ti, kteří velmi rádi přemýšlejí o Bohu, budou ve svém živlu, dýchajíce ovzduší nebes. Ti, jež na zemi milují pomyšlení na nebesa, budou šťastní v jeho svatém společenství a radostech. … „A ničeho zlořečeného již více nebude, ale trůn Boží a Beránkův bude v něm, a služebníci jeho sloužiti jemu budou. A tvář jeho viděti budou, a jméno jeho bude na čelích jejich.“ (Zj 22,3.4) (IHP 370)