Přednáška ke stažení: PDF formát, Video přednáška: online odhalte.cz

Životní příběh Radima Passera

Radim Passer

Hezký dobrý večer i ode mě milé dámy a vážení pánové. Já i dnes večer bych vás rád přivítal tím krásným biblickým pozdravem milost vám a pokoj od našeho nebeského Otce a od Pána Ježíše Krista. Na úvod bych měl asi říci tolik, že je mi jedenáct a tři čtvrtě roku krát čtyři. Na konci roku 1991 jsem založil společnost Passerinvest group a dodnes z ní vlastním 85 % akcií. Jsme developeři a stavíme především moderní kancelářské budovy a v r. 1998 Pán Bůh změnil můj život. A přijetí Pána Ježíše Krista za svého Spasitele považuji zcela bezkonkurenčně za to nejlepší rozhodnutí svého života.

V r. 2002 jsem založil občanské sdružení Maranatha, které podporuje a realizuje misijní a evangelizační projekty. Teď, v příštích několika desítkách minut se vám pokusím převyprávět svůj životní příběh, který je plný Božího milosrdenství. Ale tak, jak to děláme vždy, na úvod i na konci máme krátkou modlitbu, tak poprosím i dnes, abychom sklonili naše hlavy ke krátké modlitbě.

Modlitba:

Náš nebeský Otče, já bych ti chtěl poděkovat za to, že ty měníš životy lidí, že tvá milost, tvoje láska, tvé milosrdenství se projevuje v miliónech životů lidí ve všech generacích. Chtěl bych tě prosit i dnes večer, abys skrze Ducha svatého jsi tady byl přítomen, aby z toho příběhu, který tady zazní, co budeme vnímat a slyšet, aby to bylo ke tvé slávě. A děkuji ti za to ve jménu Pána Ježíše Krista. Amen.

Začnu fotografiemi, které byly pořízeny krátce před tím, než byla založena společnost Passeerinvest group. Tady vidíte moji první stovku pod deset vteřin. Když mi bylo jedenáct let, tak se narodil můj bratr Zbyněk. Tady jsme s bráškou a hračkami, které jsem mu rád půjčoval. Vyrůstal jsem v období komunistické nesvobody a sport byl pro mě takovým jediným únikem do šťastně prožívaného dětství. Hrál jsem fotbal a vždy jsem snil o kariéře špičkového profesionálního fotbalisty. Měl jsem talent a až do osmnácti let jsem dodržoval i životosprávu. Moji rodiče věřili v Boha. Vyrůstal jsem v katolické rodině. Ale Bibli jsme doma neměli a nikdy jsme ji ani nečetli.

I když mě maminka vedla k tomu, abych se k Pánu Bohu modlil, tak se ze mě postupně stal nevěřící člověk. Ve škole jsem se učil poměrně dobře, obzvláště mi šla matematika a bavil mě tělocvik a zeměpis a mezi má obdarování patřila výborná paměť, vnímání souvislostí a organizační schopnosti.

Když mi bylo 18 let, tak jsem si sám začal kazit život. I když jsem chtěl být fotbalistou, tak jsem se naučil kouřit a pít alkohol. A po pravdě řečeno, mé fotbalové kariéře toto dodatečné tréninkové úsilí příliš nepomohlo. Moje universitní studium mělo podobně hvězdný průběh, jako dovršení mé fotbalové kariéry v 18-ti letech. Studoval jsem stavební inženýrství a po sedmi letech jsem se propracoval až do třetího ročníku. Pak mě ze školy vyhodili, a hrozily mi dva roky vojny v komunistické armádě. Bylo to na jaře 1989, bylo mi více než 25 let, ničím jsem nebyl, nic jsem neměl a pomalu mi začalo docházet, že mistrovství světa ve fotbale se už navždy bude hrát beze mne.

Zjistil jsem, že by mě bavilo podnikat, ale to v tehdejším komunistickém Československu nebylo legálně možné. Takže jsem začal přemýšlet o emigraci. Po několika měsících v listopadu 1989 přišla sametová revoluce. A mně tehdy došlo, že nebudu muset nikam odcházet, a že budu moci začít podnikat doma. Shodou okolností jsem se dostal k nemovitostem a začal jsem pracovat pro jednu česko-německou společnost.

Jako klukovi, možná vás to překvapí, se mi vždycky líbila děvčata. Ale jako nevěřící kluk jsem střídal známosti a s nikým jsem vážně nechodil. V r. 1987 jsem po šesti letech přestal kouřit, omezil jsem alkohol a začal jsem intenzivně posilovat. To mělo dobrý vliv na moji celkovou životosprávu. Mezi mými idoly už nebyly pouze Pelé a Maradona, ale byl to také Arnold Schwarzenegger.
Na jaře r. 1990 jsem potkal dívku svých snů. Jmenovala se Jana. Mně bylo 26 let a ona byla o devět let mladší nežli já. A i když vám to možná přijde neuvěřitelné, tak i dneska po těch letech je stále o těch devět let mladší. Na konci r. 1991 jsem se osamostatnil a založil jsem si svoji vlastní firmu. Začínal jsem úplně od nuly. A při práci pro česko-německou společnost jsem si vydobyl i jistou reputaci a tak banky byly ochotné financovat mé první nákupy nemovitostí. V tu dobu ale v naší zemi byly poměrně vysoké úrokové sazby. Nezřídkakdy to bylo i více než 15 %, a proto bylo nutné dát každému koupenému domu v Praze nějaký nápad, aby tak byl atraktivní pro někoho, kdo v tom domě chtěl podnikat a pak jsme takový dům znovu prodávali. Tímto způsobem se nám v prvních dvou letech podnikání podařilo zrealizovat přibližně dvě desítky obchodů, a tím, že všechny byly ziskové, tak jsme se postupně mohli propracovat k práci opravdového developera.

