„Až se těch tisíc let dovrší, bude Satan propuštěn ze svého vězení a vyjde, aby svedl národy, které jsou ve všech čtyřech úhlech země.“ (Zj 20,7.8; Ns)

Na konci tisíce let dojde ke druhému vzkříšení. Tehdy budou bezbožní vzkříšeni z mrtvých a ukáží se před Bohem k vykonání práva zapsaného. (dle Žalm 149,9) Takto hovoří pisatel Zjevení poté, když vylíčil vzkříšení spravedlivých: „Ostatní mrtví neožili, dokud se těch tisíc let nedovršilo.“ (Zj 20,5; Ns) A co se týče bezbožných, Izaiáš prohlašuje: „Shromážděni budou, tak jako shromažďováni bývají vězňové do žaláře, a zavříni budou u vězení; po mnohých, pravím, dnech navštíveni budou.“ (Iz 24, 22) (GC 661)

Nyní se satan připravuje na poslední mohutný boj o nadvládu. Když byl zbaven své moci a byl izolován od svého díla podvodu, byl kníže zla velmi nešťastný a sklíčený. Když jsou však bezbožní mrtví vzkříšeni a on vidí obrovské zástupy lidí na své straně, jeho naděje ožívají a rozhoduje se, že se ve velkém sporu nepoddá. Shromažďuje pod svou korouhví všechny zástupy ztracených a skrze ně se snaží uskutečnit své plány. Bezbožní jsou satanovými zajatci. Tím, že zavrhli Krista, přijali vládu vůdce vzpoury. Jsou připraveni přijmout jeho návrhy a vykonat jeho příkazy. Přesto, věren své dřívější vychytralosti, se nepřiznává, že je satanem. Tvrdí, že je kníže, který je oprávněným vlastníkem světa a jehož dědictví mu bylo nezákonně vyrváno. Svým oklamaným poddaným se představuje jako vykupitel, ujišťuje je, že je svou mocí vyvedl z jejich hrobů a že se chystá zachránit je před nejukrutnější tyranií. Oproštěn od Kristovy přítomnosti, koná satan divy, aby podepřel svá tvrzení. Ze slabých dělá silné a všechny naplňuje svým duchem a silou. Navrhuje, že je povede proti táboru svatých a zmocní se Božího města. S ďábelskou radostí poukazuje na nespočetné miliony těch, kdož byli vzkříšeni z mrtvých, a prohlašuje, že jako jejich vůdce je opravdu schopen dobýt město a znovu získat svůj trůn a své panství. (GC 663)