„Slova proti Nejvyššímu mluviti bude, a svaté Nejvyššího bude hubit; a pomýšleti bude, aby proměnil časy i zákon; a vydáni budou v ruku jeho až do času a časů, a půlky času.“ (Dan 7,25, R.V.)

V průběhu křesťanské éry učinil velký nepřítel lidského štěstí předmětem zvláštního útoku Sobotu čtvrtého přikázání. Satan říká: „Budu působit opačnými záměry než Bůh. Zmocním své následovníky, aby odstranili Boží památník, Sobotu sedmého dne. Tak dám najevo světu, že den posvěcený a požehnaný Bohem byl změněn. Tento den bude v lidských myslích umrtven. Vyhladím jeho památku. Místo něho ustanovím den, který nenese pověření Boží, den, který nemůže být znamením mezi Bohem a Jeho lidem. Povedu ty, kteří přijímají tento den, aby na něho vložili svatost, kterou Bůh vložil na den sedmý.

„Prostřednictvím svého náměstka vyvýším sebe. První den bude veleben a protestantský svět přijme tento falešný sabat za pravý. Pro přestupování Soboty, kterou ustanovil Bůh, uvedu Jeho Zákon v pohrdání. Učiním, aby slova: ‚Znamením jest mezi mnou a vámi po rodech vašich,‘ sloužila ve prospěch mé neděle.

„Takto se svět stane mým. Já budu vládcem země, knížetem světa. Ovládnu mysl lidí, kteří jsou pod mou mocí tak, že Boží Sobota se stane zvláštním předmětem pohrdání. Nějaké znamení? Učiním zachovávání sedmého dne znamením nevěrnosti vůči pozemským autoritám. Lidské zákony se tak zpřísní, že muži a ženy se neodváží zachovávat Sobotu sedmého dne. Ze strachu, že budou mít nedostatek jídla a oděvu, se spojí se světem v přestupování Božího Zákona. Země bude zcela pod mojí nadvládou.“ (PK 183,184)

Sobota bude velkou zkouškou věrnosti, neboť je bodem pravdy obzvláště převráceným. Až na lidi dolehne závěrečná zkouška, pak se ukáže dělící čára mezi těmi, kteří slouží Bohu, a těmi, kteří Mu neslouží. (GC 605)