Ohavnost zpustošení (znesvěcující ohavnost) a Boží signál k opuštění měst

Vloženo: 12.11.2016
Zhlédnuto: 8624x
Témata: Znamení doby konce, druhý příchod Ježíše Krista

Tisk

Když Kristus mluvil se svými učedníky o posledních dnech, varoval je: „Když pak uvidíte „znesvěcující ohavnost", o níž je řeč u proroka Daniele, jak stojí na místě svatém - kdo čteš, rozuměj - tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor." (Matouš 24, 15)

Je to závažné varování, které bychom měli prostudovat, protože se bude brzy týkat i nás. Ježíš Kristus odkazuje na proroctví Daniele a poukazuje na svaté místo.

Toto mocné Ježíšovo proroctví má dvoje naplnění. Jedno se týká období ještě za života učedníků a druhé zasahuje až do našich dnů. V těchto slovech dal Ježíš svým učedníkům znamení, kdy mají uprchnout z Jeruzaléma před jeho vypleněním. Zároveň však tím ukazuje i nám znamení, kdy máme i my v posledních dnech historie země opustit města a najít si příbytek v ústraní venkova.

„Spasitelovo proroctví ohledně soudu, který přijde na Jeruzalém má mít ještě další naplnění. Ve srovnání s ním je zničení Jeruzaléma pouze nepatrným stínem. V strašném osudu tohoto vyvoleného města můžeme vidět obraz zániku celého světa, který zavrhl Boží milost a pošlapal Jeho zákon." (Velký spor věků ang.str. 36 - O zničení Jeruzaléma)

PRVNÍ NAPLNĚNÍ - ZNIČENÍ JERUZALÉMA

„A vojska veliká podlé něho státi budou, a poškvrní svatyně a pevnosti; odejmou také obět ustavičnou, a postaví ohavnost zpuštění..." (Daniel 11,31kral.)

Ve „Velkém sporu věků" ang.str. 31 se popisuje strašná událost, která padla na Jeruzalém, když Titus obléhal Jeruzalém.

„Miliony Židů byli ve městě kvůli velikonočním svátkům. Město bylo zmítáno válčícími frakcemi a tak vítězilo sobectví a závist a tak bylo město okamžitě katapultováno do strašného hladomoru. Muži žvýkali kůži svých opasků a sandálů, aby měli alespoň nějakou výživu. Ti, kteří se snažili sehnat potravu, nebo si ji nasbírat v noci za hradbami, byli často chyceni a krutě týrání a usmrceni.Tisíce zemřeli díky hladu a nemocemi. Muži okrádali své ženy a ženy své muže. Děti budou rvát jídlo od úst svým rodičům. Na prorokovu otázku: Iz 49,15 „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života?" Odpovídá Bible proroctvím o obležení Jeruzaléma.

"Ta změkčilá a zhýčkaná mezi vámi, která se pro zhýčkanost a změkčilost ani nepokusila postavit nohou na zem, bude nepřejícně hledět na svého vlastního muže i na svého syna a na svou dceru, i na své plodové lůžko, které z ní vychází, i na své děti, které porodí. Tajně je sní pro nedostatek všeho v tísni obležení, kterým tě bude tísnit tvůj nepřítel ve tvých branách." (5 Moj 28, 56-57)

