Tato kniha je jednou z nejnádhernějších knih celé Bible. V šestnácti studiích budeme sotva schopni se krátce dotknout jejích všeobecných obrysů.

Nalezneme tam věci, které budeme moci stěží pochopit, podobně jako nemůžeme pojmout skutečnost, že náš Nekonečný Bůh udržuje mocí svého Slova celý vesmír. Věříme tomu, co nemůžeme pochopit, protože to říká Bůh. Jestliže takovýmto způsobem budeme přistupovat ke studiu Bible, tehdy nám Bůh zjeví a dovolí pochopit tajemství svého Slova.
Kapitola 1:1-15. Těchto 15 veršů představuje úvod. Sedm prvních veršů je uvítáním, následujících 8 veršů jsou osobní vysvětlení. Avšak i mezi těmito verši jsou nesmírně důležitá místa, jako např. verš 12., který je jedním z nejpodstatnějších z celé Bible. Pavel zde vlastně předpokládá, že užitek z jeho návštěvy bude oboustranný. Díky „společné víře“ měl jak sbor tak i Pavel dosáhnout potěšení. Zde není řeč o stavu sboru, ve kterém musí kazatel plýtvat svou energií na uklidňování sporů mezi bratry nebo na potírání různých bludů.

Verše 16 a 17 jsou tématem celé epištoly. Zbytek celé knihy je jen rozvedením těchto veršů.
Zbývající verše této kapitoly jsou objasněním Boží spravedlnosti, týkající se potrestání bezbožných lidí a také následků odloučení se od Boha. Jsme náchylní přijmout následující myšlenkový pochod: obdrželi jsme poselství třetího anděla, ve kterém jsou obsaženy nauky o Zákonu, Sobotě, přirozenosti člověka, druhém příchodu Ježíše Krista atd., a že jsme k naukám přidali trochu evangelia a myšlenku o ospravedlnění skrze víru. Tak to ale není. Existuje totiž pouze jedna nauka, kterou nutno hlásat, a tou je evangelium Ježíše Krista. ( Mar. 16:15-16). To je naším posláním. Kdo uvěří evangeliu, bude spasen. Ono je totiž „mocí Boží ke spasení.“ Co bychom kromě spasení ještě chtěli? Co více můžeme ještě žádat?
Evangelium přináší spravedlnost. Boží spravedlnost je něco, co uskutečňuje Bůh, je to Jeho cesta. Být v souladu s Bohem znamená učinit Jeho cestu cestou svojí. Evangelium nám tuto cestu zjevuje (Řím. 1:17), ale nejenom to, ono je také mocí Boží, která v nás tuto cestu uskutečňuje. Boží cesta je shrnuta v Bibli deseti přikázáními, která jsou prohlášením Boží spravedlnosti (Iz. 51:6-7). V evangeliu Mat. 6:33 Pán Ježíš potvrzuje, že potřebujeme výlučně Boží spravedlnost. Proč? Protože spravedlnost je život! Člověk, který má Boží spravedlnost, má všechno – jak na této zemi, tak i na té nové.
Verš 17. zjevuje spravedlnost z víry. „Spravedlivý z víry bude živ.“ Nepotřebujeme ještě něco jiného? Možná víru a skutky? „Nepřidáš nic k jeho slovům, abys nenesl trest a nebyl nalezen lhářem.“ Být ospravedlněn znamená být spravedlivým a skutky muže spravedlivého budou spravedlivé, protože jsou ovocem spravedlnosti. Avšak jakým způsobem tyto skutky činí? Skrze víru! „Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal.“ (Jan 6:29). Je možné, že jsme dosud měli zúženou představu o tom, co je víra.
„Spravedlivý z víry bude živ.“ (Řím. 1:17). V tom je obsaženo vše. Nic nemůže být přidáno k hlásání o spravedlnosti Boží skrze víru v Ježíše Krista. Avšak co si počneme s naukami o Sobotě, věčném životě atd.? Protože nauka o „Božím království Jeho spravedlnosti“ je tou nejdůležitější věcí, a protože v Božím slově není nic nedůležité, jsou všechny nauky jednoduše částmi spojenými a závislými na této jediné věci, nauce o ospravedlnění skrze víru. Nic jiného nemůžeme hlásat, nechceme-li upadnout do hříchu.
Verš 18: „Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti.“ Porovnej tento text s kapitolou 10:3. Bůh je živým Bohem. Jeho trůn je živým trůnem. Zde pramení voda života a je zde také strom života. Všechno je
5
tam živé. Proto též Jeho spravedlnost je aktivní, je životem! Někteří lidé neuvědomující si Boží spravedlnost se stavějí proti ní a odmítají se jí poddat. Bůh bude lidi trestat. Proč? Protože se ztotožňují s nespravedlností! Jsou jí prosáknuti. Až bude hřích odstraněn – a on musí být zničen – smete tato záhuba lidi společně s hříchem. Znamená to jednoduše, že „Bůh nikomu nestraní.“ Řím. 2:11.
Verše 19. a 20: „Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.“ Je snad Bůh nespravedlivý? Ne! Jeho skutky, počínaje od stvoření, svědčí o Něm! Mnozí nevědí, že svět nevznikl sám od sebe, ale ono to může být poznáno.

