„Veďte dobrý život mezi pohany, aby v tom, v čem vás pomlouvají jako zločince, uviděli vaše dobré skutky, a oslavili Boha v den navštívení.“ (1Petr 2,12; Nová smlouva)

Bůh očekává, že ti, kteří nesou jméno Kristovo, Jej budou představovat. … Mají být posvěceným, očištěným, svatým lidem, který předává světlo každému, s nímž přichází do styku. …

Následovníci Kristovi mají být svými zásadami a zájmy odděleni od světa, sami se však od něho nemají izolovat. Spasitel se neustále stýkal s lidmi, ne aby je povzbuzoval v něčem, co by nebylo v souladu s Boží vůlí, ale aby je pozvedal a zušlechťoval. Prohlásil: „A já posvěcuji sebe samého za ně, aby i oni posvěceni byli v pravdě.“ (Jan 17,19). Tak i křesťan má přebývat mezi lidmi, aby příchuť božské lásky mohla být jako sůl, která chrání svět před mravní zkažeností. …

Naší velikou potřebou je moc vyššího, čistšího, ušlechtilejšího života. Svět pozoruje vyznávající křesťany, aby zjistil, jaké ovoce přinášejí. … Všichni, s nimiž přicházíme do styku, získávají naším prostřednictvím příznivý nebo nepříznivý dojem z biblického náboženství.

I Bůh a andělé nás pozorují. Bůh si přeje, aby Jeho lid svými životy ukázal přednost křesťanství před světáctvím, aby ukázal, že pracuje na vysoké, svaté úrovni. Touží je vidět, jak dokazují, že pravda, kterou přijali, z nich učinila dítky nebeského Krále. Přeje si z nich učinit průduchy, skrze které bude moci vylít svou nezměrnou lásku a milost.

Kristus s toužebným přáním očekává, že se projeví ve své církvi. Až bude povaha Spasitele dokonale zobrazena v Jeho lidu, pak přijde, aby požadoval to, co Mu patří. Je výsadou každého křesťana nejen očekávat, ale také uspíšit příchod našeho Pána. Kdyby všichni, kdož vyznávají Jeho jméno, nesli ovoce k Jeho slávě, jak rychle by símě evangelia bylo zaseto po celém světě! Rychle by dozrála poslední veliká žeň a Kristus by přišel. (CT 322-324).