S Janou jsem se oženil v červnu 1993. Prožívali jsme krásný vztah a opravdovou lásku. Asi rok po svatbě jsme se začali snažit o děťátko, ale to se nedařilo. Jana sice věřila, že existuje Bůh, ale nikdy jsme se tím v našich životech neřídili. A tak smyslem mého života, tak, jak jsem tomu tehdy rozuměl, bylo to, že jsem chtěl jednou odevzdat svoji prosperující rodinou firmu svému synovi, o kterém jsem vždycky věřil, že ho jednou budu mít.

A toto byl první rezidenční projekt, který naše firma realizovala v Praze na hezkém místě, na pražských Vinohradech. V nejvyšším patře jsme si pořídili náš vysněný byt. Já jsem tehdy byl už pátý prvorozený syn v řadě a vždycky jsem věřil, jak už jsem řekl, že budeme mít syna. Ale roky ubíhaly a ta radostná zpráva stále nepřicházela.

Firmě se dařilo vcelku dobře. Můj tatínek objevil velmi zajímavé pozemky na jednom místě, nevím, jestli to místo poznáte? Není daleko odsud, ve kterém jsme oba s mým tátou viděli velký potenciál. Moje firma ty pozemky nakonec koupila. A tak se začala rodit historie dnes už největšího byznys parku v České republice, který dostal už v r. 1993 jméno BB centrum. Ty dvě B znamenají Baarova ulice a Brumovka. Komerční development, kterým je vlastně výstavba moderních kancelářských budov, byl téměř celá devadesátá léta doménou především velkých zahraničních developerů. V podstatě tehdy nikdo nevěřil, že by nějaká malá česká firma mohla v tomto oboru podnikání, pro který tady nikdo neměl žádné know-hau, že by v této branži mohla uspět.

A pak přišlo krásné jaro r. 1998. Po letech čekání jsme se s mojí ženou konečně dočkali. Čekali jsme narození miminka a věděli jsme, že to bude syn. Velkou radost měl i můj tatínek, pro kterého to měl být první vnouček. Tehdy jsem prožíval i jakýsi vrchol své dosavadní profesionální kariéry. I když tomu dlouhou dobu nikdo, kromě mě, nevěřil, tak jsme dokončovali první velkou a moderní administrativní budovu našeho BB centra. A jakási světská sláva byla umocněna i komerčním úspěchem. Dům byl plný prvotřídních nájemců. Tehdy jsme uzavřeli kontrakty se společnostmi jako Hewlett-Packard, General Electric nebo 3M.

Ale mnohem větší radost jsem ještě měl z narození syna. Na konci května 1998 se nám narodil náš prvorozený syn Max. Připadal jsem si tehdy jako ten nejšťastnější chlap na světě. Bylo mi 34 let a prožíval jsem dosavadní vrchol svého osobního i profesního života. Moc jsem si přál, aby z Maxíčka vyrostl lepší člověk, nežli jsem byl já. Stále více jsem si byl ochoten připouštět Boží existenci. Ale dále jsem žil svým hříšným způsobem života. Šest týdnů jsem se domníval, že máme doma zdravého chlapečka. Ale Jana si pak všimla, že hůře jí a tak jsme druhý den jeli s malým Maxíčkem na kontrolu do Motolské nemocnice. A tehdy přišel zlomový bod mého života i života mé ženy. V červenci 1998 nám lékař sdělil, že Maxíčkovi neodtéká mozkomíšní mok z jedné komůrky do druhé, a že bude muset jít v těchto šesti týdnech na neurochirurgickou operaci hlavičky. Když jsme tehdy vyšli ven z nemocnice, s prázdnou taškou na miminko a sedli jsme si do auta, tak mi tehdy moje žena řekla: „Bůh nám chce něco říci.“ Já jsem tehdy odpověděl: „Já vím, Jani, já bych se chtěl změnit.“ Docházelo mi, že bude potřeba, abych něco ve svém životě provedl. Bylo to poprvé v mém životě, když jsem byl ochoten naslouchat Božímu hlasu. A tehdy jsme se také poprvé začali modlit, i když jsme pořádně ani nevěděli, jak to máme dělat.

Operace druhý den dopadla dobře a Maxíček se měl čile k světu. To nás tehdy velice povzbudilo. Lékaři potřebovali ještě vědět, co bylo příčinou, proč vůbec k té operaci muselo dojít. A tak šel po víkendu na magnetickou resonanci. Tehdy nás sdělení lékařů šokovalo. Maxíček měl v hlavičce nádor a neměl vůbec žádnou šanci přežít. Tehdy se náš život zhroutil jako domeček z karet. Přesto jsem ale věřil, že Bůh může učinit zázrak, a že může našeho chlapečka uzdravit. A tak jsme pokračovali v modlitbách. Třikrát denně jsme za ním jezdili na jednotku intenzívní péče.