Verše 21-32: „Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství. Zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů. Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla, vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli - on budiž veleben na věky! Amen. Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost. Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší. Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování. Vědí o spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání schvalují.“ Jak je možné, že lidé nevědí? Znají přece tak mnoho! „Prohlašují se za moudré, ale stali se blázny.“ Řím. 1:22. Nejnerozumnější věcí ve vesmíru je lidský rozum. Je v Božích očích holým bláznovstvím. (1. Kor. 1:19-31).

Pavel hovoří, že ti, kteří se dopouštějí přestupků vyjmenovaných v závěrečných verších 1. kapitoly, vědí, že si zaslouží smrt. Neexistuje národ, který by si toho nebyl vědom. Pohanství, o kterém hovoří Pavel, představované Atéňany a jinými, neznamenalo neznalost věcí tohoto světa. Zahrnovalo lidi, jejichž díla, umění i věda se studují až dodnes. Člověk může znát, právě tak, jako může znát zvíře. Je mezi nimi nějaký rozdíl vyjma stupně poznání? Neexistuje moudrost kromě moudrosti Boží. To měl na mysli Pavel když řekl: „Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klamným filosofováním, založeným na lidských bájích, na vesmírných mocnostech, a ne na Kristu.“ Kol. 2:8. O tomto hovoří texty v 1. Kor. 1:18 a Kol. 2:8.

Mnoho řečí je slyšet na téma „přirozené“ či „vrozené etiky“ a také i „morálky vyplývající z poznání.“ Morálky společné pro všechny lidi. To je to, co Pavel nazývá pohanstvím. Všeobecný názor na pohanství je mylný. Pohan je ten, kdo nezná Boha. Takový člověk může být i náboženský, ale zdrojem jeho moudrosti není Bůh. V evangeliu Marka 7:22-23 Pán Ježíš popisuje zdroj „přirozené morálky.“ Srdce všech lidí jsou si podobná, jsme učiněni z jedné krve, abychom obývali zemi. Pohané jsou lidé, kteří činí věci popisované Pavlem v jeho 1. kapitole, ať žijí kdekoli. Lidé ve Spojených státech nebo v Anglii následující vedení svého přirozeného srdce (Gal. 5:19-21) nejsou lepší těch, kteří totéž dělají v Číně.

Porovnejme verše z 2. Tim. 3:1-7 se závěrečnými verši 1. kapitoly epištoly k Římanům. Jsou takřka shodné. Znamená to, že lidé posledních dnů se stanou zjevnými pohany, oddávajícími se skutkům těla. Tato pravda nám pomáhá pochopit mnoho textů Starého Zákona, které hovoří o Božím soudu nad pohany. Tedy, kdo to jsou pohané? „Proto nemáš nic na svou omluvu, když vynášíš soud, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe. Neboť soudíš, ale činíš totéž.“ Řím. 2:1. Dopustili jsme se někdy skutků, o kterých se stydíme hovořit? V čem jsme se tedy lišili od pohanů? Zde máme široké pole pro evangelium. Diskuse o skutcích, kterých jsme se dopustili v tajnosti, by nás zahanbila, ale na evangeliu nic takového není. „Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří.“ Řím. 1:16.