Zprávy o potopě se nacházejí na celém světě

Vloženo: 26.07.2010
Zhlédnuto: 201636x
Témata: Biblická archeologie

Tisk

Na světě se nachází nesčetně příběhů o potopě, které se velice podobají té Biblické potopě. Byla opravdu Biblická potopa, nebo tyto příběhy jsou jen souhra náhod a fantazie lidí po celém světě ?

Bylo mnoho spisovatelů a historiků, kteří se zajímali o příběh potopy. Spisovatel Claus Westerman sesbíral 320 zpráv o potopě. Historik Aaron Smith napočítal 80 000 příběhu v 72 jazycích, které vyprávějí o potopě. 70 000 těchto příběhů vypráví i o lodi. Je jedno kolik příběhů na tomto světě se o potopě nachází, jasné je, že příběhy o potopě jsou v legendách po celém světě.

Bylo by opravdu velice zvláštní, kdyby všechny příběhy o potopě vznikly nezávisle na sobě, pouhým výplodem lidské fantazie. Tyto příběhy o potopě nemohou být ani ovlivněny křesťanstvím, jelikož příběhy jsou mnohem starší než křesťanství, které k těmto často primitivním kmenům dorazilo. V mnoha případech bylo stáří příběhů odhadnuto na několik tisíc let.

Lidové vyprávění o potopě, při které zahynulo všechno živé, kromě několika lidí, kteří se zachránili na plavidle se traduje tisíce let po celém světě. Takovéto legendy badatelé objevili téměř ve všech národech a kmenech tohoto světa. Nejvíce příběhů se nachází v Asii a na severoamerickém kontinentu.

Nejznámější příběh byl Babylonský Epos o Gilgamešovi, dále se o potopě hojně vyprávělo mezi Kurnaji, v Austrálii, Čiriguany v Bolívii, mořskými Dajaky na Borneu, Kríji v Kanadě, původními obyvateli Kuby, Masaji ve východní Africe, Maory na Novém Zélandu, na Fidži, ve Francouzské Polynésii, na islandu, v Mexiku, v Rusku, ve Vietnamu, v Peru, na Aljašce. Příběhy jsou plný místních odlišností, ale jádro příběhu je vždy stejné. Všechny příběhy po celém světě hovoří, že kdysi v historii lidstva byla veliká potopa.

Řekové mají také svůj příběh o potopě ve své mytologii. Starořecká báje o Deucalionovi vypráví o tom jak tento hrdina přivedl lidstvo na zemi zase k normálu poté co vody opadly. Podle této báje Zeus potrestal lidstvo, že na ně seslal potopu a pouze Deucalion a jeho žena Pyrrha přežili. Plavili se po devět dnů ve velké bedně. Po devátém dni bedna přistála na hoře Parnassus. Zachráněné dvojice se stala tak původcem nové lidské rodiny a jejich syn Hellén se stal otcem Řeků.

Čínská legenda tvrdí, že Číňané jsou potomky Nu-Waha, předka nejstarších. Jeho jméno se velice podobá jménu Noe. Vypráví se, že se svými třemi syny a třemi snachami přežil potopu, stejně tak jak tomu je v Biblickém příběhu o Noeho rodině.

Čínský znak, který se používá pro slovo "loď ", pochází z velmi starého znaku, který se skládá z lodě a osmi úst. Symbolizuje tak loď a osm přeživších.

Mezi indiány koluje taky velké množství příběhů o potopě. Příběhy Čerokiů, kteří žijí na jihovýchodě Spojených států vyprávějí, že potopu oznámil svému pánu pes. Řekl mu, že si musí postavit velkou loď, do které vezme všechny, které chce zachránit.

Australští domorodci mají také svůj příběh o potopě. Příběh vypráví, že když lidé porušili zákony Ducha předků, který stvořil a dal všemu život, poslal velký Cyklón. Ten způsobil neustávající déšť a pršelo tak dlouho, dokud nebylo vše zatopeno. Zachránilo se jen několik lidí, kteří vystoupli na vrcholek hory, který nebyl zaplaven.

John D. Morris a Tim F. LaHaye v knize The Arch on Ararat shromáždili seznam některých z mnoha zpráv o potopě. Vznikl tak seznam více jak 212 zpráv o potopě. Příběhy mají většinou tyto společné rysy: Zničení vodu, božská příčina, varování předem, záchrana jen několika lidí, záchrana zvířat, k záchraně použito plavidlo.

Mnoho lidí žilo geograficky izolováno od Biblického světa - středního východu. Například Indiáni v Jižní Americe, australští domorodci, Vikingové a další. Přesto všichni mají své vlastní příběhy o potopě, které mají své kořeny hluboko v historii jednotlivých kultur. Je tedy jasné že to není příběh, který sebou přivezli běloši.