Abychom dnes večer mohli dokončit studium osmé kapitoly, bude nutné, abychom nad každým veršem strávili poněkud kratší čas. Přesto bych však rád ještě shrnul naše včerejší studium.

Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími, které předem určil, ty také povolal, které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy. Řím. 8:28-30.
Všimněte si, že verše tohoto textu jsou zapsány v minulém čase. Tato požehnání a zaslíbení jsou skutečností pro ty, kteří jsou povoláni Bohem, a to pro všechny, kteří jsou Jím povoláni. Kdože jsou povoláni? „Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh.“ Sk. 2:39. Povolání zní: „Kdo touží, ať zadarmo nabere vody života.“ Zj. 22:17. Jaký je smysl povolání celého světa – kdokoli by chtěl k Němu přijít? Až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu. Ef. 1:10.

O téže věci v 2. Tim. 1:9 apoštol praví: „Který nás spasil a povolal svatým povoláním ne pro naše skutky, nýbrž ze svého rozhodnutí a z milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy.“ Máme tedy být shromážděni v jedno v Kristu podle rozhodnutí Jeho milosti. Co je tedy naší povinností?. „Proto se, bratří, tím více snažte upevňovat své povolání a vyvolení. Budete-li to činit, nikdy neklopýtnete.“ 2. Petr 1:10.
Jak tedy můžeme naše povolání a vyvolení učinit jistým? Každý je povolán, ale v Kristu. Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen. Řím. 11:36. Všichni jsme povoláni a všichni také své vyvolení můžeme učinit jistým tím, že přijmeme Krista, a že v Něm budeme přebývat. Tehdy jsme povoláni podle rozhodnutí Božího, protože jsme v Kristu. Vzdejte se svého „já“ i všeho, co s vaším „já“ souvisí. Pak budete mít Krista a budete povoláni podle rozhodnutí Božího.

Řekneme-li: „Pane, zde jsem, vezmi mne,“ tehdy jsme v Kristu. Avšak jen tehdy, je-li naše „Zde jsem, vezmi mne“ skutečností a pravdou. To nemohou být pouhá slova. My musíme dobře vědět, co to znamená. Tehdy budeme v Něm a
jen tehdy jsme určeni k tomu, abychom přijali podobu jeho Syna.

Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha. Řím. 8:28. Kdy? Nyní. Jak to? Tím, že ty, které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna. Řím. 8:29. „Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími.“ 1. Jan 3:1. Říkáme-li Bohu den za dnem. „Pane, zde je mé srdce, vezmi je, nic se nezměnilo na mé ochotě Ti je dát, prosím, přijmi je,“ tehdy nás připoutá provazy své božské lásky k rohům oltáře. Tehdy jsme předurčeni být v Kristu, a proto máme spravedlnost. Ti však, kteří jsou ospravedlněni, jsou také oslaveni. Věříme tomu? Pakliže ano, obdrželi jsme obrovskou sílu. Máme slávu? Ano. „Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno.“ Jan 17:22.

Povšimněte si minulého času. Sláva, kterou dal Bůh Kristu, je naše dnes. Pravdou je, že sláva se ještě nezjevuje a svět ji nezná, protože nezná Krista. Je však naše a zjeví se a dokonce se zjevuje již nyní ve formě milosti. Máme ji v sobě uvnitř. Pavel říká: „Aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil `vnitřní člověk´.“ Ef. 3:16. Z téže příčiny praví Jeremiáš: „Neodmítej nás však pro své jméno, nenech zhanobit trůn své slávy. Rozpomeň se a neruš svou smlouvu s námi.“ Jer. 14:21.

Vždyť Hospodin Bůh je štít a slunce, Hospodin je dárce milosti a slávy, žádné dobro neodepře těm, kdo žijí bezúhonně. ž. 84:12. Petr říká, že když v Něho věříte, jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí. 1. Petr 1:8.
Veškerá sláva je naše a máme ji již teď. Potom, až bude tato milost námi plně přijata podle bohatství Jeho slávy a způsobí v nás Boží úmysly, pak vykročíme z milosti k slávě ve stejné výši.
Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Řím. 8:31.

