Proč existuje zlo?

Vloženo: 02.08.2010
Zhlédnuto: 179876x
Témata: Hledání Boha

Tisk

Určitě dáte všichni za pravdu, že na naší zemi je zlo. Existuje a působí velmi silně.

Kde se vzalo? Proč?

Bible nám dává odpověď na to, jak vše začalo. Mluví o vzpouře proti Bohu v nebesích. Mocný anděl Světlonoš - Lucifer zatoužil být rovný Bohu a v jeho srdci se zrodila pýcha na svou moc a krásu a také závist, že není právě On rovný Bohu. Začal v nebesích, kde hřích nikdo neznal a vládla tam jen atmosféra radosti a štěstí, Boha obviňovat. Mluvil o tom, že Bůh vládne jen absolutní mocí a proto ho všichni musí poslouchat ze strachu a povinnosti. Takováto nařčení se jen těžko mohou vyvracet, že nejsou pravdivá. Zkuste svému dítěti dokazovat, že důvod, proč chcete aby vás poslouchalo je ten, že ho máte velmi rádi, a chcete pro něj jen dobro. Mnohé z dětí tomu nevěří a chtějí si dělat vše po svém, možná až časem zjistí, že to co říkal rodič byla vlastně pravda.

Izaiáš 14,12-14 - Jak jen jsi to spadl z nebe, ty Zářný, synu Jitřenky! Poražen jsi byl až na zem, ty, jenž jsi srážel národy! Říkával sis přece v srdci: „Vyšplhám se až k nebi, nad Boží hvězdy svůj trůn vyvýším, na Hoře setkávání se usadím, na svazích severních; vyšplhám se až do oblačných výšin, budu se rovnat s Nejvyšším.“

Zjevení Jana 12,7-9 - V nebi nastal boj: Michael a jeho andělé bojovali s drakem. A drak bojoval, i jeho andělé, ale nic nezmohli. Na nebi už se pro ně nenašlo místo a ten veliký drak – ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který svádí celý svět – byl svržen. Byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.

Lucifer není žádný čert s rohy, je to mimořádně inteligentní bytost. Lhal v  nebesích a převedl vzpouru na naší Zemi tím, že svedl první lidi Evu a Adama. Bůh řekl, že když Adam a Eva snědí ovoce ze zakázaného stromu, zemřou. Satan popřel slova samotného Boha a řekl: nikoli nezemřete, ale otevřou se vám oči a budete jako bohové.  Eva v tu chvíli nedůvěřovala Bohu a přestoupila Boží příkaz. V tu chvíli vstoupila do života a štěstí lidstva smrt a utrpení, které prožíváme až dodnes. (více informací o smrti na webu www.cojeposmrti.cz)

Genesis 3,1-5 - Nejchytřejší ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh učinil, byl had. Ten řekl ženě: „Opravdu vám Bůh zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ „Ovoce stromů v zahradě jíst smíme,“ odpověděla žena hadovi.  „Ale o ovoci stromu uprostřed zahrady Bůh řekl: ‚Nejezte z něj, ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete.‘“ Na to had ženě řekl: „Určitě nezemřete! Bůh ale ví, že jakmile pojíte z toho stromu, otevřou se vám oči a budete jako Bůh: budete znát dobro i zlo.“

Římanům 5,12 - Hřích přišel na svět skrze jediného člověka a s hříchem přišla smrt. Smrt se pak rozšířila na všechny lidi, poněvadž všichni zhřešili.

Zjevení Jana 16,14 - Jsou to duchové démonů, kteří konají divy  a vycházejí ke králům země a celého světa, aby je shromáždili k bitvě toho velikého dne Všemohoucího Boha.

Od té doby  Satan štve lidi a celé národy proti Bohu i sobě navzájem. Kdyby Bůh okamžitě tvrdě zasáhl, objevil by se v srdcích všech bytostí ve vesmíru strach a otázka "neměl Lucifer pravdu?" Zlo jako možnost by nebylo odstraněno. Bůh proto dal Satanovi čas, aby se projevil. Když svedl první lidi a začal působit jako mocné zlo na naší Zemi byl Satan i s jeho anděly na Zemi svržen. Země se stala divadlem pro celý vesmír.

1. Korintským 4,9 - Připadá mi, že Bůh nám apoštolům určil poslední místo v řadě, abychom se jako odsouzenci k smrti stali podívanou světu – lidem i andělům.

Celý vesmír žasne: Stvořitel umírá za své stvoření.