Mnozí, kteří byli zajati byli v Jošafatově údolí ukřižování. Dokonce i na Golgatě bylo tolik křížů, že nebylo možné mezi nimi chodit. Bylo to i pro Římany neobvyklé. Násilnosti ve městě vyvolali ještě větší nenávist římských vojáků. Jejich nenávist byla tak silná, že když se židé proti Římanům postavili, tak vojáci zapálili domy vedle chrámu. Titus ani Josefus nechtěli zničit chrám. Oni sami naléhali na židy, aby se utkali v boji jinde. Ale židé je prokleli a pohrdli touto nabídkou. Nyní byli v plamenech budovy kolem chrámu. Titus přiběhl ze svého stanu a prosil své vojáky, aby plameny uhasili. Ale setkal se s naprosto nespolupracujícím duchem. Římané začali zabíjet Židy, kteří se uchýlili do chrámu pro záchranu. A tak čteme, že jejich krev tekla po schodišti chrámu jako voda. Tisíce a tisíce židů zemřelo, ozývali se hlasy - Ikebat! - Boží sláva odchází. Titus sám vešel do chrámu a pak se to stalo. Voják ze zadu vhodil pochodeň i tam a náhle se chrám ocitl v plamenech. Oheň sžíral chrámové zdi, trámy i střechu. Budovy se řítili jedna za druhou. Všichni kdo na to z dálky hleděli, nevěřili svým očím. Str 34 Pro Římany to byla zvláštnost - budovy tštili oheň jako sopky. Z městských věží se kouřilo. Spousta tváří byla bledá strachem. Vojáci pobíjeli všechny a strašný řev se ozýval všude. Str. 35 - v tomto obležení a zabíjení tehdy zahynulo více než milion lidí."

Ale ani jediný křesťan při zničení Jeruzaléma nezahynul - proč?

Kristus dal svým učedníkům varování a všichni, kteří věřili Jeho slovům bděli a dávali pozor na to znamení.

„Když tedy uvidíte Ohavnost zpustošení, o které mluví Daniel, jak stojí na svatém místě, utečte z Jeruzaléma..." Mat 24,15

Co to byla ohavnost zpustošení na svatém místě?

„Když uvidíte, že Jeruzalém obkličují vojska, tu poznáte, že se přiblížila jeho zkáza. Tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor, kteří jsou v Jeruzalémě, ať z něho odejdou, a kteří jsou po venkově, ať do něho nevcházejí..." Luk 21, 20-21

U Matouše čteme na svatém místě a u Lukáše čteme - okolo Jeruzaléma.

(Velký spor věků ang. Str.26) Když pohanské symboly Římanů (obrazy a kultické symboly - jež naznačují, co mají v úmyslu - tj. obléhání města nadvládu nad ním) budou vystaveny na svaté půdě, která se rozkládala kolem hradeb, pak mají následovníci Krista nalézt své bezpečí v útěku."

Římané věděli přesně co dělají, oni věděli o svaté půdě u hradeb. Pozadí o tomto území najdeme u Nehamiáše 13 - Sobotní reformy: pohanští obchodníci se utábořili kolem stěn města na svaté půdě a Nehemiáš je odtud vyhnal.

Římané věděli, že když na tuto půdu dají symboly svých bohů, tak dají židům jasně najevo, kdo tady přebere nadvládu, kdo chce město získat a tak chtěli v Židech tímto výsměchem vzbudit hněv a vzdor, aby pochopili, že jsou obléháni. Křesťané jasně pochopili toto znamení. Ovšem nemohli z města uprchnout. Bylo obléháno a bylo to velmi nebezpečné. Zůstali tedy uvnitř. Pak ale z nepochopitelných důvodů Římská armáda odtáhla. Židé se jim ještě pyšně vysmívali a pronásledovali je - což bylo špatné, protože to Římany jen ještě více pohněvalo při tom 2. obléhání. Toto první obléhání Jeruzaléma bylo v roce 66 a jeho oficiální název byl: „Cestius". Odchodem Římanů i Židovských vojáků měli tehdy křesťané otevřenou cestu k útěku do hor. Pak došlo v roce 70 k návratu Římanů pod Titovým vedením. Toto obléhání pak zničilo chrám a zemřelo přes milion židů. Byly dvě obléhání a křesťané měli možnost uniknout mezi nimi.

2) DRUHÉ NAPLNĚNÍ PROROCTVÍ U MATOUŠE 24, 15 UKAZUJE DO NAŠICH DNŮ.

