Konfrontován s nejtěžším úkolem svého života, Pán Ježíš v klidu se vydal na cestu do Getsemane. Toto klidné místo v olivovém háji s vyhlídkou na Jeruzalém navštívil už mnohokrát. Zde mohl být sám. Na tomto místě mohl vylít své srdce nebeskému Otci. Dál od zvědavých lidí a zástupu, který ho tak často tísnil, mohl nyní vstoupit do těsného společenství srdce s Bohem. Tato noc bude naplněna věcmi, jejichž důsledky ovlivní celou věčnost. Vzal sebou Petra, Jakuba a Jana. V tomto rozhodujícím okamžiku světové historie toužil po jejich přátelství a modlitebním společenství. Pán Ježíš byl jen kousek od nich, když padl na tvář a zvolal: „Otče, jestli je to možné, ať mne mine tento kalich. Ale ne jak já chci, ale jak chceš Ty.“ (Mt 26,39) Věděl o tom, jaká hrůza ho čeká, a proto prosil Otce, jestli je možné, aby ho minul kalich, který měl začít pít. Kdyby to bylo možné, rád by se vyhnul Jidášově zradě, Pilátově soudní síni, římskému bičování, koruně z trní a ukřižování. Nadcházející utrpení Pán Ježíš nebral na lehkou váhu. V Getsemane si byl plně vědom, že jeho život bude zmařen na Golgotě. Tváří v tvář nepředstavitelnému fyzickému utrpení, duševní úzkosti a citové bolesti se Pán Ježíš rozhodl naplnit vůli svého Otce.

Ježíšova modlitba v Getsemane ukazuje na vůdčí princip celého jeho života. „Ne jak já chci, ale jak chceš Ty“. Toto byl „zákon“, kterým se řídil po celý život. V každém rozhodnutí bylo znát, že je zavázán a odhodlán naplnit vůli Otce. To byla lekce, kterou učedníci pochopili až později, k čemuž jim pomohlo i deset dnů v horní místnosti. Ospalí, jako ve snách, nebyli sto pochopit význam okamžiku.

Tři místa z Písma svatého uvedená níže nám ukazují, na co byl Pán Ježíš v životě zaměřen.
Žalmista jako prorok vkládá slova do úst Spasitele: „Mou radostí je konat tvou vůli, tvůj zákon, Bože, je v mém nitru.“  (Ž 40,9)
„Ten, který mne poslal, je se mnou. On mne nenechal samotného, neboť vždycky činím to, co se mu líbí.“  (Jan 8,29)
„Tehdy jsem řekl: “Zde jsem Bože, jako je o mně v knize napsáno, přicházím konat vůli tvou.“ (Žd 10,7)

Ježíšův jediný cíl

Ježíšovým jediným cílem bylo plnit vůli svého Otce. Celý jeho život vzdával chválu Bohu. Ježíšova poslušnost podřízená Otci byla průduchem, kterým nebeské požehnání přicházelo na zem. Ne jinak i dnes moc Ducha svatého je vylévána skrze srdce, která se poddala Bohu.

Myslíte si, že Petr, Jakub a Jan slyšeli modlitbu Pána Ježíše v Getsemane? Myslíte si, že jeho naléhavá prosba se dotkla i jejich srdcí? Ti museli být překvapení, snad i naprosto zaskočení naprostou oddaností Pána Ježíše vůli Otce. Jeho absolutní, bezvýjimečné podřízení muselo mít silný vliv na život apoštolů. Ačkoli před letnicemi plnému podřízení Pána Ježíše plně nerozuměli, příklad jeho života se jim vtiskl do duše. Bylo to v horní místnosti o letnicích, kdy začali chápat, co je tím chtěl naučit. „Znovu se jim před očima promítaly všechny události jeho úžasného života. Když přemýšleli o jeho svatosti, měli pocit, že žádné břemeno není příliš těžké a žádná oběť příliš velká a i jejich touhou bylo svědčit svým životem o kráse Kristova charakteru.“ (AA 36) Bylo to v horní místnosti, kde učedníci spolu začali hledat Boha a rozhodli se naprosto odevzdat vůli Otce. „Kristus naplnil jejich myšlení a rozšíření Božího království se stalo jejich cílem. V mysli a charakteru se stali podobní svému Mistru a lidé na nich poznávali, „že jsou to ti, co bývali s Ježíšem.“  (Sk 4,13; AA 45)