Začal jsem číst Bibli. Začal jsem ji číst jako knihu. Od 1. Mojžíšovi a dostal jsem se do 3. Mojžíšovi, kde jsou popsány všechny ty obřadní systémy a tam jsem se ztratil. Sestřenice mojí ženy, která se jmenuje Simona, byla už tehdy věřící křesťankou v protestantské Církvi Adventistů sedmého dne. A Jana měla vždycky pocit, když s ní hovořila o Bibli, že jí říká pravdu, ale zároveň také věděla, že se mnou se o těch věcech nedalo hovořit. To se ale nyní změnilo. Také Simona se za nás modlila a Pán Bůh nám skrze ni poslal vzkaz, který je zapsán u proroka Izajáše. Tam jsem si mohli přečíst. „Dotazujte se na Hospodina, dokud je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko. Svévolník ať opustí svou cestu, muž propadlý ničemnostem svoje úmysly, nechť se vrátí k Hospodinu, slituje se nad ním, k Bohu našemu, vždyť odpouští mnoho. Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše.“ Iz. 55:6-9. Když jsem si text tehdy poprvé přečetl, tak jsem mu neporozuměl. A vztahovačně jsem si řekl: „Cožpak jsem nějaký svévolník nebo muž propadlý ničemnostem? Ale pochopit jsem směl až později.

Stále jsme věřili, že Bůh našeho Maxíčka může uzdravit. Ale to se v našem případě nestalo. Maxíček zemřel v devíti týdnech. A moje první reakce byla, že se přestávám modlit. Ale v hlouby svého srdce jsem věděl, že to tak nemyslím, protože jsem si už uvědomoval, že bez Boha by nám nezůstalo vůbec nic. žádná naděje. To mi tehdy už docházelo. A tak jsem si myslel, že budeme katolíky. A zeptal jsem se tehdy jednoho pana faráře: „Co je teď s naším Maxíčkem?“ Protože tohle bylo téma, které mě v Bibli samozřejmě vzhledem k té situaci velmi zajímalo. Ale dostal jsem tak nesmyslnou odpověď, že jsem se rozhodl, že katolíkem nebudu.

A tak jsem pokračoval dál ve čtení Bible. A jak už jsem řekl, dostal jsem se do 3. Mojžíšovi, ve které jsem se ztratil a tehdy jsem si položil jednu z nejdůležitějších otázek mého života. Jak je možné, že by skoro 2000 let od dokončení Bible Bůh nedal tomuto světu žádného proroka s nějakým podstatným poselstvím? Obzvláště, když si člověk uvědomoval, v jaké době dnes žijeme. A tehdy mi Jana řekla, že Simona, ta její věřící sestřenice, že jí říkala o nějakém prorokovi, že to byla údajně nějaká žena, a že žila poměrně v nedávné době. A tak jsem si zjistil její jméno a zjistil jsem, že se jedná o osobu, která se jmenovala Ellen Whiteová. žila v letech 1827-1915. Pocházela z metodistické rodiny a měla sedm sourozenců. Bůh ji povolal do služby jako svého posla, jako tu nejslabší ze slabých v jejich 17 letech. Byla tehdy velmi mladičká dívka s podlomeným zdravím. Ale právě v lidské slabosti se může projevit Kristova síla. Celých zbývajících 70 let jejího života byla věrným Božím poslem. Její poselství darované od Boha vede lidi k Písmu svatému, k Bibli, k Ježíši Kristu. Bůh ji obdařil za 70 let její služby přibližně 2000 viděními, či prorockými sny. V podstatě něco takového se nestalo v církvi ode dne apoštolů. A především, to, co je důležité pro generaci v dnešní době, protože už jsme si v našich předchozích přednáškách odhalovali tajemství, že znamení času ukazuje na to, že příchod Ježíše Krista je velmi blízký, je tedy důležité pochopit ten boj mezi dobrem a zlem, mezi Bohem na jedné straně a satanem na straně druhé, a právě tento dějinný konflikt, jakési dějiny spásy jsou krásně popsány v jejich knihách. A jde to v jedné linii s Biblí.

Napsala mnoho knih a pro mě osobně to byl opravdový poklad, protože mě ty její knihy přibližovaly k Bibli. Přibližovaly mě k Ježíši Kristu. A navíc, jak jsem řekl, jsou psány srozumitelným novověkým jazykem. A tak jsem si tehdy obstaral pět jejich knih, jakousi sérii Drama věků. Každá z těch knih má asi 500 stránek. V průběhu šesti měsíců i při své práci jsem si byl schopen ty knihy přečíst. Zjišťoval jsem, že Bible pro mě přestávala být obtížně srozumitelnou knihou.