V tomto proroctví najdeme klíč, k tomu, kdy máme opustit města v dnešních dnech. Je potřeba si uvědomit, že Řím má dvě stádia - pohanský a papežský. Řím, v jiné podobě, tedy trvá do dones. V Danielově soše z druhé kapitoly je to symbolizováno i tím, že železné dvě nohy, symbolizující Římskou říši, přecházejí v železo se mísí se s hlínou v prstech nohy. Je tedy možné, že Řím ve své papežské podobě sehraje opět svou vážnou roli v posledním konfliktu? Můžeme i nyní vidět Římské utahování smyčky kolem křesťanů? Můžeme poznávat jejich symboly a praktiky, které odporují Bohu a stojí tak na svaté půdě? Ano, Řím pomalu a ve skrytosti začíná s obležením a to tím, že pošlapává Boží zákon a postupně k tomu bude nutit celé lidstvo. Jen ti, kteří hledí na Ježíše Krista ukřižovaného na Golgotském kříži, ti kteří si uvědomují jak velkou cenu pro nás zaplatil a váží si toho, v pokoře vyznávají a opouštějí své hříchy a jsou v bezpečí Kristovy náruče. Jen ti si mohou plně uvědomit vážnost situace a včas se rozhodnout komu budou sloužit.

Prorocká kniha Daniel, na kterou Kristus odkazoval, úzce souvisí s prorockou knihou Zjevení Jana, která Daniele rozpečeťuje. Podívejme se tedy nejdříve na proroctví ve Zjevení 13 zda nám tyto spojitosti potvrzuje.

Zde nacházíme šelmu, která vychází z moře. Má několik identifikačních znaků

1. přišla z moře (národy, rasy - Zjevení Jana 17,15)

2. Má deset rohů a sedm hlav (roh = král, vládce, království viz. Daniel 7,24 a 8,21, Zjevení 17,12) Římské impérium, se rozpadlo na deset nástupnických států, představovaných deseti rohy.

3. Podobá se jiným šelmám, byla jako levhart, její nohy jako tlapy medvěda a její tlama jako tlama lví. V této šelmě tedy můžeme najít pohanské symboly předešlých království (levhart = Řecko, medvěd = Médo Persie, lev = Babylon)

4. Získala svou moc od Draka (Zjevení 20, 2 - Ten se zmocnil draka, toho dávného hada, jenž je ďábel a satan. )

5. Je to náboženský systém (To, že před šelmou z moře klekají obyvatelé Země, znamená, že jí vzdávají božskou poctu, že ji uctívají)

6. Je to politická moc (celý svět ji následuje)

7. Má slova mluvící rouhavě (Co je rouhání? Jan 10, 33 „Jsi člověk, a děláš ze sebe Boha!" Marek 2, „Jak to mluví? To je rouhání! Kdo může odpouštět hříchy než samotný Bůh?" )

8. Je to mocnost, která pronásleduje svaté. (Papežství stojí za smrtí přibližně 100 milionů lidí (jiní uvádějí až 150 milionů), kteří byli zabiti často velice krutým způsobem jen proto, že odmítli přijmout autoritu Římskokatolické církve.)

9. Je to říše, která bude pronásledovat 42 měsíce (42 měsíců = 3,5 času (roku) Daniel 7,25 (Biblický měsíc má 30 dní, Biblický rok 360 dní) = 1260 dní Zjevení 12,6 = 1260 let 2Petrova 3,8,Ezechiel 4,6) Oficiální počátek Římskokatolické církve a státu byl roku 538 + 1260 let = rok 1798 kdy dostala smrtelnou ránu) Pronásledování trvalo přesně 1260 prorockých let.

10. Bude mít smrtelnou ránu („V roce 1798 generál Berthier vstoupil do Říma, zrušil papežskou vládu a ustanovil sekulární." (Encyklopedie Britannica) )

11. Tato smrtelná rána bude uzdravena (V roce 1929 uznala italská vláda Vatikán za nezávislý stát. Papež se tak stal znovu také politickým vládcem.)

