„Řekl mi: Až do dvou tisíc a tří set dnů; potom bude svatyně očištěna.“ (Dan 8,14; KJB)

Měli bychom být opravdovými studenty proroctví. Neměli bychom si dopřát klidu, dokud neporozumíme předmětu týkajícího se svatyně, který je odhalen v Danielových a Janových viděních. Tento předmět vrhá velké světlo na naše přítomné postavení a dílo, a dává nám neomylný důkaz, že nás v naší dřívější zkušenosti vedl Bůh. Objasňuje naše zklamání v roce 1844 a ukazuje nám, že svatyně, která měla být očištěna, nebyla tato země, jak jsme se domnívali, ale že Kristus tehdy vstoupil do nejsvětějšího oddělení nebeské svatyně. A tam Kristus koná závěrečné dílo svého velekněžského úřadu, aby se naplnila slova anděla, pronesená k proroku Danielovi.

Počátek 2300 dnů byl stanoven na podzim roku 457 před Kristem, kdy vstoupil v platnost Artaxerxův výnos k obnovení a vystavení Jeruzaléma. Když jsme toto datum položili jako výchozí bod, ukázalo se, že všechny události, předpovězené ve výkladu tohoto údobí u Daniele 9,25-27, jsou v dokonalém souladu. … Sedmdesát týdnů, neboli 490 let, bylo zvláštní období vztahující se k Židům. Po jeho uplynutí tento národ zpečetil své zavržení Krista pronásledováním Jeho učedníků a v roce 34 po Kristu se apoštolé obrátili k pohanům. Prvních 490 let z celkového počtu 2300 tehdy skončilo a zbývalo ještě 1810 let. Od roku 34 sahá zbylých 1810 let do roku 1844. „Potom,“ pravil anděl, „bude svatyně očištěna.“

Naše víra, ve vztahu k poselstvím prvního, druhého i třetího anděla, byla správná. Významné mezníky, které jsme minuli, jsou nepohnutelné. Ačkoli se je pekelné zástupy snaží vyvrátit ze základů a radují se při pomyšlení, že se jim to daří, přesto tomu tak není. Tyto pilíře pravdy stojí pevně jako věčné hory, kterými nepohne žádné lidské úsilí spojené s úsilím satanovým a jeho zástupů. Můžeme se mnohému naučit a měli bychom neustále zkoumat Písmo, abychom věděli, „tak-li by ty věci byly.“ (FLB 208)