„Žijeme nyní v době Velkého dne smíření. Když velekněz v obrazné službě sloužil k smíření pro Izrael, požadovalo se ode všech, aby se v duši kormoutili lítostí za hřích a pokořili se před Pánem, jinak by byli z národa vyvrženi. Stejně tak by všichni, kdož chtějí mít svá jména zachována v knize života, měli nyní, v posledních několika dnech své zkoušky, pokořovat své duše před Bohem lítostí za spáchaný hřích s opravdovou pokorou. Musejí svědomitě a zevrubně zpytovat svá srdce. Musejí odložit lehkomyslnost a bezstarostnost, jimiž se vyznačují mnozí vyznavači křesťanství. Před všemi, kteří chtějí překonat zlé náklonnosti, jež je sužují, stojí těžký boj. Dílo přípravy musí vykonat každý sám. Nebudeme totiž spaseni ve skupinách. Čistota a zbožnost jednoho nemůže zastoupit nedostatek těchto vlastností u druhého. Ačkoliv před soudem Božím musejí projít všechny národy, bude Bůh zkoumat případy každého jednotlivce tak zevrubně a přesně, jakoby nebylo jiné bytosti na zemi. Každý musí být při šetření shledán bez vady, bez vrásky nebo něčeho podobného.“ (GC 489-490).

Ti lidé, kteří se shromažďují s Kristem kolem svatyně a koří a ponižují se před Bohem, dosáhnou nejhlubšího pokoje a největší radosti na světě. Bůh nám dovoluje, abychom toto prožili, když obracíme zrak na Ukřižovaného a přemýšlíme o tom, co pro nás nyní koná náš Velekněz.

„Žijeme v průběhu Velkého dne smíření. Kristovy služby nyní probíhající v nebeské svatyni, musí být předmětem našeho stálého přemýšlení. Jsme povinni učit naše děti, že symbolický den smíření, byl mimořádně důležitým důvodem k nejhlubšímu pokání a pokoře i k vyznávání hříchů před Bohem. Skutečný Velký den smíření má mít tutéž vážnost i charakter.“ (5T 520). Boží výzva důležitosti a vážnosti této skutečnosti se netýká pouze starých lidí. „Trubte na polnici na Sijónu, uložte půst, svolejte slavnostní shromáždění! Shromážděte lid, posvěťte sbor, sezvěte starce, shromážděte pacholátka i kojence od prsů, ať vyjde ženich ze svého pokojíku a nevěsta ze své komůrky.“ (Joel 2:15-16). I mládež musí mít účast v této vážné zkušenosti.

„Ať mezi chrámovou předsíní a oltářem pláčou kněží, sluhové Hospodinovi, ať prosí: „Ušetři, Hospodine, svůj lid, nevydávej své dědictví potupě, ať nad nimi nevládnou pronárody. Proč se má mezi národy říkat: »Kde je jejich Bůh?«“ (Joel 2:17). A v odpověď na pokorné prosby z nejsvětějšího místa Velesvatyně Pán sesílá „pozdní déšť“. Bůh je hotov pro nás učinit všechny věci, splníme-li všechny popsané podmínky. Těch, kteří takto činí, čekají přímo udivující zkušenosti. Nestojí to vše za to, abychom vynaložili a zkoncentrovali všechno své úsilí na to, oč usiluje celé nebe – aby byl hříchu provždy učiněn konec?

V symbolickém dni smíření Pán rozkázal vyhlásit půst. Všichni Izraelité trávili tento den v hlubokém pokání a ponížení, v upřímných modlitbách, půstu a zkoumání svého srdce. Jaké ponaučení z toho vyplývá pro nás? Nemůžeme to odbýt tvrzením, že je to přece nemožné, aby byl držen půst od roku 1844. Je možné, že nalezneme určité pochopení tohoto problému v inspirovaném citátu: „Pravý půst, jaký by měl být doporučován všem, je zdrženlivost od všech dráždivých pokrmů a správné používání zdravých a prostých pokrmů, jichž nám Bůh zajistil v hojné míře.“ (CD 90).

Bůh nevyžaduje zbytečná omezení ani těžké požadavky. Nabízí nám v hojné míře zdravé a kvalitní pokrmy a chce, abychom si vybírali moudře a těšili se z těchto věcí, jež nám zajišťují nejlepší podmínky pro zachování zdraví, jež bezprostředně působí na naši psychiku.

