„Proto že ještě do jistého času bude vidění, a směle mluviti bude až do konce, a nesklamáť. Jestliže by pak poprodlilo, posečkej na ně; neboť jistotně dojde, aniž bude meškati.“ (Ab 2,3)

Víra, která posilovala Abakuka a všechny svaté a spravedlivé v oněch dnech těžké zkoušky, je táž víra, která povzbuzuje lid Boží i dnes. V nejtemnějších hodinách, za nejhorších okolností může věřící křesťan udržovat svou duši, aby přebývala u zdroje všeho světla a moci. Den za dnem může vírou v Boha znovu získávat svou naději a odvahu. … V službě Boží není zapotřebí žádné malomyslnosti, žádného pochybování, žádného strachu. Hospodin více než naplní i ta nejvyšší očekávání těch, kdož v něj vzkládají svou důvěru. Dá jim moudrost, které je jim zapotřebí v rozličných situacích.

Apoštol Pavel podává výmluvné svědectví o hojném opatření, jež je učiněno pro každou pokoušenou duší. Bylo mu dáno božské ujištění: „Dosti máš na mé milosti, neboť moc má v nemoci dokonává se.“ S vděčností a důvěrou zkoušený služebník Boží odpověděl: „Nejraději tedy chlubiti se budu nemocmi svými, aby ve mně přebývala moc Kristova. Protož líbost mám v nemocech, v pohaněních, v nedostatcích, v protivenstvích, a v úzkostech, pro Krista. Nebo když mdlím, tehdy silen jsem.“ (2Kor 12, 9.10).

Musíme v sobě živit a posilovat víru, o níž svědčili proroci a apoštolové - víru, jež se chápe zaslíbení Božích a čeká na vysvobození v době, již určí Bůh, a způsobem, který sám stanoví. Přepevná řeč prorocká dojde svého konečného naplnění ve slavném příchodu našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista jako Krále králů a Pána pánů. Doba čekání se snad může zdát dlouhá, duše snad může být sklíčena neblahými okolnostmi, mnozí, na něž byla vložena důvěra snad mohou na cestě odpadnout; my však v důvěře prohlašujme s prorokem, který se snažil povzbudit Judu v době bezpříkladného odpadlictví: „Hospodin pak v chrámě svatosti své jest, umlkniž před oblíčejem jeho všecka země.“ (Ab 2,20).

Mějme vždy na paměti potěšující poselství: „Proto že ještě do jistého času bude vidění, a směle mluviti bude až do konce, a nesklamáť. Jestliže by pak poprodlilo, posečkej na ně; neboť jistotně dojde, aniž bude meškati. … Spravedlivý z víry své živ bude.“ (Ab 2, 3.4) (PK 386-388).