Válka v nebi, původ hříchu

Vloženo: 13.12.2017
Zhlédnuto: 5645x
Témata: Biblická fakta

Tisk

Pád Lucifera

Lucifer před vzbouřením byl velkým a nádherným andělem, blízkým Božímu Synu, plný vznešenosti a majestátu. Výraz jeho tváře, podobně jako i jiných andělů, byl laskavý a přejícný. Vysoké jasné čelo zjevovalo hlubokou mysl. Jeho tvary byly dokonalé, pohyby šlechetné a majestátní. Osobité světlo vyzařovalo z celé jeho postavy, silnější a krásnější nežli postavy jiných andělů. Přesto však Kristus, milovaný Boží Syn, byl důstojnější a vzácnější nad všechna andělská vojska. Byl jedno s Otcem dříve, než byli stvořeni andělé. Lucifer Ježíšovi záviděl a postupně si přivlastňoval postavení, jaké výlučně náleželo Kristu.

Stvořitel shromáždil nebeské zástupy, aby v přítomnosti všech andělů udělil svému Synu zvláštní hodnost. Syn usedl na trůn s Otcem a kolem nich shromáždily se zástupy svatých andělů. Otec nyní oznámil, že z moci svého nařízení Kristus, Jeho Syn, má býti Jemu rovný; kdekoliv se Syn bude nalézat, bude Jeho přítomnost rovnoprávná s přítomnosti Otce. Slova Syna náleží poslouchati se stejným poslušenstvím, jako slov Otce. Otec pověřil svého Syna vládou a velením nebeských zástupů. Spolu s Otcem měl Syn především spolupracovat v zamýšleném plánu stvoření země a všeho živého tvorstva, jaké na ní mělo povstat. Syn měl vykonávat vůli a úmysly Otce, sám od sebe nemohl nic učinit. Vůle Otcova měla býti naplněna v Synu.

Lucifer toto postavení Ježíši Kristu záviděl. Když se všichni andělé před Kristem sklonili v uznání Jeho svrchovanosti, Jeho vysoké autority i Jeho pravomocné vlády, i on se spolu s nimi sklonil, ve svém srdci však choval zlost a nenávist. Bůh i Kristus vykonali společnou poradu ve věci plánů, se kterými nebyl Lucifer seznámen. Nerozuměl jim a nebyl taktéž seznámen s Božími záměry. Kristus byl Pánem nebes, Jeho vláda i autorita měly býti uznány ve stejné úrovni s vládou i autoritou samého Boha. Lucifer se považoval za vyvolence mezi nebeskými anděly. I když byl upřednostněn, toto vyznamenání v něm nevyvolalo vděčnost ani velebení vůči svého Stvořitele - usiloval státi se rovným Bohu. Chlubil se svou spanilostí a věděl, že andělé si jej váží. Byl mu svěřen zvláštní úkol. Nalézal se v blízkosti všemohoucího Stvořitele a stálé paprsky světla, jež otáčely věčného Boha, osvěcovaly i jej zvláštním způsobem. Přemýšlel nad tím, s jakou horlivostí vykonávají andělé jeho rozkazy. Nebyl snad jeho oděv nádherný a zářící? Proč by měl být Kristus více ctěn?

Naplněn nespokojeností a závistí vůči Kristu, opustil bezprostřední blízkost Otce. Ukrývajíc své vlastní záměry, svolal zástupy andělů a představil jim svou věc, jejíž podstatou byl sám. Považoval se za ukřivděného a sdělil jim, že Bůh upřednostnil Krista a jeho osobu pominul. Řekl, že se od této chvíle skončila zlatá svoboda, jaké se andělé až dosud těšili. Nebyl nyní nad nimi ustanoven Vládce, jemuž od této chvíle musí vzdávat otrockou čest? Zdůrazňoval, že je svolal proto, aby zajistil, že již déle nedovolí uchvatiteli míti užitek z jeho práv, že se již nikdy Kristu nepokloní, že si sám přivlastní tu čest, jaká právem náležela jemu a bude vůdcem všech, kteří se rozhodnou následovat jej a poslouchat jeho příkazy.

Mezi anděly nastal spor. Lucifer a jeho stoupenci usilovali o zreformování Boží vlády. Byli nespokojeni a nešťastni, že nemohli prozkoumat hloubku nekonečné Boží moudrosti ani pochopit záměry, proč byl Boží Syn tak velmi vyvýšen a proč Mu byla udělena neomezená vláda a další přednosti. A tak se část andělů vzbouřila proti autoritě Syna.