Je samozřejmostí, že naše návyky v jídle i pití ovlivňují naše možnosti poznávání duchovní pravdy, a to nás má vést k tomu, abychom zaujali správný životní postoj. Vlastně kvůli tomuto jsme přijali zdravotní reformu. Jejím záměrem není jedině ochránit se před zhoubnými nádory nebo srdečními infarkty, ale rovněž připravení očekávajícího lidu na setkání s Pánem. Je to důležitá část trojandělského poselství.

„Ti, kteří jsou otroky chutí, nedosáhnou dokonalého charakteru Kristova.“ (3T 492).

Izrael ve Velkém dni smíření měl pod úplnou kontrolou i svou chuť. Celý národ se postil. Avšak větší sebekontrolu vyžaduje každodenní požívání příslušného množství vhodného pokrmu, než-li úplný půst v jednom dni. Samozřejmě, blahoslaveni jsou ti, kteří se naučili „jíst v příslušný čas pro posilnění a ne pro opilství.“ (Kaz. 10:17).

Ale i duše člověka, stejně jako tělo, musí dostávat vhodný pokrm. Co si myslíš, že bylo povinností Izraelitů učinit se svými televizemi, radiopřijímači, magnetofony nebo videomagnetofony během Velkého dne smíření, když se shromáždili kolem svatyně? Můžeš si vůbec představit, že by nějaká skupinka zůstala někde ve stanu a vyprávěla si vtipy v době, v níž Aron vykonával službu ve svatyni svatých a kropil slitovnici na truhle smlouvy krví oběti?

Na jednom z táborových shromáždění mládeže přišel ke mně vedoucí tábora a řekl: „Uplyne asi polovina týdne než-li odnaučíme naši mládež toho, čemu se naučila z televize a pak nám zůstane jen málo času, abychom je naučili něčemu pozitivnímu.“ Potom dodal: „Naše mládež sleduje téměř tolik televizních programů, kolik jejich světští vrstevníci.“

A čeho se z televize může naučit? Není tam téměř nic z věcí, jež by poukazovaly na cestu do svatyně. Průměrný šestnáctiletý americký chlapec viděl ve svém životě na televizní obrazovce více než 20 000 vražd. 20 000 krát viděl, jak byl násilně někomu odebírán život. Někdo může říci, že je to pouze fikce (zdání).

Nedávno mi jeden z profesorů university v Loma Lindě podal noviny, jež vycházely denně v blízkém městě. Na první straně byl silným písmem vytištěn nápis, že tříletý chlapec zastřelil z revolveru svou matku. Když se šerif dostavil na místo neštěstí, nemohl prostě uvěřit, že by takovýto človíček dokázal udržet v ruce pistoli. Zajistil proto svůj revolver a položil jej mezi chlapcovy hračky. A tento okamžitě jej v rukou pozvedl a nemířil přímo na šerifa.

Co myslíte, kde se tomu tento chlapeček naučil? „Díváním se měníme.“ (COL).

Nedovedu vám říci, co máte se svými televizemi, radii, či novinami učinit, ale mohu vás ubezpečit, že čím více času při nich strávíte, tím méně jej prožijete ve společenství s Ježíšem ve svatyni svatých. Opačně – čím více času věnujete společenství s Ježíšem svým Spasitelem, tím méně jej budete chtít ztratit v účasti v bezvýznamných věcech tohoto světa.

Ale díky Bohu, mnozí z nás tráví svůj čas s Biblí a knihami Ducha prorockého. Jak je úžasné, že můžeme stále ještě slyšet hlasy povzbuzující nás k oživení, obnově a reformaci. Stojí zato na ně odpovědět nalezením Ježíše, sloužícího u slitovnice.

Mnozí lidé se zamýšlejí, jakým způsobem mají nalézt čas na osobní modlitbu. Jak je smutné, že přes to, že máme dnes stále více zařízení, jež nám mají ušetřit čas, ušetření volné chvíle na osobní setkání a rozmluvu s naším Bohem, se nám zdá příliš těžké a nedosažitelné, jako nikdy předtím.

Je možné, že se mi podaří ukázat způsob k vyřešení tohoto problému. Zkoušeli jste už někdy odložit desátek z vydělaných peněz teprve tehdy, když jste již splatili všechny své měsíční potřeby? To se vám nikdy nepodaří. Nejlepším způsobem je odložit desátky ihned na počátku měsíce. Bůh tehdy požehná pozůstalých devět desetin a vystačí nám pak dokonce déle než celých deset částí bez Jeho požehnání.

Proč bychom neměli zkusit totéž s rozpočtem času, který máme k dispozici? Učiň hodinu osobní pobožnosti první – první v kategorii důležitosti, první v průběhu dne. Tehdy budeš mít dosti času ke studiu Bible i modlitbě. „Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Mat. 6:33).