Taky jsem se modlil za mnoho věcí, protože jsem měl spoustu otázek a Pán Bůh mi postupně na moje otázky dával odpovědi. Modlil jsem se za to, jestli jako křesťan mohu pokračovat ve své práci. Pán Bůh mi dal odpověď na tuto otázku: „Každý ať žije v tom postavení, které měl od Pána, když ho povolal k víře.“ 1. Kor. 7:17. Pán Bůh potřebuje, aby měl lidi ve všech oblastech lidské činnosti. Nevěděl jsem tehdy, jak bude pokračovat náš život, ale učil jsem se Bohu důvěřovat celým svým srdcem.
Velmi jsme si s manželkou přáli mít další děťátko a každý den jsme se za to modlili. Tehdy mi také Jana oznámila, že se budou vysílat jakési satelitní evangelizační přednášky s názvem NET 98. Vysílalo se z Andrews university v Michiganu a přednášející byl pastor Dwight Nelson. Tyto přednášky byly pro nás ideálně načasovány. Přednášky podobné, jako se pořádají tady. My jsme navštívili všech 27. A v jejich průběhu jsme se rozhodli odevzdat naše životy Ježíši Kristu. Rozhodli jsme se dát se pokřtít v CASD, protože jsme pochopili, že věrouka této církve stojí výhradně na Božím slově, že stojí jenom na Bibli. A tak po ukončení přednášek jsme to oznámili kazateli. Ale necítili jsme se ještě připraveni, a tak jsme naše rozhodnutí dát se pokřtít posunuli na červen 1999. V průběhu jara 1999 jsme náš křest odložili znovu. Stále jsme se ještě necítili připraveni. Ale tehdy jsem si již velmi výrazně uvědomoval, že nepřítel Boha i člověka, satan, se bude snažit, abychom nebyli pokřtěni nikdy. Očekával jsem tehdy, že se něco stane, ale jenom jsem nevěděl co. V té době se moji nejbližší spolupracovníci společně domluvili a podniknutím určitých právních kroků mi ukradli moji firmu. Takže neuplynul ještě ani rok od ztráty našeho Maxíčka a neměli jsme dítě a neměli jsme ani firmu. Ale měl jsem už vztah s Pánem Bohem. A Pán Bůh mi dal sílu, abych jim dokázal odpustit. A to, že jsem jim dokázal odpustit, bylo největším požehnáním pro mě samotného, protože jsem si dokázal uvědomit, že ten obrovský dar odpuštění znamená i to, že člověk necítí žádnou nenávist, ani k lidem, kteří vám chtějí ublížit. Dobře jsem si byl vědom, že ti tři ale o žádné moje odpuštění nestáli. Nastalo několik měsíců nelehkého vyjednávání. Pevně jsem věřil, že Pán Bůh nám pomůže tu situaci vyřešit. S Janou jsme tehdy Pánu Ježíši slíbili, že ani tato záležitost ani nic jiného už nás neodvrátí od našeho rozhodnutí dát se pokřtít.

A tak 17. září 1999 jsme byli společně pokřtěni. Byla to ta nejdůležitější svatba mého života. A Bůh se postaral i o moji firmu. Za 12 dní po křtu jsem měl svoji firmu zpět. Ti tři si sice určitým vydíráním vymohli něco navíc, než na co by měli právně nárok, ale odešli z firmy a já jsem ji mohli očistit od nedůvěryhodných lidí. Na přelomu let 1999/2000 jsem se tak dostal do situace, že jsem poměrně z velké části tu firmu musel začít personálně budovat znovu. Ale každého nového člověka do firmy jsem už v tuto chvíli přijímal s modlitbou a na kolenou. A od té doby mám krásné zkušenosti s tím, že máme stabilní tým spolehlivých lidí, který je na výši profesionálně i morálně. Je nás dnes přibližně 40 a podobně, jako v celé české společnosti, kde většina je nevěřících. Ale už tehdy jsem směl pochopit, že Ježíš Kristus je jediný přítel, u kterého je vždy 100% záruka, že nikdy nezradí a nikdy neselže.
A pak přišel pro firmu klíčový rok 2000. Měli jsme tehdy tři velké cíle a každý z nich byl velmi důležitý pro další rozvoj firmy. A díky Bohu se všechny tři podařilo splnit.

Prvním cílem pro r. 2000 byl prodej prvních dvou dokončených a pronajatých budov BB centra. Tento prodej se stal první velkou investiční transakcí na českém nemovitostním trhu. Po téměř devítiletém podnikání jsme také vydělali první větší peníze, které jsme mohli investovat do dalšího rozvoje firmy.

Druhým cílem pro r. 2000 byl pronájem. Tehdy jsme pronajali 25.000 m2 společnosti Eurotel, dnes známé jako Telefonica O2 a začali jsme tak stavět další dvě etapy BB centra. Tehdy, ve své době to byl největší nájemní kontrakt z hlediska počtu metrů čtverečních ve střední Evropě.

Třetím velkým cílem pro r. 2000 byla velká akvizice velmi důležitá pro další rozvoj BB centra. Tehdy se nám podařilo koupit právě to další rozvojové území, na němž jsme plánovali výstavbu tří administrativních budov přibližně o velikosti 60.000 m2. Dnes jsou všechny tyto budovy dokončeny, úspěšně pronajaty a prodány investorům za ceny, o nichž se nám původně ani nesnilo.
A tak Bůh nejdříve očistil moji firmu a následně úžasně požehnal výsledkům naší práce. Dá se říct, že vlastně všechny velké obchody jsme uskutečnili až po mém křtu. A tak jsme si z toho mohl odnést jedno ponaučení. Důvěřujeme-li Bohu, pak pochopíme, že přicházející zkoušky jsou Božím milosrdenstvím, protože ve zkouškách se osvědčuje naše víra. Ve zkouškách se osvědčuje náš charakter. Když jsem přijal Ježíše Krista jako svého Spasitele, tak jsem si uvědomil, že nejsem vlastník, ale že jsem pouze správce obdarování a darů, které mi Bůh ve své milosti dočasně propůjčuje. A s Pánem Bohem jsem ve svém srdci udělal kontrakt. „Přinášejte do mých skladů úplné desátky. Až bude ta potrava v mém domě, pak to se mnou zkuste, praví Hospodin zástupů. Neotevřu vám snad nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání? A bude po nedostatku.“ Mal. 3:10. A ten kontrakt se týkal nejenom desátků, ale i dalších finančních darů. A s postupem času jsem dále navyšoval procento svých osobních příjmů, které jsem právě vyčleňoval ke svatým účelům, tedy na Boží dílo, právě pro dary a desátky, aby co nejvíce lidí se mohlo dozvědět tu dobrou zprávu o záchraně v Ježíši Kristu. A Bůh stále víc a více žehnal výsledkům naší práce. A tak jak přibývalo naší práce, tak se rozšiřovala i naše firma.