Přečtěme tento verš a uložme si jej v paměti a také si zapamatujme slova: Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví. Nemilovali svůj život tak, aby se zalekli smrti. Zj. 12:11. Nezapomeňte také, že Kristus dal příklad vítězství nad satanem slovem svědectví. Vždy, když přišlo pokušení, řekl „Psáno jest.“ A tak, když přicházejí mraky temnoty a neproniknutelná tma nás zahalí, jen řekněme: „Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?“ A pak Bůh s námi je, jak můžeme vidět z toho, že dal svého Syna na smrt za nás a zase Jej vzkřísil pro naše ospravedlnění.
Ve vědomí, že Bůh řídí všechny věci dle rady své vlastní vůle, je pokoj. Pokoj v tom, že všechny věci napomáhají k dobrému těm, kteří milují Boha, a kteří jsou povoláni podle rozhodnutí Jeho. Pak nic nevadí, přichází-li něco zlého proti nám, protože v tom, že to přichází proti nám, to přichází zároveň proti Božímu úmyslu, které je tak jisté a pevné jako samotná existence Všemohoucího.

Kdo je vlastně proti nám? Proti nám je satan. To je však bezvýznamné. Zkoušel již svou moc na Kristu a ukázalo se, že je ničím. „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi,“ Mat. 28:18, říká Kristus. Byla-li dána veškerá moc na zemi i na nebi Kristu, tak potom kolik jí zůstalo pro satana? Nic. V boji s Kristem nemá satan žádnou moc. Proto jestli Kristus je s námi, proti nám není nic.

Někteří z nás v minulosti mnoho hovořili o satanově moci. Ale on nemá žádnou moc. žádná mu totiž nezůstala. Technicky řečeno, satan je proti nám. Kdo je vlastně satan? Kníže mocné v povětří. Přináší epidemie, nemoci, klade do cesty překážky a směřuje je proti nám. Ale právě ty překážky, jež jsou nastraženy proti nám, Bůh bere a používá je v náš prospěch. Často zpíváme: „Ať přichází dobré či zlé, je to pro mne dobré, bezpečný jsem v Tobě, maje v Tobě vše, maje v Tobě vše.“
Velmi často zpíváme věci, kterým vůbec nevěříme. Já bych si nepřál, abyste takové věci přestali zpívat, ale abyste jim uvěřili. Stav je asi takový, že kdybyste tato slova vyňali z hudby a převedli je do prosté mluvy, nenašel by se snad v celém shromáždění jediný člověk, který by jim věřil nebo by se opovažoval je vyslovit. V2řme jim. Ne proto, že jsou krásnou písní, ale protože jsou biblickou pravdou.
Jsme jako lidé, které představuje prorok Ezechiel: „Ty, lidský synu, slyš. Synové tvého lidu si o tobě povídají u zdí a u vchodů do domů a mluví mezi sebou, jeden s druhým: „Pojďte a poslechněte, jaké slovo vychází od Hospodina!“ Ez. 33:30. To je přesně ono: „Pojďme do shromáždění a poslechněme si kázání. Přicházejí k tobě, jako když se schází lid k rokování, a sedají si před tebou jako můj lid. Poslouchají tvá slova, ale podle nich nejednají. V ústech mají horoucí slova o tom, co udělají, ale jejich srdce tíhne za jejich mrzkým ziskem. Tys pro ně jako ten, kdo horoucně a krásně zpívá a pěkně hraje. Poslouchají tvá slova, ale vůbec podle nich nejednají. Ez. 33:31-32.

Já tvrdím, že pro mnohé lidi je velká většina těchto pravd pouhou písní. Vyslechnou je, zajímá je to a pak jdou dál a ani jim nevěří, ani je nečiní. Bůh nám je však dal na to, abychom jim uvěřili i je činili. A ony budou naší silou. Všechno napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha. My vždy nemůžeme říci nebo vidět jak. Ale Bůh to řekl a my víme, že to tak je. Je mnoho věcí, kterým věříme, aniž bychom věděli proč a samotným našim smyslům se jeví, že bychom tomu věřit neměli. Avšak již samotná skutečnost, že Bůh zaslíbil, že pokud uvěříme, že se tak stane, pak On je tak skutečně učiní, uvěříme-li. To je zkušenost, kterou nemůžeme mít do té doby, než opravdu uvěříme. Ale až uvěříme, pak poznáme. A tak když je Bůh s námi, kdo proti nám?

