Zkušenosti ze života křesťana

Vloženo: 29.12.2013
Zhlédnuto: 7067x
Témata: Zkušenosti s Bohem

Tisk

Přečtěte si zkušenosti od milého čtenáře:

Život tropí hlouposti a my se v tom utápíme

Kdo z vás se někdy nedostal do konfliktu s nějakým člověkem. Buď vlastní vinou, nebo vinou toho druhého. Já se držím hesla „SMÍŘIT SE S BOHEM A S LIDMI“

Píši vám svůj příběh s Bohem - jednoho dne jsem se dostal mým neuváženým činem do konfliktu s jedním člověkem. On mě proklel a vyhodil z domu a zakázal mi vstup přes jeho práh. Mě to velice mrzelo a hledal jsem cestu ke smíření. Použil jsem k tomu jeho manželku, ale ta mi řekla, abych se mu zdaleka vyhýbal, že je schopen všeho. A tak jsem se obrátil s prosbou k Pánu Bohu, aby mi pomohl tuto situaci řešit. Kdykoli jsem procházel v blízkosti jeho domu prosil jsem Pána o zásah. Trvalo to asi tři měsíce, když jsem šel v blízkosti jeho domu. Najednou se otevřeli dveře a pán domu vyšel, on viděl mě a já jeho. Byli jsme od sebe vzdáleni asi 50 m. Já jsem se pokusil udělat krok směrem k němu a on udělal krok ke mně a začali jsme se přibližovat k sobě až na vzdálenost asi 2 m a začali jsme spolu hovořit. V tom vyběhla jeho manželka a když nás viděla spolu, tak úplně zkameněla. Nemohla ani mluvit. Později se mě ptala jak jsem to dokázal. Já jsem jí řekl, že to udělal Pán Ježíš. Modlitba má velikou moc. Nyní je to ten nejlepší přítel jakého jsem poznal. On pro mě dělá takové věci, že by to neudělal ani vlastní bratr. Díky Bohu za něj.

Proto bych chtěl tímto dát každému impuls, abychom vše vložili do Božích rukou a on to zařídí. Mám hodně zkušeností s Bohem i lidmi.

Bůh vám žehnej. Funguje to – zkuste to!!

M.G.

Boží rada: „, Toto vám píši, kteří věříte v Syna Božího…a máme pevnou důvěru, že nás slyší kdykoli ho o cokoli požádáme ve shodě s jeho vůlí,že nám to dá.“ (1. Jan 5,13-15.)

Nekrásnější dopis mého života

Příběh mého života s Bohem. Začalo to tak, že můj nadřízený vedoucí měl 50ti leté narozeniny. Já jsem přemýšlel co mu dát na památku, i když je to zatvrzelý ateista. Modlil jsem se za to, abych mu mohl dát Bibli. Přišel jsem do jeho kanceláře s gratulací a při té příležitosti jsem mu daroval na památku Bibli s věnováními. On ji vzal a dal ji nad odpadkový koš se slovy, že patří tam, ale později si to rozmyslel a řekl, že si ji vezme ode mne na památku, aby mě neurazil. Odnesl ji domů a dal ji do knihovny, kde byla stále jako památka a dále jsem nic nevěděl.

Až jednoho dne, bylo to asi za 8 roků jsem dostal dopis následujícího znění:

„Vzhůru,všichni co žízníte, pojďte k vodám i ten kdo peníze nemá, pojďte, kupujte a jezte pojďte a kupujte bez peněz víno a mléko.“ (Iz.55,1.)

Zdravím vás pane Mirku!

Nedá mi to, ale cítím potřebu vám napsat pár řádků – poděkování. Zítra totiž s Boží pomocí vyrazím na „nákup bez peněz“- rozhodl jsem se, že se nechám ponořit do vody – křtu. A proč vám děkuji? Protože jste byl první člověk, který způsobil, že se Bible dostala do mých rukou – sice jste ji daroval mému otci – ale semínko se skutálelo z něho na mně. Skrze vás jsem se také poprvé dověděl od svého táty – něco o adventistech, o sobotě, zvláštním životním stylu – o lidech, kteří ví jak, a proč a v koho věří. Jsem přesvědčený, že vaše působení mělo na orientaci mé cesty vliv. A za to vám opravdu děkuji. Za cesty směřující k Bohu vám ještě jednou děkuji.

V.

Zkušenost s Bohem - vyslyšení modliteb

Život člověka se skládá z příběhů a já vám povím, jak Bůh vedl a stále vede můj život.

Jednoho dne v práci za mnou přišel jeden spolupracovník, abych mu půjčil klíče od umývárny, že potřebuje umýt auto. Já jsem mu to z legrace nepůjčil, a on se na mne hned velice rozčílil a proklel mě i s mým Bohem, a že to řekne mému kazateli, aby mne vyloučil. Byly to velice urážlivá slova, které vyslovil. Spolupracující se připojili na moji stranu, a že si na něj budou stěžovat. Já jsem jim řekl, ať se o to nestarají, že je to věc mezi námi. Já jsem se nemohl ani omluvit, neboť on mě nepřipustil ke slovu. Já jsem se v duchu za něho modlil, aby se mu v rozčílení něco nestalo. V noci jsem nemohl spát a neustále jsem prosil Pána, abych se mu mohl omluvit. Ráno když jsem přišel do práce, tak moje první cesta byla za oním spolupracovníkem. Byla ještě tma a na dvoře pracoviště v půli cesty jsme se oba potkali a on první mě odprošoval, abych mu odpustil včerejší den, že nemohl spát. A tak jsme se na dvoře objímali, a kdyby nás někdo viděl, tak by si asi myslel, že jsme se zbláznili. Od té doby jsme byli nejlepší kamarádi. Díky Bohu za to.

M.G.

Doporučujeme překrásnou knížku "I kdyby jich tisíc padlo", která je plná povzbuzujících zkušeností z těžkého období 2.světové války. Právě za těžkých podmínek lze slyšet Boží hlas a prožívat Jeho blízkost i věrnost.