Ale víte, dobře si uvědomuji, že vztah s Bohem nefunguje způsobem něco za něco. Pánu Bohu totiž patří úplně všechno, co mám, včetně mě samotného. A také dobře vím, že mu nikdy a ničím nemohu vrátit to, co udělal on pro mě, za dar spasení a věčného života. Projekt BB centrum bude po svém dokončení, dá-li Bůh, obsahovat přibližně 300.000 m2 pronajmutelných ploch. Řádově z 90% se může jednat o kanceláře, ale jsou zde také obchody, služby, bydlení, restaurace a moderní wellness centrum. A celkové investiční náklady tohoto projektu by měly vyšplhat na přibližně 18 miliard korun. V současné době je dokončeno něco více než 60% tohoto projektu. Toto je fotografie BB centra z letošního roku. V tomto projektu si našla sídlo celá řada renomovaných mezinárodních i tuzemských společností. Na několika dalších obrázcích vám krátce ukážu jednotlivé budovy BB centra, protože je to dost daleko tady odsud. Toto je první budova, dnes sídlo společnosti Hewlett-Packard. V této druhé budově sídlí společnost General Electric. Třetí budova je jednou ze tří budov BB centra, kde sídlí telekomunikační gigant Telefonica O2. V této sedmé budově je hlavním nájemcem společnost Microsoft a v současnosti tady má kanceláře i naše společnost. Toto je osmá budova BB centra, která se jmenuje Beta, ve které sídlí asi 10 společností. Devátou budovou BB centra je budova Gama, která je hlavním sídlem Telefonici O2 v ČR. Toto ještě jiný, noční snímek té samé budovy z jiné strany. V této desáté budově BB centra sídlí společnost ČEZ a toto je znovu noční snímek té samé budovy z jiné strany.

Projekt BB centrum je již řadu let největším byznys parkem v České republice a získal celou řadu prestižních ocenění. Ale již mnohokrát mě napadlo, že bez Božího požehnání by se nám to nikdy nemohlo podařit. Součástí tohoto projektu je i jedenáctá budova s obchody, restauracemi a wellness clubem, který se jmenuje Balanc club. Tento wellness club vytvořil zcela novou kategorii těchto zařízení v Praze.

V r. 2010 jsme byli Pánu Bohu vděční za to, že jsme mohli dokončit krásnou novou dominantu BB centra s biblickým názvem. Tato budova se jmenuje Filadelfie. Musím čestně říci, že mám rád svoji práci a považuji ji za část svého poslání, které mi Pán Bůh svěřil. Bůh mě však ve svém milosrdenství naučil rozlišovat mezi věcmi pomíjivými a nepomíjivými. Zde jsou Ježíšova slova: „Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět?“ Mat. 16:26. To je přesně ten biblický verš, který nás učí rozlišovat tu dělící čáru mezi pomíjivými věcmi tohoto světa a mezi nepomíjitelnými hodnotami, které nabízí Bůh. I kdyby člověk měl celý svět, ale přišel by o věčný život, tak v konečném důsledku ten život byl pouhou marností.
Svět dnes prožívá dozvuky největší finanční krize od 30. let 20. století a znovu i v této souvislosti mohu pouze vydat svědectví o tom, že nemůžu v celém vesmíru najít lepšího obchodního partnera a přítele, než Pána Ježíše Krista. Všechny projekty jsme prodali, když ten trh byl úplně na vrcholu. V r. 2006 jsme odolali velkému pokušení expandovat na zahraniční trhy. A odolali jsme i lákavému vstupu na burzu, aniž bychom tušili, jak se situace bude v nejbližší době vyvíjet. A tak znovu mohu s velikou vděčností v srdci jen poděkovat před vámi Pánu Bohu za tato rozhodnutí. Pro mě a pro moji ženu nebylo těžké po našem obrácení postupně odevzdávat Pánu Bohu všechny věci našeho života. Jak jsem řekl, odevzdal jsem Bohu i svoje podnikání. Ale jednu věc jsme Bohu nedokázali odevzdat dlouhou dobu. Každý den jsme prosili o další děťátko. Mnoho a mnoho lidí se za nás modlilo. Častokrát jsme byli až dojati, kolik lidí na všech různých místech se za nás modlí.

Od smrti Maxíčka uplynuly už více než dva roky. A pak jsme oba dva dospěli k rozhodnutí, že i tuto pro nás tolik důležitou věc, odevzdáme Pánu Bohu. A tak jsme to také i udělali. Byli jsme připraveni akceptovat Boží vůli, i kdybychom už nikdy žádné další dítě neměli. A když jsme tohle rozhodnutí učinili, tak uplynuly asi dva měsíce a moje žena otěhotněla. Často mě tehdy povzbuzoval tento biblický text: „Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný, nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.“ 1. Kor. 10:13.