Zlo nemohlo být zničeno násilím, ale muselo být přemoženo Božím charakterem lásky a spravedlnosti. Muselo být dokázáno, že Boží zákon, na kterém stojí Boží vláda a soulad všech stvořených bytostí je dobrý a svatý a je vyjádřením Boží lásky k nám a nemůže být jen tak přestupován. Bůh ale netouží po otrocké poslušnosti, ale touží, abychom pochopili Jeho lásku k nám a svou poslušností tak vyjádřili naší vděčnost a lásku. (Více o stálé platnosti Božího zákona na webu www.desetprikazani.cz)

Galatským 4,4 - Když se však čas naplnil, Bůh poslal svého Syna, narozeného z ženy, narozeného pod Zákonem, aby vykoupil ty, kdo byli pod Zákonem, abychom přijali právo synovství.

Ježíš - Boží syn měl celému světu ukázat charakter Stvořitele, který své stvoření velmi miluje. Přestože odplatou za přestoupení Božího zákona je smrt, Bůh nás tolik miluje, že dal svého Syna, aby zemřel místo nás. Bůh k nám nemohl projevit více lásky než projevil a tak prokázal, že pro něj nejsme jen stvořené stroje, či nástroje které Ho mají uctívat, ale že jsme pro Boha velmi ceněné a drahocenné bytosti, za které neváhal položit svůj život.  Kdo z nás by položil život za některý ze svých výrobků? Dokážeme vůbec pochopit tu hloubku Boží lásky k nám?

Jan 3,16 - Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život. Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něj spasen.

1. Jan 4,9 - V tom se projevila Boží láska k nám, že svého Syna, toho jednorozeného, poslal Bůh na svět, abychom skrze něj získali život.

Ještě chvíli musíme snášet zde na Zemi Luciferovo zlo, ale byl poražen a čeká ho trest. Ježíš je ale východiskem a nadějí pro nás všechny, kdo Ho přijmeme do srdce. Kdo přijme Ježíšovu smrt za naše hříchy a tím se zbaví zla, bude moci přijít zpět k Otci Stvořiteli - Bohu Lásky.

Úryvek z knížky Ellen Whiteové - "Dějiny vykoupení" - kapitola Pád Lucifera

Lucifer před vzbouřením byl velkým a nádherným andělem, blízkým Božímu Synu, plný vznešenosti a majestátu. Výraz jeho tváře, podobně jako i jiných andělů, byl laskavý a přejícný. Vysoké jasné čelo zjevovalo hlubokou mysl. Jeho tvary byly dokonalé, pohyby šlechetné a majestátní. Osobité světlo vyzařovalo z celé jeho postavy, silnější a krásnější nežli postavy jiných andělů. Přesto však Kristus, milovaný Boží Syn, byl důstojnější a vzácnější nad všechna andělská vojska. Byl jedno s Otcem dříve, než byli stvořeni andělé. Lucifer Ježíšovi záviděl a postupně si přivlastňoval postavení, jaké výlučně náleželo Kristu.

Stvořitel shromáždil nebeské zástupy, aby v přítomnosti všech andělů udělil svému Synu zvláštní hodnost. Syn usedl na trůn s Otcem a kolem nich shromáždily se zástupy svatých andělů. Otec nyní oznámil, že z moci svého nařízení Kristus, Jeho Syn, má býti Jemu rovný; kdekoliv se Syn bude nalézat, bude Jeho přítomnost rovnoprávná s přítomnosti Otce. Slova Syna náleží poslouchati se stejným poslušenstvím, jako slov Otce. Otec pověřil svého Syna vládou a velením nebeských zástupů. Spolu s Otcem měl Syn především spolupracovat v zamýšleném plánu stvoření země a všeho živého tvorstva, jaké na ní mělo povstat. Syn měl vykonávat vůli a úmysly Otce, sám od sebe nemohl nic učinit. Vůle Otcova měla býti naplněna v Synu.

Lucifer toto postavení Ježíši Kristu záviděl. Když se všichni andělé před Kristem sklonili v uznání Jeho svrchovanosti, Jeho vysoké autority i Jeho pravomocné vlády, i on se spolu s nimi sklonil, ve svém srdci však choval zlost a nenávist. Bůh i Kristus vykonali společnou poradu ve věci plánů, se kterými nebyl Lucifer seznámen. Nerozuměl jim a nebyl taktéž seznámen s Božími záměry. Kristus byl Pánem nebes, Jeho vláda i autorita měly býti uznány ve stejné úrovni s vládou i autoritou samého Boha. Lucifer se považoval za vyvolence mezi nebeskými anděly. I když byl upřednostněn, toto vyznamenání v něm nevyvolalo vděčnost ani velebení vůči svého Stvořitele - usiloval státi se rovným Bohu. Chlubil se svou spanilostí a věděl, že andělé si jej váží. Byl mu svěřen zvláštní úkol. Nalézal se v blízkosti všemohoucího Stvořitele a stálé paprsky světla, jež otáčely věčného Boha, osvěcovaly i jej zvláštním způsobem. Přemýšlel nad tím, s jakou horlivostí vykonávají andělé jeho rozkazy. Nebyl snad jeho oděv nádherný a zářící? Proč by měl být Kristus více ctěn?

