„Nebo jakož blesk vychází od východu slunce, a ukazuje se až na západ, tak bude i příchod Syna člověka.“ (Mat 24,27)
Zatímco celý svět bude ponořen do tmy, na každém místě, kde budou prodlévat svatí, bude světlo. Oni zachytí první záblesk Jeho druhého příchodu. (PK 720)
Brzy se na východě objevuje malý temný oblak, velikosti asi poloviny lidské ruky. Je to oblak, který obklopuje Spasitele a který se v dálce jeví, jakoby byl zahalen do tmy. Lid Boží ví, že je to znamení Syna člověka. V slavnostním tichu se na něj upřeně dívají, jak se přibližuje k zemi, stávaje se světlejším a krásnějším, až se stává velkým bílým oblakem, jehož spodek je sláva jako oheň sžírající, a nad ním duha smlouvy. Ježíš vyjíždí jako mocný dobyvatel. Nyní přichází ne jako „muž bolestí,“ aby pil hořký kalich hanby a bídy, ale jako vítěz na nebi i na zemi, aby soudil živé i mrtvé. „Věrný a Pravý,“ „v spravedlnosti soudí i bojuje.“ A „rytířstvo nebeské“ (Zj 19,11.14) jede za Ním. S písněmi nebeských melodií Jej doprovázejí na Jeho cestě svatí andělé, ohromný nespočetný zástup. Zdá se, že obloha je zaplněna zářícími postavami – „stokrát tisíc tisíců a desetkrát sto tisíců.“ Žádné lidské pero není schopno vylíčit ten výjev; žádná smrtelná mysl není s to představit si jeho nádheru. „Sláva jeho přikryla nebesa, a země byla plná jeho chvály. Jasnost jeho byla jako světlo.“ (Abak 3,3.4 ; KJB) Jak se živý oblak stále přibližuje, každé oko spatřuje Knížete života. Žádná koruna z trní již nehyzdí onu svatou hlavu; nýbrž diadém slávy spočívá na Jeho svatém čele. Jeho tvář září více nežli oslňující jas poledního slunce. „A máť na rouchu a na bedrách svých napsané jméno: KRÁL KRÁLŮ A PÁN PÁNŮ.“ (Zj 19,16) (GC 640, 641)
S pozdviženými hlavami, s jasnými paprsky Slunce Spravedlnosti na ně zářícími, s plésáním, že jejich vykoupení se přibližuje, (žijící svatí) vycházejí naproti Ženichovi, volajíce: „Aj, Bůh náš tento jest, očekávaliť jsme na něj, a vysvobodil nás.“ (Iz 25,9) (HC 367)
Copyright © 2010-2020 - Tisk - Seznam jazyků - Mapa webu - Kontakt - -