V srpnu 2001 se nám narodil druhý chlapeček, který dostal jméno Radim. Když jsme si ho přinesli z nemocnice domů, tak jsme ho položili do postýlky, poklekli jsme a odevzdali jsme ho Pánu Bohu. A v den, kdy se Radimek narodil, tak jsem se stal vegetariánem. Narození Radimka je pro mě dodnes jedna z nejkrásnějších zkušeností s Pánem Bohem. Dnes je mu devět let, navštěvuje třetím rokem křesťanskou školu v Praze a jsem za něho Bohu nesmírně vděčný. Moje žena Jana se těšila na tento den, který jsme prožili v listopadu r. 2001, kdy bude požehnáno našemu druhému synovi v našem sboru. Pán Bůh jí dal sen, kdy viděla, že na ni nezapomněl, krátce před tím, než otěhotněla. Rozhodne-li se však člověk pracovat pro Pána Boha, tak máte ještě jednu jistotu. Ďábel nechodí do lékárny a nebere prášky na spaní a snaží se vědomě a všemožně Boží dílo brzdit. Ale dobrou zprávou je, že náš Spasitel je mnohem mocnější než on. Pán Ježíš Kristus je vítěz. On už zvítězil nad ďáblem, zvítězil nad smrtí a zvítězil nad hříchem. A tak nám dává sílu a provádí nás nejrůznějšími životními zkouškami.

Rozhodně nemohu hrdinně říci, že bych se těšil na životní zkoušky, ale vždy jsem byl nakonec s odstupem času za ně Pánu Bohu vděčný, protože odevzdáme-li se Pánu Bohu i ve zkoušce, tak nás vždy provede a posílí. V r. 1998 jsem ztratil svého prvního syna. V r. 1999 mi blízcí tři kolegové ukradli firmu. O tomto jsem se už zmínil. V r. 2004 to byli znovu tři lidé, jeden z nich byl i ten, který patřil k těm předešlým třem, kteří mi v r. 1999 ukradli firmu, objednali a zaplatili moji vraždu. Bůh to však ve svém milosrdenství zařídil tak, že se o jejich plánu včas dozvěděla policie. Ta mě o tom informovala. Tehdy to nebylo pro moji ženu, pro
naše blízké, pro mou firmu ani pro mě osobně vůbec lehké období. Po třech měsících silně narušeného soukromí se ale vrahové dozvěděli, že je jejich plán vyzrazen a od svého záměru upustili, alespoň na čas. Dodnes jsou na svobodě, ale jejich záměr se stal veřejně známý. V r. 2006 přišla další zkouška, ale také i radost a posílení mé víry. Měl jsem těžkou autonehodu, která se z lidského pohledu nedala přežít. Byl jsem jejím jediným účastníkem. A i když jsem byl stále při vědomí, tak průběh té nehody si dodnes nepamatuji. Nejel jsem nijak rychle, v otevřeném rous-ru mi svodidla skončila za hlavou. Policisté, lékaři ani hasiči nemohli tehdy pochopit, jak mohu mít hlavu pohromadě. Na celém těle jsem neměl ani škrábnutí, ale utrpěl jsem velmi vážná zranění hlavy. První věc, kterou si po nehodě pamatuji, byla jedna z mých nemnoha zkušeností, když jsem zřetelně slyšel Boží tichý hlas. Tehdy si pamatuji, že jsem slyšel: „Ďábel tě chtěl zabít, ale já jsem mnohem mocnější než on a mohu tě vytrhnout z každé zkoušky.“ Víte, pokud tohle člověk neprožije, tak jenom těžko si může představit, jaké povzbuzení to tehdy pro mě bylo. Bůh mi nejenom zachránil život, ale po dvou týdnech mě i zcela uzdravil.

Dva starší sboru a kazatel přišli, aby se u mého lůžka modlili v souladu s biblickým textem, který je právě v Bibli zapsán pro naše povzbuzení, abychom jej používali. „Je někdo z vás nemocen? Ať zavolají starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného. Pán jej pozdvihne a dopustil-li se hříchu, bude mu odpuštěno.“ Jk. 5:14-15. Samozřejmě to nejdůležitější na této modlitbě je odpuštění hříchu z hlediska věčnosti. Ale nejenom já, ale znám celou řadu lidí, kteří prožili i krásný zázrak Božího uzdravení, při této jednoduché bohoslužbě. Při té bohoslužbě jako takové se ten den žádný zázrak nestal, ale druhý den ráno jsem se probudil a do té doby velmi nepříjemné tlaky z hlavy byly pryč a už se od té doby nikdy nevrátily. A následné vyšetření na CT potvrdilo, že mozková plena, která byla poškozena se proti všem lékařským předpokladům zázračně zahojila, a že nebudu muset absolvovat složitou neurochirurgickou operaci hlavy. A tak Pán Bůh dopustil tuto zkoušku, která se pro mě stala další velikou zkušeností v životě víry.