Přemýšlejme o osamoceném proroku Božím, Elíšovi. žil v Samaří, obklopen horami. Přicházel k němu celý zástup ozbrojenců, aby ho zajali. Byl sám se svým služebníkem, který měl strach. V té chvíli nepřemýšlel, že by Král Izraele měl poslat na pomoc jezdecký oddíl nebo pěší vojsko. Ten mladík přišel k proroku a volá: „Běda, můj pane, co teď budeme dělat?“ Odvětil: „Neboj se, protože s námi je jich víc než s nimi.“ Potom se Elíša modlil: „Hospodine, otevři mu prosím oči, aby viděl!“ Tu Hospodin otevřel mládenci oči a on uviděl horu plnou koní a ohnivých vozů okolo Elíši. 2. Kr. 6:15-17.
Hora i s rovinou byla plná vozů a koní a každý z nich byl silnější než celý zástup nepřátel. Právě tak to platí v našem případě, jako to platilo pro Elíšu. „S námi je jich víc než s nimi.“ Jedinou věcí, kterou musíme učinit, je, abychom otevřeli oči a viděli, že to tak opravdu je. Co může naše oči otevřít? Slovo. Ono je tou svící nohám našim a světlem naší stezce a pokud tomu budeme věřit, poznáme, že těch, kteří jsou s námi, je mnohem víc, než těch, kteří jsou proti nám.
Ten, který je s námi, je živý Bůh Izraele, jenž má moc obrátit temnotu ve světlo a slabost v sílu. A každé zlo přicházející nám v cestu obrací v požehnání, aby nám bylo pomocí na naší cestě.

On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? Řím. 8:32. Proč by spolu s Kristem nám Bůh nedal všechno? Protože všechny jsou v Něm. Všimněte si slov u Ef. 1:23: která je jeho tělem, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest.

Ten, kdo se odevzdá Kristu, je zmocněn veškerou mocí! Jak to? Protože Bůh postavil Krista vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím. Všechno podrobil pod jeho nohy a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve, která je jeho tělem, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest. Ef. 1:21-23. Proto v Kristu jest všechno. V Něm jsou ukryty všechny poklady moudrosti a poznání. Má všechnu moc, která je mu dána na nebi i na zemi. Nevidíme v tom, že když Bůh za nás za všechny dobrovolně vydal svého Syna, že spolu s Ním nám dává všechno?

Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů. Ef. 1:3. Milost a pokoj ať se vám rozhojní poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána. Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy. Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená touha. 2. Petr 1:2-4.

Kristus má veškerou moc a Jím jest nám také darováno vše, co přináleží k životu a ke zbožnosti. Všimněte si, že se zde nehovoří o budoucnosti nebo přítomnosti, nýbrž o minulosti. To již bylo učiněno. Proč to tedy nemáme? Pouze z jediného důvodu – protože to nepřijímáme. Jak dlouho již fňukáme a stěžujeme si, že bychom tyto věci chtěli! My je opravdu můžeme mít, ony nám již byly dány a není vůbec žádný důvod, proč bychom si je neměli přivlastnit.

Představte si, že přijdu k vám a řeknu, že jsem hrozně hladový a budu vás prosit o něco k jídlu. A vy řeknete posaď se ke stolu a něco pro tebe nachystáme. Za chviličku přede mne předložíte to nejlepší, co doma máte a pobídnete mne k jídlu. Ale já vám odpovím, že jsem hrozně hladový, a že bych chtěl jíst. Dobře, řeknete vy, pusť se do jídla. Ale já vám znovu řeknu, že jsem již několik dnů nejedl a mám opravdu strašný hlad. No tak dobrá, řeknete vy, tak si tedy vezmi. Ano, řeknu já, ale když já bych strašně chtěl něco k jídlu. Kdybych se u vás takhle choval a nevzal si jídlo, které jste přede mne rádi předložili, asi byste si řekli, že to nemám v hlavě v pořádku.

Včera večer mi někdo řekl: „Je-li toto způsob, jakým nás Bůh obdarovává těmito požehnáními, která přináležejí k životu a ke zbožnosti, pak jsme opravdu blázni, že je nepřijímáme. Ale přesto si myslím, že ta ilustrace není zcela přiléhavá, protože jídlo na stole můžeme vidět, kdežto věci, které musí obětovat Bůh, nevidíme.“ Ani já si nemyslím,že je to přiléhavá ilustrace, protože ani z poloviny nepokrývá význam slov, která nám zde Pán dává.