Andělé, kteří byli věrní a loajální, usilovali o smíření tohoto mocného vzbouřeného anděla s vůlí Stvořitele. Ospravedlňovali přenesení těchto poct na Krista a nezvratnými důkazy snažili se Lucifera přesvědčit, že tím, že Otec oznámil, že na svého Syna přenesl tyto pocty, jemu přece na cti neubylo. S horlivostí a důrazně vysvětlovali, že Kristus je Božím Synem, který existoval současně s Otcem již před stvořením andělů, že vždy stál po pravici svého Otce a nikdy Jeho dobrotivá, mírná a láskyplná autorita nebyla uváděna v pochybnost, že nikdy nevydával jiné příkazy mimo ty, jejichž vykonání přinášelo radost andělským zástupům. Zdůrazňovali, že Kristova pocta, jíž se mu dostalo od Otce v přítomnosti andělů, v ničem nezmenšuje čest, jakou Lucifer doposud vlastnil. Andělé plakali a usilovně se snažili naklonit Lucifera, aby zanechal své nečestné záměry a podřídil se svému Tvůrci, vždyť až dosud všude panoval pokoj a soulad, proč tedy toto neporozumění a odbojná vzpoura?

Lucifer však nechtěl uposlechnout. Odvrátil se od loajálních a věrných andělů a nazval je otroky. Věrní andělé nemohli pochopit a vyjít z údivu, když viděli, že se Luciferovi jeho plán k vyvolání vzpoury daří. Sliboval novou a lepší vládu a zaručoval všem absolutní svobodu. Mnozí z andělů souhlasili s tím, aby je Lucifer řídil a stal se hlavním vůdcem. Jakmile uzřel, že jeho jednání nalézá posluchače, začal si pochlebovat, že se mu podaří přetáhnout všechny anděly na svou stranu, že bude roven samému Bohu a jeho vládcovský hlas, když bude udělovat příkazy všem nebeským zástupům, bude ochotně vyslyšen. Věrní andělé jej znovu a znovu varovali, a vysvětlovali, jaké následky vyvolá jeho vzpoura, že Ten, kdo stvořil anděly, může svou nezměrnou mocí zničit každou odpornou autoritu a nějakým zvláštním způsobem pokořit troufalost a spiknutí. Vždyť nelze ani pomyslet na to, aby se anděl mohl zprotiviti Božímu svatému Zákonu, tak svatému, jako sám Bůh. Vzbouřencům byla předkládána varováni, aby neposlouchali svůdné a klamné nabídky Lucifera. Byly mu i jím svedeným vzbouřencům udělovány vážné rady, aby se ihned odebrali k Bohu a vyznali zlo, jež se nalézalo již v samotné myšlence uvést v pochybnost Boží autoritu.

Mnozí Luciferovi stoupenci byli nakloněni k uposlechnutí rady Bohu věrných andělů, chtěli odčinit svou nespokojenost pokáním a získati zpět důvěru Otce i Syna. Avšak mocný vzbouřenec prohlásil, že Boží zákon je mu dobře znám a ví, že kdyby se nyní pokořil v otrockém poslušenství, bude pozbaven svých výsad a poct a již nikdy nebude pověřen žádným vznešeným úkolem. Řekl, že nejen on sám, nýbrž i oni zašli již příliš daleko, aby jim bylo možno couvnout, a že odvážně ponese následky svého jednání, nikdy neustoupí a nebude odevzdávat otrockou čest Božímu Synu. Tvrdil, že Bůh takovéto jednání nikdy neodpustí, musí tedy zabezpečit svou svobodu a silou dobýti postavení i práva, jež jim nebyla přiznána.

"Tímto způsobem Lucifer, "Světlonoš", spoluúčastník Boží slávy, jenž bral účast mezi těmi, jež byli ochránci Božího trůnu, díky svému přestoupení stal se satanem - "protivníkem".(PP s. 40)

Věrní andělé přistoupili k Božímu Synu, aby Mu oznámili, k čemu mezi nimi došlo. Zastihli Otce radícího se se svým milovaným Synem, aby pro dobro Bohu věrných andělů bylo satanu jednou provždy překaženo v přivlastňování si jemu nenáležející autority. Bůh mohl okamžitě vypudit arcisvůdce z nebeských prostor, to však nebylo Jeho záměrem. Chtěl dáti vzbouřenci stejnou možnost změřiti svou sílu i moc z mocí a silou Svého Syna a Jeho věrných andělů. V tomto boji každý anděl si vybere svůj vlastní jemu odpovídající postoj, což bude zjevné pro všechny. Nebylo by bezpečné, aby kterýkoliv z těch, kteří se ve vzpouře připojili k satanu, nadále pozůstal v nebi, neboť vzpoura proti nezměnitelnému věčnému Božímu Právu není vyléčitelná. Kdyby Bůh použil svou moc a potrestal vůdce vzpoury, jemu naklonění andělé by se neprojevili; proto vybral jinou cestu, aby všem nebeským zástupům naprosto jasně prokázal svou spravedlnost a soud.