V rodině jsme prožívali přes všechny životní zkoušky krásné roky. Mohli jsme se radovat z našeho chlapečka i ze všech požehnání od Pána Boha. Měl jsem radost, že jsem mohl Pánu Bohu sloužit podle svých obdarování. Každý týden jsem vedl biblické hodiny a začal jsem sloužit i jako laický kazatel. Moje žena však začala dělal krok za krokem malé kompromisy na její cestě víry. A já jsem jí nebyl pomocí. Nebyl jsem schopen rozpoznat hrozící nebezpečí. V červnu r. 2007 jsme slavili 15 let výročí naší firmy. Přišlo asi 500 lidí do Trojského zámku a prožili jsme krásný večer. Já jsem ale prožíval největší bolest od ztráty
Maxíčka. Ten den ráno jsem zjistil, že naše manželství je rozvráceno vztahem Jany s jinou osobou. Prožíval jsem tak zvláštní paradox. V létě r. 2007 jsme dokončili největší a nejúspěšnější obchody, jaké kdy naše firma udělala. Teď to bude 19 let, co ta firma existuje a v tom r. 2007 jsme vydělali více prostředků než za všech zbývajících 18 let dohromady. Přesto jsem prožíval období těžké životní zkoušky. Možná té největší od ztráty Maxíčka. A tak během léta 2007 se ukázalo, že narušení našeho vztahu je takové, že z lidského pohledu není možné ho napravit. Trápil jsem se kvůli malému Radimovi, protože jsem si uvědomoval všechny zázraky a zkoušky, které nám Pán Bůh dával prožívat. Svěřil nám do výchovy milého, zdravého veselého chlapečka. A protože jsme křesťanští rodiče, tak si uvědomujeme, že dítě je darem od Hospodina, a že tou největší povinností rodičů je vychovávat to dítě pro Pána Boha. A právem dítěte je mít tatínka i maminku a mít je pořád. A tak rozpadem manželství trpí vždy nejvíce ty nevinné bytůstky a to jsou právě děti.

V červnu r. 2008 bylo naše manželství rozvedeno. S Janou jsme se na všem domluvili a malý Radimek je týden s Janou a týden se mnou. Zůstali jsme přátelé, kteří se pořád mají rádi, ale došlo k bolestnému narušení důvěry. Věřím, že v blízké době budu schopen zřetelně rozpoznat Boží plán i pro svůj osobní život, protože z vlastní více než tříleté zkušenosti vím, jak je nesnadné pracovat pro Pána Boha. Když rodina dostane těžký zásah. Proto satan napadá lidská manželství. Proto napadá manželství, které nám dává Bůh, abychom pro něho mohli společně pracovat a společně tak čelit útokům zlého. I tentokrát důvěřuji Pánu Bohu. Vím, že jsem pouze slabý a hříšný člověk, vím však také, že právě v mojí slabosti je Kristova síla. Častokrát si připomínám, že Ježíš Kristus nás miluje více, než je naše schopnost milovat. Ježíš Kristus má s námi lepší úmysly, než jaké úmysly máme my sami se sebou.
Neexistuje nic lepšího na tomto světě, než prožívat náš život s Ježíšem, protože jenom s Ježíšem a jenom skrze něho vede cesta do věčnosti. A proč vůbec věčnost by pro nás měla být tak atraktivní? Protože Bůh zaslibuje čistý vesmír. Vesmír bez hříchu, vesmír bez smrti, vesmír bez bolesti, bez žalu a bez nemocí. Vesmír, kde hlavním motivem našeho konání bude láska a nesobecká služba. A tak tam teprve bude můj pravý domov. Pravý domov každého, kdo po tom touží.

Jak jsem řekl, o svém podnikání jsem udělal s Bohem smlouvu ve svém srdci. Za účelem nakládání s finančními prostředky jsem založil v r. 2002 organizaci Maranatha, která je jakousi podpůrnou organizací církve. Dnes v ní pracuje na plný úvazek 15 lidí a dalších 10 v obchodě se zdravou výživou a ve vegetariánské restauraci, které provozujeme na BB centru. Toto je obrázek toho obchodu se zdravou výživou a tohle je ta vegetariánská restaurace. V rámci našich limitovaných možností
podporujeme řadu evangelizačních a misijních projektů, jak v České republice, tak i v jiných zemích. Jedním z nich je také projekt Světem Bible, který umožňuje každému laikovi, který se chce sdílet o svoji víru v Pána Ježíše, aby ať už v domácích skupinkách nebo při veřejných přednáškách, jako jsou např. tyto, další lidi mohl seznamovat s biblickými pravdami – s tou krásnou zprávou evangelia. Dalším projektem, který Maranatha podporuje je projekt Mladí pro Ježíše. V r. 2009 v Hradci Králové a v r. 2010 v Popradu, Kežmaroku a ve Spišské Nové Vsi mladí lidé, nejmladším bylo 14 a 15 let, přednášeli, kázali lidem, kteří přicházeli na přednášky biblické pravdy. Jedna z oblastí, kterou se Maranatha zabývá je Zdraví životní styl, jakási zdravotní osvěta. žijeme ve světě, kde každý druhý člověk umírá na infarkt a každý čtvrtý umírá na rakovinu. A to všechno je způsobeno vlastně v převážné míře naším nezdravým životním stylem. A tak se snažíme vyvíjet činnosti, které lidem pomohou i v této oblasti, protože zdraví, to zajímá každého, ať se zajímá o věci duchovní nebo nikoliv. Organizujeme přednášky o stvoření, protože i když dnešní genetika jednoznačně prokazuje, že evoluce je i teoreticky vyloučena, tak pořád ve všech našich školách, základních, středních i vysokých se pořád tato teorie vyučuje a má to obrovské morální dopady na celou společnost. Jsme Pánu Bohu vděční, že se podařila založit křesťanská škola a školka, obě dvě budovy se také nacházejí v BB centru.