Vy jste si nikdy nemysleli, že vidíte něco, co jste ve skutečnosti vůbec neviděli? Váš zrak vás nikdy neklame? Ale ano, někdy si myslíte, že jste viděli věc, kterou jste však neviděli. Jindy zase se vám zdá, že to, co vidíte, vidíte správně, ale když přijdete blíž, zjistíte, že ono to přece jen zblízka vyhlíží jinak než jak se to jevilo zdáli. Ale Boží slovo nikdy neklame. Proto jsem si jist věcmi zaslíbenými v Jeho slově více, než kdybych je viděl. Proto mluvíme o spravedlnosti z víry, aby bylo jasné, že je to spravedlnost z milosti. Tak zůstane v platnosti zaslíbení dané veškerému potomstvu Abrahamovu - nejen těm, kdo stavějí na zákoně, ale i těm, kdo následují Abrahama vírou. On je otcem nás všech. Řím. 4:16.
Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné. 2. Kor. 4:18. Zde musíme trochu zrevidovat svoji logiku. Myslíme si, že vše, co můžeme vidět, je trvalé a jisté. Proto si opatřujeme dům nebo kus země a další majetek a myslíme si, že něco máme, protože vlastníme něco, co se dá vidět. Skutečností však je, že to jediné, nač se můžeme spolehnout, jsou věci, které se nevidí. Vidíme zemi a můžeme vidět i nebe, obojí však pomine. Ale slovo Hospodinovo zůstává na věky, to je to slovo, které vám bylo zvěstováno v evangeliu. 1. Petr 1:24-25.

Společně se žalmistou můžeme říci: „Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená. Proto se bát nebudeme, byť se převrátila země a základy hor se pohnuly v srdci moří.“ ž. 46:2-3. Můžeme popisované události vidět? Ta doba přichází, bratři. Země se bude otáčet sem a tam jako opilec a bude přenesena jako chaloupka a hory se rozskočí a zmizí uprostřed oceánu. Tohle se stane a budou zde někteří lidé, kteří si v tom všem zachovají dokonalý pokoj a plnou důvěru. Tato skupinka však nebude složena z mužů a žen, kteří se nikdy nenaučili to, že všechny věci napomáhají k dobrému těm, kteří milují Boha, těm, kteří jsou povoláni podle rozhodnutí Jeho. Tehdy bude Bůh pochybovat o těch, kteří o Něm pochybují dnes. Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného. ž. 91:1.
Ten, který neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal, jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? Řím. 8:32. V tomto zaslíbení je obsaženo všechno. A tak ať se nikdo nechlubí lidmi. Všechno je vaše, ať Pavel nebo Apollos nebo Petr, ať svět nebo život nebo smrt, přítomnost nebo budoucnost, všechno je vaše, vy však jste Kristovi a Kristus je Boží. 1. Kor. 3:21-23. Zde se nemluví o budoucnosti. Všechny věci jsou vaše dnes, teď. Vše je naše, a proto můžeme říci se žalmistou: Měřicí provazce mi padly v kraji blaha, moje dědictví je velkolepé! ž. 16:6.

Máme skutečně vše, jsme syny Krále, toho Nejvyššího. Jak nesmírný rozdíl od pomyšlení, že by nás vlastnili lidé. Naším vlastníkem je Bůh, který nás zná. A tudíž jestliže na nás lidé vkládají výčitky, haní nás a pronásledují, jediné, co můžeme udělat, je, litovat je a pomoci jim, protože oni neznají bohatství tohoto dědictví.

Kdo chce žalovat na vyvolené Boží? Bůh je, který ospravedlňuje. Jistě je jeden, který to činí. Jeho jméno je satan. Zde je o něm svědectví. A slyšel jsem mocný hlas v nebi: „Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše, neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí.“ Zj. 12:10. Ano, satan je žalobcem bratří. Dělal to dnem i nocí a dělá to stále. Obviňuje vyvolené Boží. On je ale svržen, nyní stalo se spasení a moc i království boha našeho a moc Jeho Krista. Kristus je veškerá moc. To je dobře.

Některá ubohá duše, klesající na mysli, řekne: „Věřím tomu všemu, vyznal jsem všechny své hříchy, věřím, že Bůh je věrný a spravedlivý a odpustil mi je, aby mne očistil od veškeré nespravedlnosti. Ty hříchy ale stále přede mne přicházejí!“ Jsi si jist, že to je satan, kdo ti je představuje? Tohle je důležitý bod. Protože jestliže máš tuto jistotu, pak můžeš být jedním z nejšťastnějších stvoření na světě.

