„Některých lidí hříchové prvé zjevní jsou, předcházející soud, některých pak i následují.“ (1Tim 5,24)

Dílo vyšetřujícího soudu a vymazání hříchů má být dokonáno před druhým příchodem Páně. Protože mrtví mají být souzeni podle toho, co je napsáno v knihách, je nemožné, aby hříchy lidí byly vymazány dříve, než po soudu, na kterém mají být prošetřeny jejich případy. … Až skončí vyšetřující soud, přijde Kristus a Jeho odplata s ním, aby odplatil jednomu každému podle skutků jeho (dle Zj 22,12).

Všichni mají být souzeni podle toho, co je zapsáno v knihách a všem má být odplaceno podle toho, jaké byly jejich skutky. K tomuto soudu nedochází při smrti člověka.

Když velekněz v předobrazné službě dokonal smíření za Izrael, vyšel ze svatyně a požehnal shromážděné. Stejně tak se i Kristus na konci svého díla Prostředníka ukáže „bez hříchu ke spasení,“ aby požehnal věčným životem svůj očekávající lid. Stejně jako kněz, když přenášel hříchy ze svatyně, je symbolicky vyznáním přenesl na hlavu kozla Azazel, tak Kristus vloží všechny tyto hříchy na satana, původce a podněcovatele hříchu. Kozel Azazel, nesoucí hříchy Izraele, byl vypuštěn do „země pusté.“ (3Moj 16,22) Stejně tak i satan, nesoucí vinu všech hříchů, ke kterým svedl Boží lid, bude po tisíc let uvězněn na této zemi, která bude pustá, bez jediného obyvatele. A nakonec ponese plný trest hříchu v plamenech, které sehltí všechny bezbožné.

Nemnozí, ano, jen nemnozí z ohromného počtu těch, kdož žijí na zemi, budou spaseni pro věčný život, zatímco masy těch, kteří nezdokonalili své duše poslušenstvím pravdy (viz 1Petr 1,22), budou určeny k druhé smrti.

Zatímco hříchy kajících se věřících jsou právě odstraňovány ze svatyně, mezi Božím lidem na zemi má být konáno zvláštní dílo očišťování - odkládání hříchů. (FLB 213)