Tuhle budovu možná nepoznáte, ale to je pro mě nejdůležitější etapa BB centra. Dokončili jsme výstavbu zhruba před rokem nového kostela, který slouží jako společenské centrum a právě součástí této budovy je i křesťanská mateřská školka. Podporujeme řadu projektů i v zahraničí. Nedávno jsem měl možnost se nad tím trošku zamyslet a uvědomil jsem si, že už v 35 zemích jsme podporovali projekty, které mají za cíl pomáhat lidem nacházet Spasitele Ježíše Krista. Zjistil jsem, že kromě Austrálie to je na všech kontinentech. Ještě jsem zapomněl na Antarktidu. Máme ale i čtyři země, se kterými spolupracujeme dlouhodobě. Je to Ukrajina, Bangladéš, Bolívie a Tanzanie. Dlouhá léta spolupracujeme i s ADROU při podpoře různých humanitárních katastrof. Jedno s oddělení Maranathy se jmenuje i Help, které pomáhá lidem v nouzi a právě tady organizujeme dlouhodobé projekty na Ukrajině. Maranatha také ve spolupráci z naddenominační křesťanskou organizací ACET pomáhá ve školách. Všechny školy, které mají zájem, tak vyškolení lektoři pomáhají dětem, jak se skrze různé preventivní programy vypořádat s nebezpečím drog, kouřením, alkoholem, šikany apod. Maranatha je také aktivní v oblasti vydavatelství a distribuce. Snažíme se pomáhat v šíření a vydávání Bible, spisů Ellen Whiteové a další křesťanské literatury. Stejně tak ale i literatury, která pomáhá lidem nacházet lepší cestu ke zdraví, ať už k tomu duševnímu nebo fyzickému.

Od r. 2004 jsem byl zvolen do služebnosti předsedy československého ASI. Je to laické hnutí uvnitř adventistů sedmého dne, které má za cíl povzbudit a motivovat členskou základnu k tomu, aby se lidé byli ochotni sdílet s dalšími lidmi o svoji víru. Protože dar spasení a věčného života dostáváme zdarma. A Pán Bůh po nás chce, abychom zdarma zase tento dar předávali dalším.
Tak novou a velkou výzvou se pro mne stalo i povolání do služby v roli vícepresidenta evropského ASI pro evangelizaci, protože Evropa je dnes možná jedním z nejtěžších misijních polí. Evropa kdysi exportovala, jestli to tak mohu říci, křesťanství na všechny kontinenty a dnes je v podstatě v obrácené pozici. Dnes přijíždějí misionáři z jiných kontinentů, aby evangelizovali v Evropě, protože křesťanství v Evropě se stává pouze jakýmsi formálním společenským vyjádřením něčeho, ale k tomu skutečnému křesťanství to má hodně daleko. A tak se budeme snažit, abychom v příštích letech mocně zasáhli evangeliem pokud možno co nejvíce evropských zemí. Ale samozřejmě to je Boží dílo. To není dílo lidské. Takže modlíme se za to, aby Pán Bůh toto všechno vedl. Protože pod sluncem není důležitější práce, než získávat lidi pro Krista. A ten důvod proč je to ta nejdůležitější práce spočívá v tom, že to je ta jediná práce, jejíž výsledky budete moci vidět i na věčnosti.

Po r. 2000 jsem začal stále zřetelněji vnímat, že bych se měl s lidmi podělit o zázrak, jakým způsobem Bůh změnil můj život. A tak jsem se nakonec po mnoha modlitbách rozhodl napsat knihu s názvem 31/2 roku aneb americký sen v Česku. Příběh začíná v období očekávání Maxíčka, pokračuje mým obrácením a končí narozením Radimka. Modlím se, aby ta kniha alespoň jednomu člověku napomohla na cestě k Bohu. Řeknu vám jeden krátký příběh:

Příběh:

Na podzim r. 2006 jsem stál při jedné křesťanské konferenci v hloučku lidí a někdo se mě tam zeptal, proč jsem napsal tak otevřenou knihu? A já jsem odpověděl: „Aby ta kniha alespoň jednomu člověku napomohla na cestě k Bohu.“ A jedna přítomná mladá žena mi řekla: „No a já jsem ten výsledek.“ Byla nevěřící a po přečtení té knihy uvěřila, vyhledala naši církev a dala se pokřtít. A nejen to, ale zapojila se i do služby.

Ale Pán Bůh opět překonal má očekávání a dostával jsem i celou řadu dalších ohlasů. I další lidé uvěřili v Ježíše Krista a dali se pokřtít. Na konci prvního dílu jsem slíbil pokračování. Takže vyšel i druhý díl 3 ½ roku II. I v tomto díle jsem zřetelně vnímal, jakým způsobem Pán Bůh vedl a provázel a chránil můj život. Víte, my máme jednu obrovskou přednost. Naše generace žije v naprosto vyjímečné době. Biblická proroctví se postupně naplňují před našima očima. Střípek za střípkem to zapadá do té jedné veliké mozaiky. A je velikou Boží milostí, že smíme znát pravdy Boží. Pravdy Boží pro tento čas. Proto je současně i velkou odpovědností opravdově věřících lidí tento zdarma získaný poklad předávat dalším lidem okolo nás. Protože jedná se o všechno. Jedná se o věčný život. Bible jasně říká. „Kdo má Syna, má život. Kdo nemá Syna Božího nemá život.“ 1. Jan 5:12. A mít život znamená mít všechno. Zde jsou Ježíšova slova už po jeho vzkříšení těsně před jeho nanebevstoupení. Jsou to poslední slova, která řekl svým učedníkům: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ Mat. 28:19-20. Znovu se tedy zeptám na závěr. Co je tou nejdůležitější prací na této zemi? Moje životní zkušenost mi říká, že je to získávat lidi pro Krista. Protože – chtěl bych ukončit tuto prezentaci jednoduchou otázkou. Jaká je cena jednoho lidského života zachráněného pro věčnost?