„Kdo má jít do zajetí, půjde do zajetí; kdo má být zabit mečem, musí být mečem zabit. Zde jest vytrvalost a víra svatých." Zjevení 13,10

Římský papežský systém bude mít ale v tomto druhém naplnění proroctví o obléhání a pustošení pomocníka. Zjevení Jana hovoří ještě o druhé šelmě ze země. Měla dva rohy - jako Beránek, ale mluvila jako Drak. Oba rohy představují základ, na kterém USA založilo svou existenci tj. Náboženskou a politickou svobodu.

„A uviděl jsem jinou šelmu vystupovat ze země; měla dva rohy jako beránek, ale mluvila jako drak. Vykonává všechnu pravomoc té první šelmy v její přítomnosti. Nutí zemi a její obyvatele, aby se klaněli té první šelmě, jejíž smrtelná rána byla vyléčena. Činí veliká znamení, takže nechá i oheň z nebe před zraky lidí sestupovat na zem, a svádí obyvatele země znameními, která jí bylo dáno učinit před očima šelmy. Říká obyvatelům země, aby učinili obraz šelmě, která měla ránu od meče a ožila. A bylo jí dáno, aby vložila ducha do obrazu té šelmy, takže obraz šelmy promluvil a způsobil, aby byli zabiti všichni, kteří se nepokloní obrazu šelmy. A působí, aby všem, malým i velkým, bohatým i chudým, svobodným i otrokům, byl dán cejch na pravou RUKU nebo na ČELO a aby nikdo nemohl kupovat ani prodávat, leda ten, kdo má cejch: jméno šelmy nebo číslo jejího jména. Zde je moudrost. Kdo má rozum, ať spočte číslo té šelmy. Je to číslo člověka, a jeho číslo je šest set šedesát šest. "Zj 13:11-17

Vše co má Bůh, to ďábel napodobuje - 5 Mojžíšova kapitola 5 hovoří o deseti přikázáních a potom v šesté kapitole dodává: „Ať jsou tato slova, která ti dnes přikazuji, ve tvém srdci. Opakuj je svým synům, mluv o nich, když pobýváš ve svém domě, i když chodíš po cestě, když ležíš, i když vstáváš. Přivaž je jako znamení NA RUKU, ať jsou značkou MEZI TVÝMA OČIMA."

Božím znamením je deset přikázání, která Duch svatý vloží do našich srdcí vírou v Ježíše Krista, abychom je měli na čele (ve své mysli) a na ruce (abychom je konali). „Protože toto je smlouva, kterou uzavřu s domem Izraele po oněch dnech, praví Pán: Dám jim své zákony do mysli a napíši jim je na srdce; a budu jim Bohem a oni mi budou lidem." (Židům 8,10) (Efeským 4,3)

Desatero přikázání ale obsahuje jedno, které je Boží pečetí a obsahuje napsané Boží místo vlády, jeho titul i moc. Proto je zvlášť důležitým bodem desatera, protože poukazuje na Boha jako Stvořitele a na Jeho lásku k nám. Většina přikázání není pro křesťany takový problém přijmout, ale toto jedno, které je tou Boží pečetí, a které sehraje ještě důležitou roli v poslední době je všeobecně odmítáno.

„Pamatuj na sobotní den, abys ho posvětil. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je sobota patřící Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá otrokyně, tvé zvíře ani tvůj příchozí, který je ve tvých branách, protože šest dní Hospodin dělal nebesa a zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmý den odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil ho." (Exodus 20, 8-11)

"Promluv k Izraelcům: Dbejte na mé dny odpočinku; to je znamení mezi mnou a vámi pro všechna vaše pokolení, abyste věděli, že já Hospodin vás posvěcuji. Budete dbát na den odpočinku; má být pro vás svatý. Kdo jej znesvětí, musí zemřít. Každý, kdo by v něm dělal nějakou práci, bude vyobcován ze společenství svého lidu. Šest dní se bude pracovat, ale sedmého dne bude slavnost odpočinutí, Hospodinův svatý den odpočinku. Každý, kdo by dělal nějakou práci v den odpočinku, musí zemřít. Ať tedy Izraelci dbají na den odpočinku a dodržují jej po všechna svá pokolení jako věčnou smlouvu. To je provždy platné znamení mezi mnou a syny Izraele. V šesti dnech totiž učinil Hospodin nebe a zemi, ale sedmého dne odpočinul a oddechl si."(Exodus 31, 13-17)

