„Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.“ (Žalm 91,11)

Až uzříme prozřetelná vedení Boží ve světle věčnosti, porozumíme, jak jsme zavázáni Jeho andělům za jejich péči a zásahy. Nebeské bytosti se aktivně zúčastňují záležitostí, které se týkají člověka. Zjevují se v rouše, které září jako blesk; přicházejí jako lidé v oděvu pocestných. Přijímají pohostinnost lidských domovů; dělají průvodce cestujícím, které překvapila tma. Maří úmysly škůdce a odvrací ránu zhoubce.

Ačkoli si to vládcové tohoto světa neuvědomují, přesto v jejich radách jsou často mluvčími andělé. Lidské oči na ně patří a lidské uši naslouchají jejich výzvám. Ve sněmovnách a soudních síních nebeští poslové obhajují věc pronásledovaných a utiskovaných. Maří záměry a brzdí zla, jež by způsobila škody a utrpení Božím dítkám. Toto vše bude žákům v nebeské škole odhaleno.

Každý vykoupený jednotlivec pozná službu andělů ve svém vlastním životě. Anděl, který byl jeho strážcem již od prvých okamžiků života, který sledoval jeho kroky a chránil jej v čase nebezpečí, který s ním byl i „v údolí stínu smrti“ a který označil místo jeho odpočinku, anděl, který jej jako první pozdravil v jitře vzkříšení – jaké to bude rozmlouvat s ním a dozvídat se o božských zásazích v osobním životě, o nebeské spolupráci v každém díle ve prospěch lidstva! (Ed 304,305)

Každá lidská bytost, ať je její životní úděl jakýkoliv, může, se Slovem Božím ve svých rukou, mít takové společenství, jaké si vyvolí. Na jeho stránkách může rozmlouvat s těmi nejušlechtilejšími a nejlepšími jedinci lidského rodu; a může naslouchat hlasu Věčného, jak hovoří s lidmi. Když pečlivě uvažuje a rozjímá nad věcmi, na něž „žádostivi jsou andělé patřiti“ (1Petr 1,12), může sdílet jejich společenství. (Ed 127)