Naplněn nespokojeností a závistí vůči Kristu, opustil bezprostřední blízkost Otce. Ukrývajíc své vlastní záměry, svolal zástupy andělů a představil jim svou věc, jejíž podstatou byl sám. Považoval se za ukřivděného a sdělil jim, že Bůh upřednostnil Krista a jeho osobu pominul. Řekl, že se od této chvíle skončila zlatá svoboda, jaké se andělé až dosud těšili. Nebyl nyní nad nimi ustanoven Vládce, jemuž od této chvíle musí vzdávat otrockou čest? Zdůrazňoval, že je svolal proto, aby zajistil, že již déle nedovolí uchvatiteli míti užitek z jeho práv, že se již nikdy Kristu nepokloní, že si sám přivlastní tu čest, jaká právem náležela jemu a bude vůdcem všech, kteří se rozhodnou následovat jej a poslouchat jeho příkazy.

Mezi anděly nastal spor. Lucifer a jeho stoupenci usilovali o zreformování Boží vlády. Byli nespokojeni a nešťastni, že nemohli prozkoumat hloubku nekonečné Boží moudrosti ani pochopit záměry, proč byl Boží Syn tak velmi vyvýšen a proč Mu byla udělena neomezená vláda a další přednosti. A tak se část andělů vzbouřila proti autoritě Syna.

Mnozí Luciferovi stoupenci byli nakloněni k uposlechnutí rady Bohu věrných andělů, chtěli odčinit svou nespokojenost pokáním a získati zpět důvěru Otce i Syna. Avšak mocný vzbouřenec prohlásil, že Boží zákon je mu dobře znám a ví, že kdyby se nyní pokořil v otrockém poslušenství, bude pozbaven svých výsad a poct a již nikdy nebude pověřen žádným vznešeným úkolem. Řekl, že nejen on sám, nýbrž i oni zašli již příliš daleko, aby jim bylo možno couvnout, a že odvážně ponese následky svého jednání, nikdy neustoupí a nebude odevzdávat otrockou čest Božímu Synu. Tvrdil, že Bůh takovéto jednání nikdy neodpustí, musí tedy zabezpečit svou svobodu a silou dobýti postavení i práva, jež jim nebyla přiznána.

"Tímto způsobem Lucifer, "Světlonoš", spoluúčastník Boží slávy, jenž bral účast mezi těmi, jež byli ochránci Božího trůnu, díky svému přestoupení stal se satanem - "protivníkem".(PP s. 40)

Věrní andělé přistoupili k Božímu Synu, aby Mu oznámili, k čemu mezi nimi došlo. Zastihli Otce radícího se se svým milovaným Synem, aby pro dobro Bohu věrných andělů bylo satanu jednou provždy překaženo v přivlastňování si jemu nenáležející autority. Bůh mohl okamžitě vypudit arcisvůdce z nebeských prostor, to však nebylo Jeho záměrem. Chtěl dáti vzbouřenci stejnou možnost změřiti svou sílu i moc z mocí a silou Svého Syna a Jeho věrných andělů. V tomto boji každý anděl si vybere svůj vlastní jemu odpovídající postoj, což bude zjevné pro všechny. Nebylo by bezpečné, aby kterýkoliv z těch, kteří se ve vzpouře připojili k satanu, nadále pozůstal v nebi, neboť vzpoura proti nezměnitelnému věčnému Božímu Právu není vyléčitelná. Kdyby Bůh použil svou moc a potrestal vůdce vzpoury, jemu naklonění andělé by se neprojevili; proto vybral jinou cestu, aby všem nebeským zástupům naprosto jasně prokázal svou spravedlnost a soud.

Satanova vzpoura měla být celému vesmíru poučením pro všechny časy - věčným svědectvím o povaze hříchu a jeho strašných následcích. Působení vlády satanovy, její účinky na lidi a anděly měly ukázat, jaké by byly následky potlačení Boží moci. Měly dokázat, že existence Boží správy je spjata s blahem všech tvorů, které Bůh stvořil. Tak historie tohoto strašného pokusu o vzpouru měla být věčným poučením pro všechny bytosti Universa, aby se nedaly oklamat a nedopouštěly se hříchu a nemusely pak nést odplatu.