„Též soboty mé svěťte, i budou na znamení mezi mnou a vámi, aby známé bylo, že já jsem Hospodin Bůh váš.“ (Ez 20,20)

Izraelité dávali nad své dveře znamení krve, aby dali najevo, že jsou Božím vlastnictvím. Zrovna tak i Boží dítky v nynějším pokolení ponesou znamení, které určil Bůh. Vejdou v soulad se svatým Božím Zákonem. Každému dítku Božímu je dáno znamení právě tak skutečné, jako znamení, které bylo dáno nade dveřmi hebrejských příbytků, aby ochránilo tento lid od všeobecné zhouby. Bůh prohlašuje: „Dal jsem jim také své soboty, aby byly znamením mezi mnou a mezi nimi, aby věděli, že já jsem Hospodin, který je posvěcuji.“ (Ez 20,12; KJB) (7BC 968,969)

Každá duše v našem světě je skrze stvoření i vykoupení Božím vlastnictvím. Každá jednotlivá duše je souzena za svůj život. Dala Bohu to, co mu náleží? Odevzdala Bohu vše, co je Jeho vykoupeným vlastnictvím? Všichni, pro něž je Pán tím hlavním v tomto životě, se budou nacházet pod Jeho vedením a obdrží znamení, Boží pečeť, která svědčí o tom, že jsou Božím zvláštním vlastnictvím. Spravedlnost Kristova je bude předcházet a sláva Hospodinova se bude ubírat za nimi (dle Iz 58,8). Pán chrání každou lidskou bytost, jež nese Jeho znamení.

„Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka: Ty pak mluv k synům Izraelským a rci: A však sobot mých ostříhati budete. Nebo to znamením jest mezi mnou a vámi po rodech vašich, aby známo bylo, že já jsem Hospodin, kterýž vás posvěcuji. … Šest dní děláno bude dílo, ale v den sedmý sobota odpočinutí jest, svatost Hospodinu. Každý, kdož by dělal dílo v den sobotní, smrtí umře. Protož ostříhati budou synové Izraelští soboty, tak aby světili sobotu po rodech svých smlouvou věčnou. Mezi mnou a syny Izraelskými za znamení jest na věčnost; nebo šest dní činil Hospodin nebe i zemi, v den pak sedmý přestal a odpočinul.“ (2Moj 31,12-17)

Toto Boží uznání má pro každou lidskou bytost tu nejvyšší cenu. Všichni, kdož Boha milují a slouží mu, jsou v Jeho očích velmi drazí. Přeje si, aby stáli tam, kde budou důstojnými představiteli pravdy, která je v Ježíši. (7BC 969)