„Otec můj až dosavad dělá, i jáť dělám.“ (Jan 5,17)

Nebe je místem neutuchající činnosti. Přesto bude pro znavené a obtížené, pro ty, jež bojovali ten dobrý boj víry, místem slavného odpočinutí, neboť jejich bude mládí a svěžest nesmrtelnosti a již nebudou muset bojovat proti hříchu a satanu. Pro tyto pilné pracovníky by byl stav věčné zahálky neúnosným. (CG 354)

Obyvatelům Edenu byla svěřena péče o zahradu, aby ji obdělávali a střežili. Jejich zaměstnání nebylo unavující, nýbrž příjemné a osvěžující. Bůh ustanovil práci za požehnání člověku, jež zaměstná jeho mysl, posílí jeho tělo a rozvine jeho schopnosti. V duševní a tělesné činnosti našel Adam jednu z největších radostí svého svatého života. …

I přesto, že práci doprovází únava a bolest, ti, kteří na ni pohlíží jako na prokletí, jsou na omylu. Bohatí pohlížejí často s pohrdáním na pracující lid, to je však v úplném rozporu s Božím záměrem, který měl při stvoření člověka. Čím jsou majetky i těch nejbohatších lidí v porovnání s dědictvím, které bylo dáno ušlechtilému Adamovi? Přesto Adam neměl zahálet. Náš Stvořitel, který ví, co přináší člověku štěstí, určil Adamovi jeho práci. Opravdovou radost ze života nalézají jen pracující muži a ženy. (PP 50)

V nebi se neustále pracuje. Není tam žádných lenochů. „Otec můj až dosavad dělá,“ pravil Kristus, „i jáť dělám.“ Nedomnívejme se, že až přijde konečné vítězství a my obdržíme příbytky pro nás připravené, že naším údělem bude zahálka – že spočineme v nějakém stavu blaženého nicnedělání. (RH 17.5.1898)

Božím záměrem je, aby všichni lidé pracovali. Lopotící se soumar lépe splňuje účel, pro který byl stvořen, nežli líný člověk. Bůh neustále pracuje. Andělé pracují – jsou Božími služebníky pro syny lidské. Ti, kteří se těší na nebe jako na místo nečinnosti, budou zklamáni, neboť nebeské uspořádání nebes neposkytuje žádného místa pro ukojení lenosti. Ale znavenému a obtíženému je zaslíbeno odpočinutí. Bude to věrný služebník, který vejde ze své namáhavé práce v radost Pána svého. (CT 280)