Satanova vzpoura měla být celému vesmíru poučením pro všechny časy - věčným svědectvím o povaze hříchu a jeho strašných následcích. Působení vlády satanovy, její účinky na lidi a anděly měly ukázat, jaké by byly následky potlačení Boží moci. Měly dokázat, že existence Boží správy je spjata s blahem všech tvorů, které Bůh stvořil. Tak historie tohoto strašného pokusu o vzpouru měla být věčným poučením pro všechny bytosti Universa, aby se nedaly oklamat a nedopouštěly se hříchu a nemusely pak nést odplatu.

Válka v nebi

Vzpoura proti Boží vládě byla velkým proviněním. Celá nebesa byla v pohybu. Nad andělskými šiky převzal velení archanděl. Satan bojoval proti Božímu Právu; pýcha jej nutila vyvýšit samého sebe a nedovolila mu poddat se vládě Božího Syna, Pána nebes.

Všechno nebeské vojsko bylo vyzváno, aby se dostavilo před Otce, aby bylo rozhodnuto o každém jednotlivém případu. Satan bezostyšně projevil svou nespokojenost z toho, že Kristu bylo dáno prvenství. Stál pyšně vzpřímen a domáhal se, aby byl srovnán s Bohem a byl dopuštěn do porad s Otcem, aby byl seznámen s Jeho záměry.

Bůh však satanu sdělil, že jedině svého Syna seznámí se svými tajnými plány, a nebeskou rodinu vyzval spolu se satanem, aby Mu bezvýhradně prokázali náležité poslušenství; podotknul rovněž, že on (satan) se projevil jako nehodný dalšího pobytu v nebi. Satan triumfálně ukázal na své stoupence, jichž byla téměř polovina ze všech andělů a zvolal: "Tito jsou se mnou! Chceš snad i je vypudit a učinit zpustošení v nebi?" Následovně prohlásil, že se nepoddá Kristově autoritě a své místo v nebi bude bránit silou své moci - silou proti síle.

Boží andělé plakali, když slyšeli tato troufalá satanova slova a jeho drzou opovážlivou sebechválu. Bůh však prohlásil, že vzbouřenci nemohou déle zůstat v nebi. Sláva, štěstí a blaženost andělů jsou podmíněny poslušenstvím vůči zákonu Božímu, jímž se musí řídit rozumné bytosti vyššího řádu, a není počítáno se žádným spásným prostředkem pro ty, kteří se odvážili přestoupit Právo. Vzbouřený Lucifer s opovážlivou drzostí vyslovil opovržení vůči zákonu Tvůrce - nenáviděl ho. Tvrdil, že andělé nepotřebují žádný zákon, že se jim náleží plná svoboda v konání vlastní vůle, která vždy vede k dobru, že zákon je omezením svobody a že odstranění zákona je hlavním cílem jeho nynějšího jednání.

Podle Luciferova názoru situace andělů vymáhala vylepšení. Jinak ovšem myslel Bůh, který toto právo ustanovil a je vyvýšil na stejnou úroveň z vlastní osobností. Blaho a štěstí andělů bylo závislé od dokonalé poslušnosti vůči zákonu. Každý měl přidělen určitý zvláštní úkol. Dokud satan nezahájil vzpouru, byl v nebi dokonalý pořádek a soulad. Nyní v nebi povstala válka. Boží Syn, Kníže nebes a Jeho věrní andělé vzali účast ve válce s arcibuřičem a těmi, kteří se s ním spojili.

Syn Boží a Jeho věrní andělé zvítězili. Satan a jeho stoupenci byli z nebe vypuzeni. Všechny nebeské zástupy uznaly Boží spravedlnost a vzdali jí hold. V nebi nezůstala ani stopa po vzpouře. Opět zde zavládl pokoj a soulad jako dříve. Andělé oplakávali osud těch, kteří kdysi byli jejich společníky v štěstí a radosti. Jejich nepřítomnost byla v nebi bolestně pociťována.

Otec spolu se Synem projednávali záměr okamžitého vykonání plánu stvoření člověka, který by žil a bydlel na zemi. Měl v úmyslu vystaviti člověka zkoušce, aby byla prověřena jeho věrnost, než-li bude navždy zabezpečen před zlem. Obstojí-li v této zkoušce, do níž jej Bůh mínil uvésti, bude rovný andělům. Získá si tím Boží přízeň a bude se stýkat a rozmlouvat s anděly a oni s ním. Bůh však neměl v úmyslu postavit jej mimo možnost neposlušnosti.

z knihy Dějiny vykoupení