Podřízení se přináší změnu

Petr se stal po letnicích jiným člověkem. Už se nechvěl strachem před chrámovými úředníky z obav, aby nebyl obviněn. Když byl těmito náboženskými vůdci konfrontován a bylo mu zakázáno kázat ve jménu Ježíše, apoštol odpověděl: „Je třeba více poslouchat Boha, než lidi.“ (Sk 5,29) Pod vlivem Ducha svatého příklad Pána Ježíše přinesl změnu. Jako v případě Mistra i Petrovým jedinečným zájmem bylo naplnit vůli nebeského Otce. Toto se stalo vlastní každému z apoštolů. Byli ochotní čelit persekuci, uvěznění a dokonce i smrti pro Krista. Proč?

Učedníci se zápalem konali to, co si Kristus přál. Svoji osobní agendu odložili stranou. Znát Krista a poslouchat ho - to bylo pro učedníky tou nejdůležitější věcí v životě. Podobně i dnes víra, která vede k podřízení Kristově vůli, je tou nejdůležitější věcí v životě křesťana.

Hlubší oddanost

V horní místnosti se stalo něco pozoruhodného. Duch svatý přinesl hluboké přesvědčení každému z apoštolů. Ve světle Kristovy oběti na kříži zjistili, že jejich dřívější odevzdání bylo povrchní. Pochopili, že je Bůh má k tomu, aby se mu zcela odevzdali. Zjistili, že jsou ve svém podřízení se věci Kristově povrchní. Otevřeli svá srdce pro přijetí plnosti daru Ducha svatého a pustili se do práce plně oddaní a rozhodnutí splnit Jeho vůli. Díky tomu mohl mít Bůh průduchy, kterými sesílal moc Ducha svatého na svět. Takové absolutní podřízení se vůli Boží připraví i naše srdce, abychom přijali plnost Ducha svatého. Pozdní déšť bude vylit do srdcí těch, kteří se Bohu poddají.

Na modlitbě přemýšlej o níže uvedených otázkách a pros Boha, aby prohloubil tvoji oddanost a podřízení.

1. Připomíná mi Duch svatý něco, co bych mu měl ve svém životě podřídit?
2. Je něco v mém životě, co pěstuji a přitom bych to měl Bohu podřídit?
3. Přečti si celý Žalm 51 a ptej se Boha, čemu tě chce těmito slovy naučit. Přemýšlej zejména o verších 10-13.

Z pohledu Ducha prorockého
Pozorně si přečti následující oddíl z knihy Poselství pro kazatele str. 506-507.

„Vyproste si od Hospodina déšť v čas jarních dešťů. Hospodin tvoří bouřková mračna, hojnými dešti je naplňuje, bylinu na poli dopřeje každému.“ (Zach 10,1) „Poznávejme Hospodina. Usilujme jej poznat. Jako jitřenka – tak jistě On vyjde. Přijde k nám, jako přívaly dešťů a jako jarní déšť, jenž svlažuje zemi.“ (Oz 6,3)
Na východě přichází jarní déšť v době setí. Je nutný, aby setba mohla vzklíčit. Pod vlivem raného hojného deště obilí vzejde, ale pozdní déšť, který přichází ke konci vegetačního období, způsobuje, že úroda dozraje a připraví se ke žni. Pán používá tohoto obrazu z přírody, aby znázornil dílo Ducha svatého. Jako přichází rosa a déšť, aby setba nejdříve vzešla a potom dozrála ke žni, právě tak bude dán Duch svatý, aby vedl pokrok duchovního růstu. Dozrávání obilí představuje působení Boží milosti v člověku. Mocí Ducha svatého má být zdokonalen mravní obraz Boží v našem charakteru. Máme být dokonale proměnění v podobu Kristovu.

