„Odpovídaje Král, dí jim: Amen pravím vám: Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili.“ (Mat 25,40)

Každý náš skutek přátelského chování k Božímu lidu bude odměněn jako by byl vykonán Jemu samotnému. (MLT 364)

Jakého zadostiučinění se dostane žencům, když uslyší Ježíšův jasný, melodický hlas, řkoucí: „Poďtež požehnaní Otce mého, dědičně vládněte královstvím, vám připraveným od ustanovení světa.“ Vejděte „v radost pána svého.“ (Mat 25,34; 25,23)

Spasitel je oslaven, protože nezemřel zbytečně. Ti, kdož byli spolupomocníky Božími, zří s veselými, radostnými srdci na užitek ze své práce pro hynoucí, umírající hříšníky a jsou nasyceni. Hodiny plné úzkostí, které prožili, obtížné situace, kterým museli čelit, bolest v srdci proto, že někteří odmítli poznat a přijmout ty věci, které jim byly ku pokoji, to vše je zapomenuto. Na sebezapření, kterým prakticky žili, aby podpořili Boží dílo, si více ani nevzpomenou. Když pohlíží na duše, které se snažili získat pro Ježíše, a vidí je zachráněné, navěky spasené – jako památníky Božího milosrdenství a Vykupitelovy lásky – nebeská klenba se plní chválami a díkůvzdáním. (RH 10.10.1907)

Před námi je nebe a mezi jeho obyvateli nebude žádného sporu. …

Přivítáme se se svatou rodinu vykoupených a uslyšíme Ježíšova slova: „Poďtež požehnaní Otce mého, dědičně vládněte královstvím, vám připraveným od ustanovení světa.“ Lehkými doteky rozezníme své zlaté harfy a nebesa budou plná nádherné hudby. Budeme metat své třpytící se koruny k Jeho nohám a vzdávat chválu Tomu, který pro nás zvítězil.

Zde může být něco, čemu nerozumíme. V Bibli se nám mohou některé věci zdát tajemnými, protože jsou nad naše omezené chápání. Ale až nás Spasitel povede podél živých vod, objasní našim myslím to, čemu jsme dříve jasně neporozuměli. (RH 8.8.1907)