„...budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku a v Samaří a až na konec země.“ (Sk 1,8; RSV)

Na pověření, které bylo dáno prvním učedníkům, se podílejí věřící v každé době. Každému, kdo přijímá evangelium, se dostává svaté pravdy, aby ji předával světu. Věrné Boží dítky byly vždy aktivními misionáři, kteří věnují své prostředky ke slávě Jeho jména a moudře užívají svých schopností v Jeho službě. …

Členové Boží církve mají být horliví v dobrých skutcích, oddělujíce se od světského usilování a kráčejíce v šlépějích Toho, kterýž chodil dobře čině (Skut 10,38). Se srdci naplněnými soucitem a slitováním mají sloužit těm, kdož potřebují pomoci, nesouce tak hříšníkům známost Spasitelovy lásky. Takové dílo vyžaduje namáhavé úsilí, avšak přináší bohatou odměnu. Ti, kdo pracují v tomto díle s čistotou úmyslů, uvidí duše získané pro Spasitele. …

„A Duch i nevěsta řkou: Poď. A kdož slyší, rciž: Přiď.“ (Zj 22,17). Pověření nést toto pozvání se vztahuje na celou církev. Každý, kdo pozvání uslyšel, má toto poselství nést ozvěnou přes hory i údolí, řka: „Přijď!“…

Jsou stovky, ba tisíce takových, kteří slyšeli poselství spásy, kteří stále stojí na trhu zahálejíce, zatímco by mohli být zapojeni v některém odvětví činné služby. Takovým Kristus praví: „Pročež tu stojíte, celý den zahálejíce?“ a dodává: „Jdětež i vy na vinici.“ (Mat 20,6.7). Proč je tomu tak, že mnozí další neuposlechnou této výzvy? Je to snad proto, že se domnívají, že se jich to netýká, protože nestojí za kazatelnou? Nechť pochopí, že i mimo kazatelnu je veliké dílo, které má být vykonáno tisíci odevzdaných laických členů.

Dlouho Bůh čeká na to, až celou církev prostoupí duch služby tak, že každý bude pro Něho pracovat podle svých schopností. Až členové církve Boží budou konat jim určené dílo v naplňování poslání evangelia na potřebných místech doma i za hranicemi, pak bude celý svět brzy varován a Pán Ježíš se vrátí na tuto zem s mocí a slávou velikou. „A bude kázáno toto evangelium království po všem světě, na svědectví všechněm národům, a tehdáž přijde skonání.“ (Mat 24,14) (AA 109-111).