I my křesťané jsme duchovní synové Izraele vírou v Ježíše Krista. I my jsme dědici Abrahamovi a vztahuje se na nás Boží smlouva a znamení, které máme mít na svém čele a ruce. Aby nebylo pochyb, Ježíš Kristus svou výstrahu doplňuje slovy: „Modlete se, aby k vašemu útěku nedošlo v zimě nebo v sobotu. Neboť tehdy bude velké soužení, jaké nenastalo od počátku světa až do nynějška, a nikdy již nenastane." (Matouš 24, 20-21)

Satanovo znamení je pak pravým opakem. Je to vědomá vzpoura proti Bohu a pošlapávání Božího zákona. Lidstvo je vtaženo do zápasu o svou duši, kterou nám chce satan vzít. Jak? Tím, že vezme místo ve vaší mysli, které patří jedině Ježíši Kristu. Člověk se bez Boží lásky stává sobeckým a cokoli v jeho životě ať věci špatné či dobré se mu stávají modlou. Ohavnost zpustošení totiž stojí na místě kde nemá být. V naší mysli má být jediný Král, náš Spasitel Ježíš Kristus.

Mysl člověka, který nebude mít v srdci lásku a víru v Ježíše Krista bude přemýšlet jen o zlém, ruka vzpurného člověka bude konat zlé. Takovému člověku nebude vadit až bude pošlapán Boží zákon a vydán světský zákon nařizující povinně svěcení dne odpočinku v neděli. Šelma samotná - vám řekne jaké je to znamení: September 9, 1933 - Katolický katechismus: "Neděle je našim znamením moci."

Bude se vynucovat náboženský zákon šelmy z moře (Římskokatolický systém), vydaný šelmou ze země (USA), který zruší zákon samotného Boha a postaví se tak na svatou půdu jako výstražné znamení! Bude to znamení pro všechny věrné křesťany, aby věděli, že je čas opustit města a postavit se na stranu Boží armády, protože brzy bude země zmítána strašnými ranami Božího hněvu. Bude to ale především také znamením, že se brzy vrátí náš milovaný Spasitel Ježíš Kristus a bude konec dějinám zla.

Přichází vážná doba, kdy Římská moc sílí, pohanské symboly a nařízení jsou křesťanům vnucovány a satanova armáda pomalu začíná obléhat Jeruzalém. Blíží se druhé naplnění Kristova proroctví a „ZNESVĚCUJÍCÍ OHAVNOST" (ohavnost zpustošení), bude brzy zjevná. Své lidi si šelma ještě označkuje svou světskou mocí, aby ti ostatní, kteří budou na straně Boží nemohli prodávat a nakupovat. Bezhotovostní platební systém k tomu dává ideální možnosti.

„Čas není daleko, kdy jako první učedníci budeme donuceni najít úkryt na osamocených místech. Jako bylo obléhání Jeruzaléma varováním 1. křesťanů před římským útokem tak bude vyhlášení falešné soboty na straně našeho národa (USA) varováním pro Boží lid. Tehdy bude čas opustit velká města a připravovat se na opuštění těch menších pro domovy na samotách a v horách." (E.G.Whiteová 5 T 464-465)

Obrovská pohroma ve starém Jeruzalémě je nám výstrahou. Lidé tam odmítli přijmout Ježíše Krista jako svého Spasitele a jejich srdce ztvrdla zlobou. Důsledky, které na sebe tak přivolali sami, byly strašné. Budete na straně věrného Božího lidu, který si je vědom obrovské Kristovy oběti pro naší záchranu? Poslechneme Kristovo varování? Ježíš Kristus pro tebe vytrpěl mnoho, co pro Něj uděláš ty?

Doporučujeme knížku "Neděle přichází" -G.Edward Reid