Pozdní déšť, který pomáhá obilí dozrát, je obrazem duchovní milosti, která připravuje církev pro příchod Syna člověka. Avšak kdyby nepřišel raný déšť, nebylo by života, zelené výhonky by nevyrašily. Kdyby byl jarní déšť nevykonal své dílo, nemohl by pozdní déšť přivést setbu k dokonalému dozrání.

Jako se nejdříve musí vytvořit stéblo, potom klas a nakonec zrno v klasu, stejně tak se neustále musí rozvíjet křesťanské ctnosti. Musí být znát neustálý pokrok v křesťanské zkušenosti. Toho bychom si měli především veškerou svou silou hledět, abychom tak vyvýšili učení Krista, našeho Spasitele.
(str. 507)

Mnozí ve velké míře zanedbali přijetí raného deště. Neobdrželi všechen užitek z toho, co jim Bůh připravil. Očekávají, že jejich nedostatek bude nahrazen pozdním deštěm. Až budou udílena bohatá požehnání milosti, mají v úmyslu otevřít svá srdce a přijmout je. Dopouštějí se však hrozného omylu. Dílo, které bůh začal v lidském srdci konat tím, že mu dal své světlo a poznání, musí neustále postupovat. Každý člověk musí sám poznat svoji vlastní nouzi. Srdce musí být vyprázdněno a očištěno, aby v něm mohl Duch svatý přebývat. Očištění se děje vyznáním a opuštěním hříchu, skrze vážnou modlitbu a zasvěcením se Bohu. Právě toto připravilo první učedníky pro vylití Ducha svatého o letnicích. Totéž dílo, jenom v mnohem větším rozsahu, musí být vykonáno nyní. Lidský nástroj musí  o požehnání jen prosit a čekat na Pána, až pro něho své dílo dokoná. Je to Bůh, kdo dílo započal a on své dílo dokončí v Ježíši Kristu. Ale nesmí se zanedbat milost představená raným deštěm. Jedině ti, kdo žijí podle světla, jakého se jim dostalo, obdrží větší světlo. Pokud nebudeme denně růst v praktickém osvědčování křesťanských ctností, nepoznáme v pozdním dešti projev Ducha svatého. Může padat do srdcí všech kolem, ale my jej nemusíme poznat ani přijmout.“ (TM 506-507)

Aplikace Boží rady

Prosby o pozdní déšť

Pokud je Bůh ochotnější dát Ducha svatého než milující otec, který dává dobré dary svým dětem, proč je nutné o Ducha svatého prosit, aby na nás sestoupil? (Lk 11,13) Copak je Bůh neochotný nám své hojné požehnání udělit?

V dnešní kapitole máme na tyto otázky odpověď.

1. Jaký je prvotní a největší důvod pro vylití pozdního deště? (TM 506)
2. Proč mnoho členů církve neobdrží dar Ducha svatého?
3. Jak se apoštolové o letnicích připravovali na vylití Ducha svatého?
4. Kdo obdrží Ducha svatého v pozdním dešti?

Ze zkušenosti ze zemědělství víme, že je třeba obojího deště, aby mohla být dobrá úroda. Práce Ducha svatého je podobná. „Božská milost je potřebná nejen na počátku, ale i na každém kroku našeho putování. Jedině Boží milost může toto dílo dokonat.“  (TM 508)

5. Čemu se musíme vyhnout za každou cenu a co musíme každodenně hledat? (TM 508)

Problém není na straně Boží. Bůh je víc než ochoten vylít svého Ducha na naše suché duše. Problémem zůstává, že nejsme dosud připravení přijmout plnost Božího požehnání. Naléhavý apel nebes vyslaný lidu Božímu doby konce zní – připravte se na pozdní déšť! Je to výzva k modlitbám, pokání, vyznání, pokoře a oddanosti. Chceš nyní sklonit hlavu a říci Bohu, že hledání moci Ducha svatého chceš učinit prioritou svého života?