ZnameniCasu.cz (Na úvodní stránku) ZnameniCasu.cz

06. Studie 5

Biblické studium epištoly k Římanům Ospravedlnění z víry - E. J. Waggoner


Rejstřík - na začátek na začátek

06. Studie 5

Po prostudování předchozích studií je ku podivení, že vůbec někdo může přijímat postoj, že učení o ospravedlnění z víry snižuje Zákon Boží. Ospravedlnění přináší Zákon v jeho pravé podobě. Jediným nebezpečím je nepřijmout ho. Utvrzuje Zákon přímo v srdci člověka. Ospravedlnění je Zákon vtělený v Kristu, vložený do člověka, a tak vtělený i v člověku.
Třetí kapitola uvádí zásadu ospravedlnění z víry. V kapitole čtvrté je tato zásada ilustrována příkladem Abrahamovým. Měl-li Abraham nějakou spravedlnost, mohl se v ní chlubit. Skutečností však je, že nebylo čím. Byl ospravedlněn pouhou vírou. Kapitola 4:1-3: Co tedy řekneme o Abrahamovi, našem tělesném praotci? Čeho dosáhl? Kdyby Abraham dosáhl spravedlnosti svými skutky, měl by se čím chlubit - ale ne před Bohem! Co říká Písmo? `Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.´ Mohl-li člověk učinit záslužný skutek uznaný nebesy, mohl by se jím chlubit. Ale žádný člověk není schopen mít slávu v Boží přítomnosti. (1. Kor. 1:27-29, Jer. 9:23-24).
Může-li člověk činit spravedlnost, potom když Bůh udělí odměnu spravedlnosti, člověk prostě přijme to, co si zaslouží. Ale věčný život jest dar Boží. Věčný život je odměnou spravedlnosti, a protože je darem Božím, může
tomu být pouze takto, protože spravedlnost je darem Božím.

Abrahamovi byla jeho víra počtena za spravedlnost. Odpuštění hříchů není pouhou transakcí v knize, vymazáním předchozích záznamů. Má živý vztah k člověku samotnému. Není to nějaké provizorní dílo. Kristus dává svou spravedlnost, odnímá hřích a zanechává zde svou spravedlnost, což způsobuje v člověku radikální změnu.
žádný člověk nemůže učinit dílo, které by obstálo u soudu ani na chvíli. Zde je docela jedno, jedná-li se o vyznávajícího křesťana nebo nevěrce. žádný věřící v Krista by se neodvážil přijít k soudu se svými skutky z kteréhokoli dne a žádat za ně odměnu, dávaje tak svou věc v sázku. Verše 6-8 popisují blahoslavenství člověka, jemuž Bůh dává spravedlnost bez skutků. Blahoslavený člověk, jemuž Pán, když činí vůli Boží, nepřipočte v toto dílo žádný hřích.
Nejdříve byla spravedlnost Abrahamovi přičtena proto, že věřil, a potom obdržel znamení obřízky jako stvrzení spravedlnosti z víry, kterou měl. Verše 9-11. Ti, kteří vyznávají, nesmí stát na vyznání, ale musí kráčet vyšlapanou cestou víry, kterou měl Abraham. Verš 12. Zdá se, jakoby v době židovské Bůh činil rozdíly mezi národy. Ale Bůh nikdy nebyl, a ani být nemůže, přijímačem osob. Byla to úzkoprsost a samospravedlnost židů, která je vedla k tomu, aby se drželi zdaleka od pohanů. Jejich úkolem bylo být světlem světu, solí země. Toto dílo odmítli a stali se solí bez chuti, sami potřebujíce být osoleni. Sůl musí proniknout tím, co má být zachováno. Tatáž zásada platí i pro dnešek.

Abrahamovo zaslíbení bylo pouze jedno, ačkoli bylo vícekrát opakováno. Znělo, že v něm budou požehnány všechny národy a on že bude dědicem světa. Verš 13. Genesis 12:1-3. Evangelium sebou přináší dědictví. Přináší záchranu od smrti. Přináší život. A skutečnost, že život je darovaný, v sobě zahrnuje také místo k životu. A tak můžeme říci, shrnujíce, co přináší evangelium, že dává člověku věčné dědictví. Učení o dědictví svatých je učením o ospravedlnění z víry, a jestliže toto ospravedlnění z víry nekážeme současně s kázáním o dědictví svatých, nekážeme evangelium. Zaslíbené dědictví je totéž, které bylo zaslíbeno otcům. (2. Petr 3:4 a Sk. 7:5), a to nemá co činit s tímto současným světem.
Toto dědictví není skrze Zákon, ale skrze spravedlnost z víry. Bude však pouze pro ty, kteří jsou spravedliví, to jest v souladu se Zákonem. A přesto, kdyby dědici byli ti, kteří stavějí na zákoně, byla by víra zbavena smyslu a zaslíbení zrušeno. Řím. 4:14.

Nejenže se nemůžeme dopracovat dědictví sami, ale samotným pokoušením se o to, se vzdalujeme dědictví, protože „Zákon s sebou nese Boží hněv.“ Řím. 4:15. Je-li dědictví skrze skutky, není skrze zaslíbení. A přesto je pouze pro spravedlivé a spravedlnost je poslušností Zákona. Jinými slovy, máme dokonalou poslušnost vůči Zákonu, která nepramení z poslušnosti. Kapitola 3:21. Je to paradox.
Celé evangelium odporuje lidskému rozumu. Stojí nekonečně vysoko nad lidskou rozumností. Je však v souladu s moudrostí Boží. Kristus slíbil dědictví a Jeho zaslíbení jsou „ano a Amen.“ Nedává pouze dědictví, ale spravedlnost, skrze jejíž zásluhu toto dědictví přijde. A tak život, spravedlnost i dědictví jsou dary Božími.

Rejstřík - na začátek na začátek

ZnameniCasu.cz - 06. Studie 5 - Biblické studium epištoly k Římanům Ospravedlnění z víry - E. J. Waggoner