Jiný řekne: „Já nevím, třeba to není satan, ale Bůh.“ Nikoli! Je to Bůh, který ospravedlňuje. A jestliže Bůh ospravedlní, tedy neodsoudí. Kdo má kromě Boha právo odsoudit? Nikdo. Jediným soudcem je On. Pak tedy neexistuje žádná jiná bytost, která může odsoudit, kromě Boha. On nám ukazuje naše hříchy a my je vyznáváme, odevzdáváme se Mu, On nás pak ospravedlňuje. U něho není proměny ani střídání světla a stínu. Jak. 1:17. Když tedy On ospravedlní, kdo je kde v celém vesmíru, ježto by mohl odsoudit? Kdo to chce činit? Satan. Ale co my máme co činit se satanem? Kéž bychom jen měli více důvěry v Boží pravdu a méně v satanské lži, to by se nám ulevilo.

Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás! Řím. 8:34. Kdo nás odsoudí, jestliže Bůh ospravedlňuje a jestliže Kristus zemřel a znovu vstal jako záruka tohoto ospravedlnění? Kristus zemřel a vstal a přebývá nyní na pravici Boží, aby se za nás přimlouval. Cožpak nevidíte, že zde nezůstává ani skulinka prostoru pro křesťanovo zmalomyslnění?

Ono existuje i Boží přinášení hříchů před naše oči. On je však přináší pouze tehdy, jestliže ještě nebyly vyznány. Avšak tím, kdo je přináší a usvědčuje nás z hříchu, je Utěšitel. Utěšuje nás v každé situaci. A i v samotném připomínání našich nepravostí je Jeho utěšení. A pak, když mi je představí před zraky i satan, budu chválit Boha znovu, protože kdyby nebyly odpuštěny, satan by je nepřinášel. Jestliže však byly vyznány, jsou také odpuštěny.

V Kristu se setkává milost i pravda. Tatáž ruka, která třímá Zákon, drží zároveň i odpuštění. Bratři, pamatujte, že když byl Zákon vyhlašován na Sinaji za zvuku hrozivé bouře, byla to ruka našeho Přímluvce, našeho Pána Ježíše Krista. Tatáž ruka, která třímá spravedlnost a usvědčuje z hříchu, drží i odpuštění. Dík buď vzdán našemu Bohu, který vždy způsobuje vítězství v Kristu.Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? Jak je psáno: „Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku.“ Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Řím. 8:35-37. Zde znovu slyšíme, že jsme více než vítězové, to je výklad výrazu „slavně vítězíme“, což jsme již důkladně probrali v kapitole páté.

A znovu slyším, jak někdo říká: „Jen kdybych se mohl dostat za nebeskou bránu, byl bych spokojen.“ Jsem nesmírně vděčný Bohu za to, že nebudeme muset pouze vejít za bránu a mít pocit, že se musíme omluvit za to, že tam jsme. Proč ne? Protože On zaslíbil: Tak se vám široce otevře přístup do věčného království našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. 2. Petr 1:11.

„Máme spoustu nepřátel, se kterými nutno bojovat,“ namítne někdo. Nemluvte o nich, ani o svých zkouškách a pokušeních, hovořte jen o moci Kristově. Jemu byla dána veškerá moc. A tak když bojujeme, pamatujme, že to není nerozhodný boj, ve kterém výsledek je nejistý. Bojujeme boj víry a v tomto boji je veškerá moc na naší straně, čímž se stáváme více než vítězi (udatnými vítězi) skrze Toho, který si nás zamiloval a dal sebe samého za nás. Tam, kde se rozhojnil hřích, tam se mnohem více rozhojnila milost.

Kdo jsou to vítězové? Jsou to ti, kteří dosáhli vítězství. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Ef. 6:12. Protože naše bojování není proti tělu a krvi, nemůže ani naše obrana být namířena proti tělu a krvi. Jak se tedy máme utkat s nepřítelem? Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života. 1. Tim. 6:12.

V tom znovu přichází otázka života. „Dosáhni věčného života.“ Neboli drž se věčného života, trvej dál ve věčném životě. Jediná moc, která může odolat zlu, je moc nekonečného života. Ten, kdo má Syna, má tento život. My máme bojovat dobrý boj víry. Co je to víra? Důvěra v někoho druhého. Bojuji-li svými pěstmi, je to rvačka. Bojuji-li boj víry, pere se za mne někdo jiný a já z tohoto boje pouze vezmu užitek. Jsme více než vítězové (udatní vítězové) skrze Toho, který si nás zamiloval. Dík buď vzdán Bohu, jenž nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista.

Jak to tedy je? Kristus bojoval za nás. Na této zemi a tváří v tvář proti satanu. Přemohl jej i s celým jeho zástupem a svrhl jeho panství a moc, odzbrojil a veřejně odhalil každou mocnost i sílu a slavil nad nimi vítězství. Kol. 2:15. Takže Kristus se utkal s těmi nepřáteli, se kterými máme bojovat my, zvítězil nad nimi a rozdrtil je. Dosáhl nad nimi vítězství. Co je výsledkem? Co musí být vždy výsledkem války, ve které jedna strana zvítězí totálním vítězstvím nad stranou druhou? Pokoj. Satan by se sám nepoddal, a tak Spasitel vybojoval mír a pokoj.

On je naším pokojem. „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám, ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!“ Jan 14:27. Jestliže nám dává svůj pokoj, který je výsledkem vítězství, muselo již toto vítězství být vybojováno. A máme-li Krista, je toto vítězství již naše. Prostě se uchopíme věčného života Kristova, což se děje tím, že se pevně uchopíme Jeho slova, které je duch a život. Tím Kristus vstupuje do našich srdcí, my pak máme Krista a spolu s Ním i vítězství, kterého dosáhl pro nás.

Jedním z našich největších problémů je, že se někdy obáváme, aby Kristus nezvítězil. Proč? Máme některý hřích, kterému říkáme miláčku, a kterého se nechceme vzdát. Myslíme si ano, jsme ochotni vzdát se všeho ostatního, jen ne tohoto jednoho. A tak se bojíme Kristova vítězství, protože pak bychom se vzdali i toho posledního. Jen o tom přemýšlejte. Voláme Krista k pomoci nad naším nepřítelem, ale když přijde, nachází nás na straně nepřítele! Jestliže se však vzdáme všeho, dá nám Kristus něco nekonečně lepšího. Jestliže se podle Božího slova rozhodneme a přijmeme, že všechno, co Bůh má, nám dává v Kristu Ježíši, že On je plností Toho, který naplňuje všechno ve všem, pak si uvědomíme, že ve srovnání s tím, co je nám dáváno, nemají prázdné věci tohoto světa vůbec žádnou hodnotu.

V 1. Janově 4:2-4 se hovoří o duchu, který není z Boha, proti kterému je naše bojování. A dětem Božím je tam dáno toto ujištění: „Vy však jste z Boha, děti, a zvítězili jste nad falešnými proroky, protože ten, který je ve vás, je větší než ten, který je ve světě.“ 1. Jan 4:4. A tak si můžeme spolu s Elišku být jisti, že s námi jich je mnohem více než proti nám. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra. 1. Jan 5:4.

Věříme opravdu, že Kristus vydobyl všechno, a že když máme Jeho, máme všechno, a že neexistuje žádná moc temnosti, která by nám mohla uškodit? Pakliže to je pravdou, jsme ukřižováni s Ním. Naše životy byly odevzdány Kristu, ale my přesto žijeme. Musí to tedy být nějaký jiný život, jenž nyní žijeme, je to život Kristův. Je to život, ve kterém jsme oslaveni. Kristus je naším životem, On dobyl vítězství, a proto i my toto vítězství vlastníme. „Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům.“ Ef. 6:11.

Co znamená obléci plnou zbroj? Stát cele v Kristu, to je zde míněno. On je pravdou, naším Pánem a spravedlností. Oděn pokojem, On je naším pokojem. Kristus ve všem. Pak se chopte meče, kterým je slovo Boží. A tímto Věčným Slovem je Kristus.

V Něm jste dokonalí. Pokud jsme oblékli celou zbroj, což jest Kristus, jsme v Něm dokonalí. Oblecte se v Pána Ježíše Krista. On je tou zbrojí a ta zbroj je On. To je to, proč jsme více než vítězové (udatní vítězové) skrze Toho, který si nás zamiloval a vydal svůj život za nás. Není nic, co by nám tuto zbroj mohlo vzít. „Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ Řím. 8:38-39.